Komunita jako nenahraditelná životní zkušenost

Osobní rozvoj Vztahy / 4.4.2014

Pět mladých mužů. Netradiční kněz. Jedna komunita. A nespočet radosti. 

Nadšený fotbalista, student historie a vodácký instruktor. Pavel (21), Oťák (22) a Míra (21). Touha dát svému životu smysl a zásadní setkání s knězem. Ingredience, které se v jednom okamžiku smíchaly, aby vznikl koktejl, na který jen tak nezapomenete. Představujeme vám netradiční katolickou komunitu mladých mužů, která je jediná svého druhu v České republice.

V současné době tvoří Komunitu Vtěleného Slova neboli KáVéEs, jak se klukům mezi jejich přáteli říká, pět mladých mužů a jeden kněz. Možná si teď říkáte, no jo, odtud vítr vane – nejspíš jsou to teplí hoši a nebo se dostali do nějaké sektářské skupiny. Ani jedno, ani druhé. Jsou to muži, co za sebou mají vztahy se ženami. Potkáte je ve škole či v běžném zaměstnání, tráví čas se svými přáteli, sportují a pokud patříte do toho hezčího pohlaví a je zrovna plesová sezóna, tak si s kluky dozajista i skvěle zatančíte.

kvs2

KVS s přáteli při letní dobrovolnické brigádě v Sudetech.

Nejprve chtěli takto žít rok, teď už je to druhý. Přinášíme vám rozhovor se třemi zakládajícími členy tohoto unikátního společenství.

Charakter našich aktivit se dá vyjádřit výzvou, kterou vyslovil papež František: „Vytvářejte kulturu setkávání.“

V čem spatřujete největší výhody komunitního života?

Pavel: Asi každý z nás někdy slyšel, že by se měl o to, co má, občas podělit. Že tohle funguje u materiálních věcí, mi bylo jasné, ale že se dá dělit nebo sdílet i to, co jste a co vás tvoří, je velká životní zkušenost.

Oťák: No jo, ale někdy je to těžké, protože každý z nás je úplně jiný, každý pochází z úplně jiného prostředí, takže máme mezi sebou i nedorozumění. Když se ale podívám zpět, tak jasně vidím, že to má cenu.

Je však také důležité se dělit i o věci, se kterými každý z nás do komunity přišel. Třeba kytara, notebook, auto…

Co je pro vás na komunitním životě těžké?

Míra: Každý z nás se musel něčeho zříct. Někdo některých svých koníčků, jiný zase může trávit méně času se svými přáteli. Ale to je přirozené, pokud spolu lidi mají fungovat.

Pavel: Prakticky to znamená, že pro sebe máte daleko méně času. To je ale někdy i výhoda.

Jak se na toto rozhodnutí dívali vaši nejbližší?

Oťák: Známí, kteří nemají nic společného s církví, se nejčastěji ptali, jestli nevstupuji do sekty. Blízká rodina to vzala dobře a rodina vzdálenější tomuto kroku moc nerozuměla.

Míra:  No, já jsem spíš oznamoval, že už v komunitě nějaký čas jsem. Na začátku to bylo: „Občas zajedu do Plas.“ Pak mě doma měsíc neviděli a pak už jsem byl v komunitě.

Pavel: Jak u rodičů, tak u přátel to vzbudilo velké překvapení i obavy. Vždyť jak by ne, když děláte krok do neznáma, nevíte, co vás čeká, a chcete vysvětlit, že odcházíte na roční zkušenost.

kvs3

Míra, Oťák a Pavel.

Z čeho žijete? Kdo financuje váš život?

Pavel: Aby mohla komunita fungovat je třeba opravdu sdílet i materiálně. Lidé okolo, kteří vidí v komunitě přínos, nám mohou darovat libovolný obnos. Z největší části však žijeme díky finančnímu zabezpečení katolického řeholního společenství řádu oblátů. Je však také důležité se dělit i o věci, se kterými každý z nás do komunity přišel. Třeba kytara, notebook, auto…

Co vlastně děláte? V čem jsou vaše aktivity specifické?

Oťák: Charakter našich aktivit se dá vyjádřit výzvou, kterou vyslovil papež František: „Vytvářejte kulturu setkávání.“ Naše aktivity můžu shrnout do tří bodů. Jsou to individuální setkávání s různými lidmi, někteří z nás chodí do domova důchodců, jiní za bezdomovci. Taky pomáháme tomu, aby se lidé setkávali mezi sebou. Třeba tím, že organizujeme různá setkání mládeže. No a taky chceme, aby se lidé setkali s Bohem, protože to naplňuje lidský život úplně novým smyslem.

Míra: Ještě bych doplnil, že spolupracujeme s různými školami. Třeba s gymnáziem Velehrad a nebo s Církevním gymnáziem v Plzni. Je toho fakt hodně.

Musím říct, že budete-li mít někdy tu příležitost, určitě se s Komunitou Vtěleného Slova setkejte, stojí to za to!

Zdroj všech fotografií: archiv Komunity Vtěleného Slova.

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Martin Háze

    Jo, jo je to o tom najít si odvahu a jít do neznáma 🙂 Promiňte, že Vám články okomentovávám, ale 3 poslední články na mě dýchají optimismem a naprosto mě fascinují tak holt neodolám nějakou poznámčičkou. Jen tak dále a věřím, že hodně lidí si to pročítá a popřemýšlí, jak žít smyslplný život. Tak aby z těchto souhrnných komponent vznikla integrita plnohodnotného života. Dovolte…tady platí super citáty, které jsem nalistoval v knize „Juliánova cesta“ od Robin S. Sharma: Nemohu odolat nad jejich krásou a silou velice mocných slov, nebo-li lépe řečeno vzniklé věty dýchají kouzlem. „Neboj se neznámého, neboť tam sídlí tvoje velikost“. „Odvaha není nepřítomnost strachu, nýbrž ochota tímto strachem projít za účelem dosažení cíle, který je pro vás důležitý. Žít v bezpečném přístavu a lpět na důvěrně známém znamená umírat za živa“. Každopádně je dobré, když těchto lidí (part) přibývá…věřím, že nás do budoucna bude více…jen tak dále! Fandím Vám…

  • Alžběta Kalábová

    Děkuji za komentář, ať se Vám daří!