Jak to dopadlo s Višňovým sadem v Celetné?

Divadlo / 1.4.2014

Pokácet a prodat? Zachránit a uchovat? Ale jak, když rodina nemá peníze. A dá se vůbec zastavit nové a ponechat si navždy staré?

Divadelní spolek Kašpar poprvé ve své historii vyzval k uměleckému souboji Antona Pavloviče Čechova. Pro premiérový pokus o ztvárnění díla tohoto významného ruského dramatika a spisovatele si „Kašpaři“ vybrali hru Višňový sad, což je paradoxně poslední hra, kterou Čechov před smrtí napsal.

Lze zastavit pokrok?

Višňový sad je zpodobněním přelomu století, zlomu, který nastal v tehdejší ruské společnosti. Nižší šlechta se ocitla na pokraji své existence a chudla, zatímco draví podnikatelé a příznivci novinek se hrnuli do popředí. Staré muselo uvolnit místo novému, bylo třeba odhodit sentiment a vzdát se vzpomínek, přestat bránit pokroku.

Takové myšlenky zastupuje ve hře Lopachin (Lukáš Jůza). Člověk z chudých poměrů, který se ovšem vypracoval, získal bohatství a umí se velmi dobře orientovat v obchodu a současném dění. Však právě on radí Raněvské (Milena Steinmasslová), aby svůj krásný višňový sad rozprodala na pozemky chatařům.

Višňový sad je spojený se spoustou vzpomínek - pro Varju, Raněvskou i Gajeva. Zdroj: divadlovceletne.cz

Višňový sad je spojený se spoustou vzpomínek – pro Varju, Raněvskou i Gajeva. Zdroj: divadlovceletne.cz

Ale může to ona udělat? Ano, je po návratu z Paříže na mizině, má dluhy a nemá pomalu z čeho žít. Se sadem je však svázáno až moc vzpomínek – na dětství, na rodiče, na její dřívější krásný život. Těch vzpomínek se přece nemůže tak snadno vzdát, nemůže je opustit, prodat.

Starý dobrák v prázdném domě

Staré Rusko se vtělilo do osoby stařičkého sluhy Firse (Miloš Kopečný). Bloudí domem, snaží se být nápomocný, pečuje o Gajeva, svého pána a bratra Raněvské, lidé okolo na něj však spíše nahlíží s dobrotivou shovívavostí. Nakonec sluha, který se nikdy nesmířil s koncem nevolnictví, umírá osamocen a všemi zapomenut v opuštěném domě.

Z domu diváci vidí jen jednu místnost, ze které vedou dvoje velké prosklené dveře na zahradu. Na několik chvil se prostor na jevišti promění i v onen důležitý višňový sad. Náladu obou scén vytváří prázdnota, která jim vládne a která se táhne celou hrou. Pár židlí, jedna skříň, lavička a stolička, tak málo, ale přece jen to perfektně vystihuje atmosféru zchudlé rodiny, která neví, co přijde a co bude.

Lopachin se snaží přemluvit Raněvskou k prodeji sadu nejdříve po dobrém. Zdroj: divadlovceletne.cz

Lopachin se snaží přemluvit Raněvskou k prodeji sadu nejdříve po dobrém. Zdroj: divadlovceletne.cz

Rodinu kromě Raněvské a Gajeva dotváří ještě dvě dcery Raněvské – Aňa (Alena Doláková) a Varja (Monika Zoubková). Zoubková se skvěle vcítila do role upjaté Varji, která měla celé sídlo na starosti během nepřítomnosti matky. Vše uhlídala, vše měla pod kontrolou, ale vnitřně byla nešťastná, toužila po úplně jiném životě. A přesně to se dalo vyčíst z jejího obličeje, chování.

Bez povšimnutí nesmíme ponechat ani Pavla Lagnera, který se zhostil role Jepichodova, účetního, který si myslel na místní služku Duňašu. Ta roztomilá nešikovnost, přihlouplý úsměv a vždy k opaku vedoucí snaživost tvořily snad jedinou veselou linku tohoto jinak nešťastného příběhu.

Po rozpačitém a mírně jakoby kostrbatém začátku se hercům Kašparu povedlo do Čechova pořádně položit, uvést diváka do děje a už ho nepustit. Při dalších reprízách se jistě povede hercům pozvednout i onen začátek hry a představení se stane naprosto výborným.

Inscenace: Višňový sad
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Divadlo: Divadlo v Celetné
Premiéra: 28. února 2014
Režie: Filip Nuckolls
Herecké obsazení: Milena Steinmasslová, Alena Doláková, Monika Zoubková, Jan Potměšil, Lukáš Jůza, Petr Lněnička, Jakub Špalek, Eliška M. Boušková, Pavel Lagner, Jitka Nerudová, Miloš Kopečný, Matouš Ruml
Cena: 365 Kč, při uplatnění nároku na slevu 255 Kč

Zdroj perexové fotografie: divadlovceletne.cz

Barbora Švarcová

Barbora Švarcová

Najdete mě nejčastěji s knihou v ruce. Pokud nedržím knihu, snažím se držet tempo své rychlé chůze, protože neustále někam spěchám. Miluju hory v létě, na jaře i na podzim, jízdu na kole, pokud zrovna nemrzne. K přežití zimy mi pomáhají knížky a divadla.

Zanechte komentář