Fair Play: Když stát podporuje doping

Film / 28.3.2014

Český film Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové běží v českých kinech již od 6. března. Věnuje se fenoménu státem podporovaného dopingu.

Film se odehrává v 80. letech, kdy totalitární režim v Československu následoval příkladu dalších zemí socialistického bloku a inicioval užívání dopingu ve sportu. Premiéru filmu doprovodila diskuze s diváky, na kterou byli pozváni zástupci Antidopingového výboru ČR, sportovního kanálu České televize či Remigius Machura, bývalý československý atlet.

Fair Play

drama

Česko/Slov./Něm., 2014

Režie: Andrea Sedláčková

Hrají: Judit Bárdos, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Josefíková a další

Fair Play vypráví příběh mladé atletky Anny, které se otevřela profesionální kariéra přijetím do Střediska vrcholového sportu. Je vybrána do dopingového programu; nelegálnost užívání těchto látek si ale uvědomuje až po několika týdnech, kdy se sice její sportovní výkony rapidně zlepšují, ale zároveň s sebou přinesou nepříjemně tělesné změny. Anna a především její maminka, která se upíná ke kvalifikaci dcery na olympiádu, stojí před složitým morálním rozhodnutím.

Aňa Geislerová ve filmu Fair Play. Zdroj: csfd.cz

Aňa Geislerová jako matka hlavní hrdinky ve filmu Fair Play. Zdroj: falcon.cz

Scénář k filmu Fair Play napsala sama režisérka Andrea Sedláčková na základě vzpomínek sportovců, kteří v 80. letech aktivně závodili a s dopingem se setkali. Konkrétní osoby, které na scénáři spolupracovaly, ale zůstávají v anonymitě. Kromě dopingu podporovaného státem se film věnuje i tématům úzce spojeným s komunistickým režimem: psychickému nátlaku a vydírání, domovním prohlídkám, výslechům Státní bezpečností, atmosféře všudypřítomného strachu nebo třeba emigraci přátel a rodiny.

Eva Josefíková a Judit Bárdos. Zdroj: csfd.cz

Eva Josefíková a Judit Bárdos. Zdroj: falcon.cz

Diskuze se sportovci a odborníky

Debatu, která následovala po premiéře, zahájil historik Vít Poláček, který u filmu pomáhal s reáliemi. „Éru dopingu odstartovalo ‚východní Německo‘, které nutilo své sportovce dopovat už v roce 1966,“ vysvětlil a také připomněl rok 1985, kdy Československo zřídilo Ústav národního zdraví pro vrcholový sport, který užívání dopingu zastřešil. „Film vnímám jako obžalobu doby,“ prohlásil výkonný ředitel ČT Sport Jiří Ponikelský. S tím souhlasí i Jiří Lípa, výkonný redaktor ČT a bývalý rozhodčí: „Je mi špatně z toho, že věty, které tady zazněly, doteď nemají soudce a nemají ani odsouzené.“

Dalším hostem byl sportovec Remigius Machura, který závodil za Československo ve vrhu koulí. Příběh filmu se ho dotýká více než jiných; jako jeden z mála sportovců se kdysi otevřeně přiznal k dopování poté, co neprošel antidopingovými testy v roce 1985. K dopingu ho údajně tlačil stát, podlehl na začátku 80. let. „Boj proti dopingu tak, jak je teď nastaven, je pouze fraška,“ tvrdí. „Dokud národ nepochopí, že sportovat pro zdraví je lepší než sportovat pro medaile, těžko můžeme proti dopingu bojovat.“ K filmu Fair Play se ale staví negativně: „Film na mě působí jako propaganda. Pro mě tu dobu příliš zjednodušuje.“

Remigius Machura, československý rekordman ve vrhu koulí. Zdroj: Wikimedia Commons

Remigius Machura, československý rekordman ve vrhu koulí. Zdroj: Wikimedia Commons

Film je v kinech již třetím týdnem a podle spokojených reakcí a vysoké návštěvnosti (během prvních dvou týdnů promítání se film držel v první pětici nejnavštěvovanějších filmů ČR) se dá odhadnout, že se ještě nějakou chvíli na plátnech udrží. Nejenom dobou komunismu, které se film věnuje, ale i kvalitou zpracování a výběrem společensky znepokojujícího tématu, je snímek občas přirovnáván k Hořícímu keři. Až čas ukáže, nakolik je toto přirovnání trefné.

Zdroj perexové fotografie: falcon.cz

Jana Leichterová

Zanechte komentář