Kavárna POTMĚ: Místo, kde tma sbližuje

V obraze / 2.4.2014

Jaké to je pít (a žít) v naprosté tmě?

Co člověk zažívá, když mu není souzeno ani na vteřinu otevřít oči a porozhlédnout se po okolním světě? To je otázka, kterou si možná mnoho z vás již položilo, ale je opravdu těžké nalézt správnou odpověď. Naprostou a nekončící tmu totiž člověk zažívá až tehdy, když doopravdy oslepne. Díky Světlušce máme v současnosti možnost se do pocitů zrakově postižených lidí vžít alespoň částečně.

Kavárnu POTMĚ postavila nadace Světluška již v roce 2006, kdy měla svoji premiéru na festivalu v Karlových Varech. Od té doby nabízejí kavárníci své služby každé léto v Praze na Ovocném trhu. Též její autobusová podoba, ve které je práce nevidomých do jisté míry ztížena menším prostorem, se vydává na cestu po městech České republiky, aby tak mohla zajímavý zážitek ze tmy předat co největšímu počtu lidí.

Prostřednictvím dvou online rozhovorů jsem se pokusila zjistit o Kavárně POTMĚ bližší informace. Prvním dotázaným je vedoucí produkce projektu – Alexandra Kratochvílová.

O projektu Kavárna POTMĚ

Kde se objevil nápad kavárnu tohoto typu založit? Existuje již podobný projekt například v zahraničí?

A.K.: Projekt podobného charakteru, jako je naše Kavárna POTMĚ, kde si lidé mohou vyzkoušet naprostou tmu, už existuje v zahraničí. Před lety se jím nechali inspirovat bývalá ředitelka Nadačního fondu Martina Kaderková a Michal Kuchař, český tyfloped a organizátor vzdělávacích programů pro nevidomé. Společně pak postavili Kavárnu POTMĚ, která je v mnoha ohledech zcela unikátní.

Jak vypadá interiér kavárny?

A.K.: Do prostoru kavárny nevstupujete přímo. Za vstupními dveřmi vás čeká průchod dvěma místnostmi, aby se do kavárny při příchodu a odchodu hostů nedostal ani paprsek světla. Za nimi se již nachází místnost se šesti stoly, každý se čtyřmi židlemi. Uprostřed místnosti se mezi stoly pohybují nevidomí číšníci, nevidomí průvodci přivádějí i odvádějí hosty vždy podél stěn kavárny. Na druhém konci kavárny se nachází bar, kde nevidomý barman připravuje kávu a ostatní nápoje.

„Najednou jsme byli na jedné lodi. Člověk zjistil, jak vidící obratem vnímají vše jinak. Že víc poslouchají a dokážou si i odlišně povídat.“

S jakým ohlasem nejčastěji přicházejí návštěvníci? Objevily se i negativní ohlasy, přicházeli zákazníci s nějakými výtkami?

A.K.: Ohlasů je opravdu mnoho a lidé nám v nich děkují za zážitek. Jsou uneseni jak tmou, tak setkáním s nevidomými a doufají, že se k nám zase za rok vrátí. Dojem každého hosta Kavárnu POTMĚ dokonale vystihuje – například jedna návštěvnice nám napsala, že kavárna je místem, kde se prostor i čas rozplynou a hranice zmizí. Jiný host napsal, že tma má hodně barev, odstínů a podob. A taková kavárna je – hraje mnoha barvami, hranice se stírají a čas zde utíká jinak. Je prostě na vás, jak ji (ne)uvidíte. Co se týče negativního ohlasu, tak s tím jsem se setkala zatím jen proto, že lidé kvůli velkému zájmu někdy čekají ve frontě. I tak se ale úplně nejedná o výtku, protože s tím bohužel nic udělat nemůžeme, ale spíš o politování, že kvůli jiným povinnostem nemohli čekat.

Jak reagovala naopak druhá strana – tedy obsluhující? S jakými dojmy se účastnili projektu?

