Člověka to posadí na zadek, říká sedmnáctiletá Anička

Osobní rozvoj Vztahy / 19.3.2014

S šikanou se člověk může setkat téměř každý den, ať už jde o fyzické týrání, nebo psychické deptání.

Vyzpovídali jsme pro vás slečnu, která je součástí projektu Nebuď oběť! – sama si zažila své a chce tedy své zkušenosti poslat dále, aby lidé, kteří mají něco společného s šikanou, měli naději, že se nemusejí bát a mohou své problémy řešit. S Aničkou se známe osobně, i proto byl rozhovor velmi příjemný.

Anička je studentka střední školy, velká bojovnice a především jedna ze členů již zmíněného projektu Nebuď oběť! Obětí se stala i ona sama, proto chce světu říct svůj příběh a tím na šikanu obecně upozornit a možná i pomoci dalším obětem, které si se svými problémy neví rady.

Ještě před několika dny byste tenhle úsměv neviděli. Zdroj: Anička

Ještě před několika dny byste tenhle úsměv neviděli. Zdroj: Anička

 Ahoj Aničko, můžeš se čtenářům představit?

Všechny vás zdravím. Chodím na střední školu do druhého ročníku. Je mi 17 let. S šikanou jsem se bohužel osobně setkala, není to nic příjemného, ale člověka to dělá silnějším, i když bych byla raději, kdybych to nezažila. Šikana je zákeřná, nejde vidět na venek, ale bolí na duši. Velkou roli v tomto hraje psychika. Někdo je flegmatik, tak to bere, jak to je. Já jsem to „štěstí“ neměla. Vše jsem ale zvládla díky své rodině, takže jsem ráda.

Zmínila jsi, že ses se šikanou setkala. Bylo to osobně nebo prostřednictvím internetu?

Osobně. Člověka to posadí na zadek. Zvláště když to nečeká a myslí si, že je ve společnosti kamarádů, kteří by nic takového nedopustili. Pak zjistí, že to tak není. Že už to nejsou kamarádi. A vlastně následně i prostřednictvím internetu, konkrétně prostřednictvím statusů a komentářů na sociální síti, a to vám sebevědomí nepřidá. Člověk pořád přemýšlí nad řešením. Hlavní je, že má rodinu, protože ta je mu nejblíže, jen se nesmí bát jí to říct.

A co se ti honilo hlavou?

Říkáte si: jak to mám zvládnout? Zase musím jít do toho blázince? Jak to bude probíhat dnes? Zase budou mít blbé narážky? A budou se mi smát? Jak to mám vyřešit? Nechápu, co jim vlastně vadí. A má to ještě vůbec cenu?

Co ti pomohlo tedy nejvíce, že ses z té ošidné situace dostala? Jen rodina? Nebo jsi potřebovala větší pomoc?

Hlavně rodina, také to, že jsem se svěřila těm nejbližším přátelům. Měli pochopení, které jsem potřebovala, takže jsem byla velmi ráda. Našli jsme společně řešení.

Nepodporujte šikanu! Zdroj: foter.com

Nepodporujte šikanu! Zdroj: foter.com

Ty jsi jedna ze členek projektu Nebuď oběť!, mohla bys nám tento projekt přiblížit?

Je to sdružení pro děti a mládež, se kterým mě a další členy seznámil pan učitel ze základní školy Mgr. Lukáš Látal a společně se spolužáky jsme natáčeli různá videa o šikaně jak na internetu, tak v reálném životě. Více informací najdete na webových stránkach nebudobet.cz, kde jsou také různá školení nebo projekty.

Zmíněný projekt hojně využívá pojmu kyberšikana, co si pod takovým pojmem má čtenář představit?

Je to šikana skrze internet. Člověk ponižuje oběť prostřednictvím sociálních sítí, zveřejňuje ponižující fotky, statusy nebo ošklivě komentuje již zveřejněné příspěvky. A tohle všechno dále rozesílá mezi spolužáky, své kamarády. Spolu s nimi pak zakládá různé skupiny, kde oběť nadále ponižují a společně se jí vysmívají.

Říkáte si: jak to mám zvládnout? Zase musím jít do toho blázince? Jak to bude probíhat dnes?“

Zní to opravdu nepříjemně. Myslíš si, že kyberšikana je horší než fyzické týrání?

Asi se to nedá úplně srovnávat. Ale osobně si myslím, že asi ano. Člověk si to všechno na internetu čte a neví, co má dělat. Je to rychlejší než osobní ponižování. Šíří se to velmi rychle. A hlavně je tam cítit síla davu. Člověk, který si to čte a neví, jak má reagovat, se nakonec stejně přidá na stranu šikanujících, protože vidí, kolik lidí už tam je. Oběť s tím nemůže skoro nic dělat. Může to jen nahlásit administrátorovi serveru nebo doma. Ale kdo to dneska doma řekne? Bohužel asi jen 15 % dětí, zbytek se bojí, že to může být ještě horší.

Nebuď oběť! Zdroj: nebudobet.cz

Nebuď oběť! Zdroj: nebudobet.cz

Rozhodně má tento projekt budoucnost, může být přínosný pro mnoho lidí. A co ty? Budeš se tomuto tématu dále věnovat?

Nedávno jsme měli společně s panem učitelem a spolužačkou výstup v České televizi, kde jsme o našem projektu hovořili. Byla to velká zkušenost, které si nesmírně cením. A pokud to půjde, určitě se budu tomuto projektu dále věnovat.

Co bys tedy jako znalá této problematiky poradila těm, kteří se s šikanou setkávají nebo setkávali a neví si rady?

Řešit to co nejdříve. Svěřit se rodině, popřípadě kamarádům (prvně si ale dobře rozmyslete komu a zda jde opravdu o kamarády). A hlavně nedělejte žádné hlouposti. Řešení tady vždycky bylo, je a bude. První krok je ten nejtěžší, pak už v tom většinou nejste sami. Hlavně se snažit myslet pozitivně. A v prvé řadě se obrátit na rodinu, protože to je to nejlepší, co můžete udělat. Ti vás vždy podrží a poradí.

Nebuďte obětí ani vy. Pomáhejte druhým, když uvidíte byť jen náznak šikany. Nebojte se situaci řešit – alespoň s rodinou.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Denisa Jelínková

Denisa Jelínková

Miluju barvy, hudbu, focení a psaní. Možná se stanu jednou spisovatelkou - takovou, která bude po večerech vysedávat v houpacím křesle a psát a psát a psát. Fotografování je mou srdeční záležitostí - fotoaparát jsem dostala jako dárek ♥ Takže si užívám každé cvaknutí.

Zanechte komentář