Kterak se Viola ocitla na punči v Zahradě Jane Austenové

Divadlo / 9.4.2014

Komorní legenda Národní třídy – Divadlo Viola – připravila březnovou premiéru vykreslující osudy výrazné autorky viktoriánské Anglie.

Anglie, 19. století, vedro, velký prázdý stůl, ticho, na zdech obrazy jablek a příbuzných šednoucích odkvétající krásou a slávou tlejícího reverenda. Třetí zvonění, začíná se hrát – na scénu přicházejí tři ženy v kloboucích a obyčejných šatech, unavené prací. Doposud pustý stůl se počíná plnit prázdnými a vyleštěnými sklenicemi na zavařování – úroda jablek byla veliká, celých 16 košů. Vzniká první dilema: Zase džem? Nebo snad křížaly?… Houbeles! Punč to bude.

Austenovu rodinu, kterou toho času sužuje nejen ekonomická krize, ale i nuda a nenaplněný život, představuje vdova po reverendovi a dvě neprovdané stárnoucí dcery, které nemají v parném létě jiné zaměstnání, než hádat se nad co nejlepším zužitkováním zbytečné úrody jablek stejně tak stárnoucích jabloní. Na první pohled je možno si povšimnout čišící odlišnosti charakterů všech tří dam – matka Austenová (Marie Málková) – přísná, konzervativní, cynická a zároveň nešťastná a remcající žena, jež zároveň marně sní o mizející možnosti sňatku obou nemládnoucích dcer.

Jablečné zátiší. Zdroj: divadloviola.cz

Jablečné zátiší. Zdroj: divadloviola.cz

Ta mladší – Cassandra (Lucie Štěpánková) – miluje jak matku, tak i svou sestru a funguje jako prostředník mezi vyostřenými názory obou soustolovnic. Sama zlomena předčasnou tragickou smrtí svého snoubence, stále doufá v lásku a vede tak imaginární rodinný život. Konečně – Jane (Apolena Veldová) – na tehdejší dobu ojedinělá ženská osobnost, obdařena uměním psát, těšit na jedné straně svůj neutuchající pud tvořit, na straně druhé vyprávět příběhy o romantické a bezmezné… jistotě.

Od slupky k dužině

Samotný děj dramatu je vlastně sporem o jablko – o zužitkování tohoto oblíbeného ovoce. Matka s Cassandrou jsou v podstatě zajedno – udělat z předmětu Paridovy sudby posté džem, který, byť propadne se vší pravděpodobností hnilobě, nebude nadělen (dle matčina nařízení) dychtivým příbuzným. Cassandra, vždy ochotna se přizpůsobit, navrhne možnost jablka usušit a ochutit tak jimi vánoční pudink, leč hlava rodiny je neoblomná. Nutno zmínit Cassandřinu mobilitu v této hře, neboť se jako jediná pohybuje ze stran stolu podle aktuální situace na bojišti – a jako jediná scénu za celé představení neopustí.

Cassandra s matkou. Zdroj: divadloviola.cz

Cassandra s matkou. Zdroj: divadloviola.cz

Na druhé straně stolu – symbolicky vše z povzdálí pozorující Jane – provokuje s návrhem nechat přebytečnou úrodu jablek zkvasit, vytvořit tak punč a nechat konečně rozmačkat konzervativní principy a konečně si přiznat celou lež rodinné idylky a… V podstatě se aspoň takto povznést nad krutým neštěstím nelítostné přítomnosti.

Po nás ať přijde džem!

Jablkem sváru je přišedší telegram o bankrotu bratra Henryho, který doposud rodinu živil, což ženy donutí k úvahám nad bezútěšnou budoucností bez peněz na konzervativním anglickém venkově. A punč vítězí!

V příběhu Zahrady Jane Austenové hrají hlavní roli především dva faktory; na jedné straně ohromný příběh vzepření ženy vůči očekávání společnosti a rodiny; na straně druhé skvělá práce s úspornou scénou – hlavními rekvizitami jsou stůl a sklenice na zavařování fungující opakovaně jako symboly – tu stavějících se snů, tu bortících se idejí, vrcholících triumfem punče.

Inscenace: Zahrada Jane Austenové
Divadlo: Divadlo Viola
Premiéra: 26. března 2014
Režie: Lenka Lagronová
Herecké obsazení: Marie Málková, Apolena Veldová, Lucie Štěpánková
Cena: 250 Kč

Spoluautor: Štěpán Lacina

Zdroj perexové fotografie: divadloviola.cz

Hana Bulejová

Zanechte komentář