A.K.: Každý rok se na kavárnu těší. Jak ti, kteří v ní pracují delší dobu, tak ti noví, kteří jdou poprvé. Nevidomí kavárníci jsou rádi, že mohou nám vidícím ukázat, co dokáží, a že se ve tmě na ně můžete naprosto spolehnout. Baví je setkávat se s novými lidmi a sledovat jejich pocity ve tmě. Troufnu si za ně tvrdit, že je to opravdu obohacuje.

Kavarna_POTME_03

Zrakově postižení se v kavárně stávají vašimi průvodci.
Zdroj: svetluska.centrum.cz

Co návštěvníky během pobytu v naprosté tmě nejvíce překvapilo? 

A.K.: Paradoxně je to právě ta tma. Snad všichni hosté vcházejí do kavárny s pocitem, že se za chvíli „rozkoukají“. Ale absolutní tma je absolutní tma. Často jsou také překvapeni schopnostmi a dovednostmi nevidomých kavárníků.

Kavárník, který se orientuje i v naprosté tmě

Jak na kavárnu vzpomíná Božena Gogoľáková ze Slovenska, která se pohybovala přímo v centru všeho dění – tedy v kavárně, kde obsluhovala zákazníky?

Jak jste se k účasti v projektu dostala?

B.G.: Přes přítele. On už v minulosti do kavárny chodil, a tak mě doporučil. Prošla jsem řádně konkurzem.

Dávali se návštěvníci s vámi do řeči během obsluhování?

B.G.: Vždy. Ono to bylo hrozně zajímavé. Najednou jsme byli na jedné lodi. Člověk zjistil, jak vidící obratem vnímají vše jinak. Že víc poslouchají a dokážou si i odlišně povídat.

Zažila jste v kavárně nějakou vtipnou chvilku? Vzpomenete si též na nějakou méně příjemnou? 

B.G.: Je těžké vybrat něco extra. No, nezapomenu na to, jak jsem usazovala ke stolu hosta, navigovala jsem ho, kde má místo na sezení a kde je stůl. Nějak se mi v té rychlosti pootočil a sedl si místo na židli na stůl. Tak jsem to po vtipném „jej to je nějak vysoko“ okomentovala, že sedí na stole. Smáli se snad všichni.

Nemilá zkušenost? V kavárně v autobuse jsem byla smutná z některých lidí, kteří vůbec nepochopili smysl kavárny a otevřeně před lidmi nadávali. Je nutné připomenout, že šlo o lidi, jak to slušně vyjádřit, z nižší vrstvy. No spíš to byly vtipné věci. Často se lidé naslepo seznámili a před kavárnou si vyměnili kontakty, já jsem poznala spoustu zajímavých lidí. Dokonce mám i dárek od jedné paní. Krásnou malou mušličku, kterou nosím s sebou.

Jak byste hodnotila náročnost obsluhování v takovém prostředí?

B.G.: Podle toho, o jaké kavárně hovoříme. Na pevné kavárně v Praze je víc prostoru. V autobusové je to o větším stresu, protože přes jednu uličku chodí dva číšníci a průvodce s lidmi. Je třeba dávat pozor na průvodce i na druhého číšníka, abychom se nesrazili. Na pevné kavárně se to stát nemůže, protože každý číšník i průvodce má svou linku, kterou může chodit.

Tak na kavárnu vzpomíná paní Božena. Lákalo by vás okusit zatemněné prostředí v roli zákazníka na vlastní kůži? I letos se můžete do Kavárny POTMĚ vydat. Otevřena bude v Praze na Ovocném trhu od 5. do 18. června a její autobusová verze se vydá  na cestu po ČR, při které se zastaví na Náměstí Míru v Praze, Českých Budějovicích, Zlíně, Ostravě, Jičíně, Olomouci a Brně. Bližší informace se dozvíte na Facebooku nebo na webových stránkách Světlušky.

Přijďte si i vy vypít do úplné tmy svůj šálek černočerné kávy. Obohatíte se o nový nezapomenutelný zážitek a přispějete na dobrou věc.

Zdroj videa: youtube.com

Zdroj perexové fotografie: commons.wikimedia.org

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář