Internetové diskuze: Metla národa českého

V obraze / 11.4.2014

Hovoří se o nich jako o internetové žumpě. Zároveň však neexistuje zpravodajské médium, které by je nevyužívalo. Řeč je o internetových diskuzích.

Není tomu tak dávno, co jsme se museli spokojit pouze s papírovými plátky. Teď už však hlavní prim hrají noviny internetové. S jejich nástupem zároveň vznikl prostor pro bezprostřední zpětnou vazbu a lidé mohli začít psát, co si o tom konkrétním tématu myslí.

Čím hloupější, tím lepší

V zásadě nic proti tomu, ale proč si mnoho z nich počíná tak omezeně? Ani se mi nechce věřit, že názory, které se tam vyskytují, jsou většinové.

Dříve jsem si diskuzí nevšímal, nebo spíše můj teenagerský mozek odmítal přijímat jakoukoli myšlenku, ať chytrou, nebo hloupou. Navíc jsem měl stále pocit, že těch chytrých je více, a ty, řekněme méně nadané, s přehledem usadí a nemá smysl se tím nikterak zabývat. To však v žádném případě nebyla pravda.

Možná se nabízí otázka, proč čtu něco, co mi vadí. Má odpověď by byla, že vlastně nemám ani žádný jiný důvod, než že prostě doufám, že po rozkliknutí názorového fóra nenajdu neetický plevel, ale ucelený pohled na danou věc viděný jinýma očima, který by mě mohl jakkoli obohatit.

Všude jsou samozřejmě i světlé výjimky, ale ty jsou včas potlačovány silnější, negativistickou vlnou. Každý server má i své diskutující celebrity, které se vyjadřují neustále a ke všemu. Mezi ostatními jsou značně neoblíbení, protože mají správný čich na ten nejhorší a nejskeptičtější názor a tím pádem strhávají pozornost jen na sebe.

Nad názory některých diskutérů zůstává rozum stát. Zdroj fotografie: sxc.hu

Nad názory některých diskutérů zůstává rozum stát. Zdroj: Rajesh Sundaram, sxc.hu

Kdo se skrývá za klávesnicí?

Osobnostní profil průměrného diskutéra vystihují slova jako: naštvání, arogance, ponižování druhých, nenávist k Romům nebo cizincům, odpor k politikům, neúcta k úspěšným, nulová pokora.

Dost často přemýšlím, jak diskutující asi vypadají. Ve svým představách vidím plnoštíhlého chlápka, který v jedné ruce drží desítku a druhou datluje po klávesnici marně hledaje, jak že se to N s háčkem vlastně píše.

Na závěr snad jen uvedu jeden příklad za všechny. V minulých dnech vyšla zpráva, že nevěsta zemřela na rakovinu pouhý den po svatbě. Tajně jsem doufal, že v diskuzi pod touto smutnou zprávou na hlupáky nenarazím. Mýlil jsem se. Hlupáci jsou prostě všude a za příspěvek: „Asi manžel potřeboval dědit,“ by takový pisatel zasloužil povinnou návštěvu u psychiatra. I když v takovém případě by se další diskutující ozvali nějak takhle: „A kdo mu jako toho psychiatra zaplatí?“.

Zdroj perexové fotografie: Bruno Neves, sxc.hu

Václav Komárek

Václav Komárek

Netrpím předsudky, rád říkám své názory. Na věci nahlížím z více stran. Svět totiž není černobílý, ale krásně barevný!

Zanechte komentář