Recenze multiplayerové FPS střílečky TITANFALL

Technologie / 21.3.2014

Dlouho očekávaná střílečka od tvůrců Call of Duty se po masivní reklamní kampani konečně dočkala svého vydání. Stojí za to?


Hned zkraje musím upřesnit fakt, že se nejedná úplně tak o hru od Infinity Ward, nebo Treyarch. Tedy společností, které každoročně vydávají titul Call of Duty, ale od nově založeného studia Respawn se dvěma vývojáři (Jason WestVince Zampella), kteří dlouhá léta na sérii Call of Duty pracovali. Po nedávných informacích ale prý West odešel již dávno před nynějším vydáním TITANFALLu kvůli rodinným problémům, což společnost držela pod pokličkou pěkně dlouho z  neznámých důvodů. Ale to do recenze nepatří.

TITANFALL je futuristickou, čistě multiplayerovou FPS střílečkou, ve které se proti sobě střetávají titáni, tedy obří, po zuby vyzbrojené stroje a jejich piloti. Tvůrci slibovali parkurový pohyb pilotů po mapě, rozsáhlé customizace svých titánů, hromadu originálních zbraní atd. Nemá ale moc smysl si povídat, co kdo slíbil, ale jak to vypadá doopravdy.

TITANFALL je jedna z těch her, které si nezahrajete bez internetového připojení. Neobsahuje žádný singleplayer a ačkoliv jakási kampaň zde přítomná je, je také pouze multiplayerová. Krušné serverové začátky, časté u nových MMORPG titulů, se u TITANFALLu také dostavily. Ne nadarmo se tak každému haterovi doporučuje s podobnou hrou vyčkat pár týdnů, než se vše zaběhne. To je ale obtížné, když se na hru těšíte tak dlouho. S výpadky serverů se prostě musí počítat a neměly by se zahrnovat do hodnocení, pokud nepřekračují určitou snesitelnou mez. Nicméně to byly moje první chvíle v TITANFALL.

Když jsem se další den konečně dostal přes předlouhý (zpětně jsem byl za něj ale rád) tutoriál, vrhl jsem se na jeden z prvních módů Attrition – což je vlastně obyčejný Team Deathmatch. Po odehrání zhruba dvaceti minut jedné hry jsem zůstal sedět s údivem spadlou čelistí a najednou jsem pochopil, že TITANFALL je jedna z těch her, která se úplně jinak hraje a úplně jinak se na ní kouká skrz videa, let’s playe, atd.

Zdroj: gamerzines.com

Zdroj: gamerzines.com

Je to jízda

Tak, kde začít. Bitva se odehrává na patnácti mapách, kde všechny herní módy je možné hrát na každé z nich. Proti sobě stojí dvě strany IMC a Milice, ovšem pro mě to vždy budou jen červení a modří. Na každé straně je maximálně šest hráčů. To dělá dohromady dvanáct lidí na serveru. Ano, i já jsem se zde prvně zarazil. Při hraní Battlefieldu, kde 64 lidí je zcela běžné, pro mě bylo nepředstavitelné, že může být hra, kde proti mně bude stát jen šest dalších hráčů. Ale věřte mi, víc by už bylo moc.

TITANFALL je totiž řežba od začátku do konce. Taktika zde moc nefunguje, není na ni totiž čas. Jde tu spíš o rychlost rozhodování, svižné prsty na klávesnici a jednoduše o celkový skill. Po mapách totiž nepobíhá jen dvanáct hráčů, ale také nespočet ostatních AI spojenců a protivníků, kteří bojují stejně jako vy. Tedy ne úplně stejně, protože jsou o hodně slabší a téměř se neumí trefit, ale skvěle doplňují epickou atmosféru. Navíc v módu Hardpoint Domination, tedy zabírání území, se  poměrně chytře přemisťují a sami zabírají daná území, takže nejsou úplně k ničemu. Nikdy vám tak nepřijde, že pobíháte prázdnými mapami.

Již zmiňovaný parkurový styl pohybu po mapě je zvládnutý perfektně a skvěle se hodí do podobné hry. Piloti jsou schopni běhat po zdi, provádět double jump a obecně tak překonávat daleko větší skoky než v jiných hrách. Je to tahle agilita, co dělá z TITANFALLu tak svižnou střílečku. Zde nefunguje pomalé probojovávání se nepřátelskou linií. Ani trochu. Několikrát se mi už stalo, že jsem nepřítele nebyl schopen zastřelit, protože skákal a odrážel se od stěn s takovou rychlostí, že jsem ho pokaždé minul. Nakonec mě ještě potupil zabitím úderem pažby. Malinko to zamrzí, ale vy můžete dělat to samé. Někdo po vás střílí a vy zrovna přebíjíte? V tu chvíli máte možnost se pomocí zdí a akrobatických skoků ze situace dostat stejně jako před chvíli zmiňovaný hráč.

Zdroj: gamespot.com

Zdroj: gamespot.com

Hra nefrustruje, ale všem dává stejné možnosti. Nechci úplně tvrdit, že je možné hru vyhrát za celý tým sám, protože to asi nikdy nebude fungovat, ale rozhodně máte prostor toho udělat víc, než v Battlefieldu, když celý váš tým prohrává. Po nějakém čase chozením po pevné zemi se budete cítit tak nějak nesví a raději budete přeskakovat střechy nejvyšších budov.

Po agilitě máte k dispozici ještě několik schopností pilotů. Například chvilková neviditelnost, zvýšená rychlost, odolnost vůči střelám, atd. Připravte se ale, že jedinou, kterou opravdu využijete, bude neviditelnost.

Ke střílení toho všeho všudy moc není. Dohromady deset hlavních zbraní, tři sekundární a čtyři protititánské. Nechci, aby se zdálo že hru pořád srovnávám s Battlefieldem, když se podobá spíš Call of Duty, ale dovolím si to ještě jednou. V Battlefieldu je na 300 zbraní s tím, že každá se ještě může upravovat, jak je hráči libo. Ovšem při hraní necítím nijak zvláštní rozdíl mezi touhle riflí a tou druhou. Obě střílí stejně, jenom ta první má o maličko větší přesnost, což na bojišti prostě nijak výrazně nepoznáte.

V TITANFALLu je deset zbraní, ovšem každá je naprosto unikátní. Zkrátka jedna sniperka, jedna brokovnice, jeden samopal, jedna karabina. Od každé zbraně víte co čekat. Každá se hodí do jiné situace. Chci tím říct, že i když je zde jen deset zbraní, má to své opodstatnění. A mně se to tak líbí. Samozřejmě ke každé zbrani si postupem času otevíráte různé optiky, tlumiče a podobně. Možná mě trochu mrzí, že tyto attachmenty se otevírají celkovým levelem a ne podle toho jak zbraň používáte, ale to je v zásadě detail.

Zdroj: gamespot.com

Zdroj: gamespot.com

Souboj TITÁNŮ

Upřímně si myslím, že i kdyby ve hře titáni vůbec nebyli, pořád by se jednalo a průměrný multiplayer. Ovšem právě oni jsou tím, co už tak dobrou zábavu pozvedává ještě výš. Titáni jsou obří plechové stroje vybaveny dvěma schopnostmi a jednou titánskou zbraní. Vy jako pilot máte svého titána k dispozici po odběhnutí určitého času. Ten se dá krátit plněním úkolů v daném herním módu, například zabíjením pilotů, obsazováním území, kradením vlajek atd. Většinou první titáni z nebes spadnou po pěti minutách bitvy.

Titána si poté můžete přivolat, kdy chcete a kam chcete. Po dopadnutí má kolem sebe štít, takže se nedá zničit. Zabraňuje se tím tomu, že si hráč přivolá titána v zápětí umře a titána mu zničí. Nicméně když do toho svého konečně nasednete, rázem se mění herní styl. Jste méně agilní chodící monstrum vybavené raketami a silnou titánskou zbraní. Proti ostatním pilotům jste smrtící. Proto se piloti drží na střechách a skáčou všude možně. Na druhou stranu i piloti vám mohou pořádně zavařit, protože disponují protititánskou zbraní. Ačkoliv jeden na jednoho by vás asi nezničil, v chaotickém boji však může silně přispět k vaší záhubě.

V titánu už většinou neběháte pro vlajky, nezabíráte území, ale naopak bráníte ty vaše a bojujete proti ostatním titánům. Je to úplně jiný druh boje. Podle mě je víc náročný a vyžaduje větší um. A to protože boj je delší díky všemu tomu brnění a velkému počtu životů. Je to prostě úplný opak, než když hrajete za pilota. Samozřejmě z titána můžete kdykoliv vystoupit a nechat ho, aby někde stál a automaticky střílel, nebo dokonce aby vás následoval a bránil vás. Kdyby všichni hráči měli svého titána za zády, rázem by se z toho stala bitva o dvaceti čtyř.

Stejně tak jako pilota si i titána můžete vybavovat dle libosti. Dohromady má šest zbraní, osm schopností a další pasivní vylepšení. Vybrat si také můžete ze tří nabízených typů titánů. Ogre, zastávající na bojišti funkci chodícího tanka. Stryder je naopak velmi hbitý a mobilní, avšak není natolik odolný. A nakonec Atlas, který má od každého kousek.

 Zdroj: ing.com

Zdroj: ing.com

Konečný verdikt

Ačkoliv se jedná o dosti jednoduchý kocept, je dotažen k dokonalosti. West a Zampell vytáhli to nejlepší z moderních FPS stříleček a postavili na tom svojí hru. Dokázali, že není nutný silný příběh, skvělá grafika, tisíce odemykatelných věcí, nebo realističnost. Když je perfektně udělaná samotná hratelnost, tak to bohatě stačí. TITANFALL nemá hloubku, ale stejně tak jako před sedmi lety jsme hráli jednu hru Counter-Strike za druhou, zábava z dobře udělaného střílení prostě pořád funguje. Možná ze mě stále mluví prvotní nadšení, které časem opadne, ale já TITANFALL hodnotím teď a tady. A s klidem v srdci říkám, že se jedná o jednu z nejlepších FPS stříleček na trhu.

Zdroj perexové fotografie: xboxmag.com

Nikolas Rašín

Nikolas Rašín

The awkward moment when you want fill the personal information in profile and you don't know what to write except you really like video-games.

Zanechte komentář