cuketové těstoviny

Život bez pšenice si dokážu představit

Na talíři / 9.4.2014

Život bez pšenice. Newyorský bestseller Williama Davise mi opravdu hodně dal. No, spíš jeho posledních dvacet stránek.

Už nějakou tu dobu mi názor, že nemusíme jíst bílé pečivo, připadá dobrý a reálný. Pšenice ve svém obrovském množství je už přece jen modifikovaná a vyrábí se na úrovni kvantity namísto kvality – stejně jako začíná třeba sója nebo žito. Ale nepředbíhejme. Začněme prostě bez pšenice.

V obchodě si koupím sušenky, rohlík. „Je tam pšenice?“ ptám se. „Jsou celozrnné.“ Prodavačka říká, že samozřejmě. Kde už dneska není pšenice? Škrob v omáčce, cornflaky. Podle autora bestselleru i v bujonu, plastelíně, rtěnce, sójové omáčce – tam je i ta sója – nebo klobáse. Zajímavé. A děkuji autorovi, že zmínil existenci lepku a pšenice i v bagetě, lívanci, dortu nebo semolině, která se používá na přípravu těstovin. To by jeden nevěděl. No, a z čeho vařit bez pšenice?

Zkuste ty recepty, jsou boží!

Při prvním prolistování ‚kuchařky‘ jsem hledala recepty. Pak mi došlo, že to vůbec žádná kuchařka není a vydechla jsem úlevou, až když jsem na posledních stránkách narazila na recepty, kterých bylo jako šafránu.

Hned jsem se pustila do vaření. Tedy nejdřív jsem si přečetla, proč je vůbec pšenice závadná a že dělá tzv. pupek. Přečetla jsem si i o lepku a zjistila, že pro Američany je knížka velmi poučná. Pro mě jsou poučné hlavně ty recepty. Kromě toho, že mě autor nabádal, abych do sebe neládovala typické špatnosti, jako jsou sladidla, dextriny, hamburgery, škroby(!) a podobně, navrhl mi taky dobré alternativy.

Třeba cuketové těstoviny. Tak jednoduché jídlo, a tak chutné. Nutno přiznat, že po vzoru ‚čím víc chuti, tím víc zábavy‘ napěchoval William Davis recepty vším možným kořením a hlavně česnekem a cibulí, které popsal jen v práškové podobě, ale dal tak jídlu to správné grády. Na cuketových těstovinách si pochutnali všichni okolo.

Stejně tak mě dostal baklažánem s třemi druhy sýru. Naprosto jednoduché, průhledné, výtečné. Vím, co jím, najím se z toho a dostanu injekci energie. Trošku jsem váhala u krůtího masa se lněnou plackou. Lněné pomleté semínko mi neposkytla ani prodavačka v Pí-centru v Olomouci, kde mají snad všechno zdravé. „Pomleté se snad ani neprodává, ne?“ přemýšlela. Je to asi ‚american‘ specialita. Nahradila jsem jej žitnou moukou, lze najít i jiné druhy mouky. Nemusím kupovat jen tu levnou pšeničnou, že? Lněná placka nakonec velmi ztvrdla, ale jídlo bylo super. Zase si pochutnali všichni, stačí krůtí maso nepřesušit a vychutnat si jeho spojení se špenátem, listovým salátem a sýrem. Mňam.

baklažán s třemi druhy sýra

Baklažán s třemi druhy sýra byla famóznost. Foto: Eliška Studená, Generace 21

Jíst oříšky…

Místo pšenice kešu? Vlašský ořech, mandle? Nesmysl, co? Ale oříšky jsou zdrojem energie, navíc jsou zdravé a obsahují dobrý tuk. William Davis v knize doporučuje je rozemlít a udělat z nich možná i dort. Měla jsem ho a je fakt bezvadný. Stačí pospojovat těsto třeba banánem, přidat mrkev a mám výtečný nepečený moučník.

[one_fourth]

autor: William Davis

nakladatelství: Jota

rok vydání: 2013

[/one_fourth]

Knížka určitě stojí za to. Nejen pro všechny diabetiky, celiaky a lidi s nadváhou nebo s pupkem. Ale i pro lidi, kteří chtějí prostě žít zdravěji. Dozvědět se spoustu věcí o uhlohydrátech často člověk nechce. Proto ale může kdykoliv nalistovat na zadní stránky, píchnout prstem a vybrat tak delikátní recept. Vždyť to zní skvěle – šlehaná tofu pěna, banánovo-borůvkové muffiny, chřest s pečeným česnekem a mexická tortillová polévka. A nezabere to moc času. A jakmile si člověk zvykne a přestane kupovat tuny salámu a sýra s rohlíky, jídlo se mu i vyplatí. Nasytí jej totiž i z malého množství.

kešu

Využití kešu oříšků v kuchyni je u většiny lidí zatím neprobádaná oblast. Foto: photos-public-domain.com

P.S.

O tom zvykání si. Díky všeobecným tendencím jíst zdravě, které se vlévají do všech koutů světa, i mě chytla náhlá vlna. Pocit těžkého těla odmítám. Hodně zeleniny, ale z prodejny, ne ze supermarketu. Víc ovoce, mix všeho dobrého. A člověku je hned líp! Nemusím to ani jíst syrové, protože receptů už mám habaděj – i v Životu bez pšenice.

Zdroj perexové fotografie: Eliška Studená, Generace 21, nakladatelsví Jota

Eliška Studená

Eliška Studená

Jsem ve fázi hledání sebe a ženy ve mě, vaření mi k tomu poskytuje voňavou a kreativní cestu. Pomáhá mi, já jeho prostřednictvím pomáhám lidem kolem. Objevuji chuť jednoduchých pokrmů, prostých čistých chutí potravin, hledám to pravé ořechové i makové. Ovlivňujeme to, co nám vyjde z rukou, i svou náladou, myslí? Mým cílem je udělat si z jídla meditaci, klid, prožitek, láskyplné dílo. Držte mi palce, ať se to zdaří.

Zanechte komentář