Chci dělat hravou muziku bez přetvářky, říká zpěvák Milan Peroutka Bandu

Hudba Kultura / 1.5.2014

Mladá kapela Milan Peroutka Band právě dokončuje nahrávání svých prvních songů. Zpěvák skupiny v rozhovoru prozradil jak tento projekt vznikl a co plánuje do budoucna.

Jak vznikl nápad založit kapelu?
Za každým setkáním je velký příběh a my si ho občas připomínáme. Začalo to kdesi uprostřed „zlomenosrdečního” období, které jsem trávil na pracovní stáži ve Španělsku. Ukrýval jsem se tam v podmořském muzeu mimo dosah zaměstnavatelů, psal jsem písničky a potřeba ukázat je, samozřejmě záhy přišla. Chodil jsem se vyzpívávat do tamního baru a nakonec jsem dvěma kytaristům Manuelovi a Jotovi tlumočil svoje představy. Vytvořili jsme několik písniček. S příjezdem do Česka se na potřebě skládat  nic nezměnilo a po nějakém čase mi napsal kamarád, že se mu pěkně dlouho práší na bicí, jestli bych nezkusil dát s ním dohromady kapelu.

Jak jste došli k názvu kapely?
Řešili jsme ho prakticky už od první zkoušky, ale pak jsme vždy jen mávli rukou, protože jsme to považovali za detail. Občas jsem jel na vystoupení, kam jsem s sebou vzal klavíristu nebo kytaristu a pořadatelé začali do programu psát Milan Peroutka s kapelou. Jednou na cestě z Nové Paky jsme se rozhodli, že to tak necháme. Mně to dává i určitou svobodu, protože z kapely může kdokoliv odejít a přijde místo něj někdo nový.

Jaké jsou vaše priority?
Momentálně představit internetu plody naší práce. Přiznávám, trochu jsme se na tom zasekli. Vybrali jsme tři písničky, které chceme umístit na internet a posluchači budou hlasovat, ke které se bude točit i videoklip. Dále máme nafocené promo fotky a odehraných pár koncertů.

Rámcově jste popová skupina, což je ovšem docela široký pojem. Můžeš to přiblížit?
Neumím to škatulkovat. Chci dělat čistou, hravou, melodickou muziku bez přetvářky. Chci s těmi „fidlátky” vytvořit na pódiu malý svět, který diváky pohladí po duši. A také budeme hrát jen v češtině.

20140223-_DSC6709RET6

Zpěvák Milan Peroutka (uprostřed) s ostatními členy kapely. Zdroj: archiv kapely

Co je pro tebe inspirací ke skládání?
Veškeré pocity, o ničem jiném ani tvorba není. Co se týče zvuku, nemám jednoznačný vzor. Aranžmá je věc, které moc nerozumím, přitom je právě zásadní pro specifikaci stylu. Nechávám ji na těch povolanějších a velice neodborně to komentuji (smích).

Máš nějakou vysněnou spolupráci?
Budu vždycky rád spolupracovat s kýmkoliv, z jehož strany pocítím nadšení, náklonnost a profesionalitu. Ale ve výjimečných situacích nemusí splňovat ani to. Hrál jsem na jednom koncertu s nějakou bubenicí. Neudržela tempo v písničkách, ale tak nadšeně se u toho usmívala, že bylo opravdu těžké se s ní rozloučit. Nedávno jsem jí volal, jestli nechce na našem koncertu vystoupit jako host.

Kde vidíš kapelu třeba za deset let?
Jsme neustále ve vývoji, ale doufám, že i do budoucna budeme moct předávat hudbou nějaká stále hlubší sdělení. Chtěl bych, abychom si dokázali udržet svoji radost a nadšení.  A v neposlední řadě sním také o mimorodinném publiku, které se přijde rádo podívat samo od sebe.

Jsi do vašeho projektu velmi zapálený. Jsou na tom tvoji kolegové v kapele stejně jako ty?
Myslím, že každý z nás tomu věří, bez přesvědčení by to ani nedávalo smysl. Já jsem rád za každý projev aktivity, ale stejně tak mě dokáže naštvat pasivita. Píle je důležitá. Vedle kapely jezdím na vystoupení také sólově nebo moderuji různé pořady. Baví mě to všechno, ale s kapelou na pódiu a s vlastními písničkami to má teprve grády.

Máš někoho, kdo objektivně hodnotí vaši hudební tvorbu?
Řekl bych, že velikou rádkyní je mi moje maminka. Pokaždé mi dá reflexi, co se povedlo a co se jí naopak nelíbilo. Mám v hlavě jeden zlomový moment. Bylo to právě ve Španělsku, kam za mnou rodiče na tři týdny přijeli a hned první večer jsem je pozval na své vystoupení do baru. Pamatuju si, jak byla mamka opřená o sloup, táta stál s kamerou, usmívali se a já jsem se byl ohodlaný zazpívat. Chtěl jsem jim ukázat, že tohle mě teď vážně baví a chtěl bych to dělat. Oba se tvářili, že se jim to líbí a drží mi palce. To mi strašně pomohlo.

Zdroj fotografií: Stanislav Honzík

Nicol Prosová

Nicol Prosová

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Gabika

    Držím palce, Milan !!!! 🙂