prérie, Wyoming

Round the USA: Po stopách indiánů a proč se vědci bojí Yellowstonu

Cestování / 14.3.2014

Americký sever, to jsou především nekonečné prérie, na kterých se odehrály pohnuté dějiny jednoho národa.

The Mount Rushmore State, právě těmito slovy se na své státní vlajce pyšní jeden z nejmladších států USA. Ano, řeč je o Jižní Dakotě, která je pro mnohé známá právě jen díky jedinečnému sochařskému dílu zobrazujícímu tváře čtyř amerických prezidentů.

Pro nás měla být Jižní Dakota průjezdním bodem během cesty na americký severozápad. Proto ji mám stále zafixovanou jako stát nekonečných dálnic, kde jen občas míjíte kamion nebo motorkáře vychutnávající si jízdu prázdnými cestami. Desítky kilometrů nemusíte narazit na jedinou známku civilizace, turistický ruch tu na většině území nijak zvlášť nekvete, jednoduše ideální místo pro milovníky roadtripů napříč opuštěnými prériemi.

Uctění památky prezidentů i marketingový tah

Právě podpoření turismu a s tím související oživení ekonomické situace státu bylo hlavním důvodem pro uskutečnění tak kontroverzního zásahu do skalisek v pohoří Black Hills. První z vytyčených cílů se vydařil. Monument Mount Rushmore navštíví každý rok téměř 2 miliony lidí.

Mount Rushmore, Jižní Dakota

Do skalního masivu Mount Rushmore jsou vytesány tváře: George Washingtona, Thomase Jeffersona, Theodora Roosevelta a Abrahama Lincolna.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že památník je to jediné, díky čemu stojí Jižní Dakota za návštěvu (a pro mnohé tomu tak doopravdy je), opak je pravdou. Mount Rushmore patří mezi poutní místa Američanů, které je hojně navštěvované nejspíše z důvodu národní hrdosti. Žádná zvláštní atmosféra vás tu ovšem nepohltí. Možná člověk musí být Američan, aby pochopil výjimečnost tohoto místa, možná onu atmosféru kazí fakt, že se památník uctívající památku amerických prezidentů nachází na území, jež kdysi patřilo indiánským kmenům, se kterými bylo zacházeno tak, jak tomu bývalo při kolonizaci těchto území zvykem.

Pozůstatky původních obyvatel

Název Dakota vychází z jazyka indiánských kmenů Lakotů a Dakotů a znamená spojenectví. V tomto případě se jedná o spojenectví mezi Severní a Jižní Dakotou. Již název státu, převzatý z jazyka původních obyvatel, svědčí o dlouhé historii území sahající do dob mnohem vzdálenějších, než kdy první Evropan připlul k břehům Ameriky. Pro nás ovšem nejznámějším mezníkem dějin severoamerických indiánů zůstává jejich násilné přemisťování do rezervací.

Tip Generace 21: Přečtěte si i minulé díly seriálu Round the USA – New YorkRound the USA – Detroit a Chicago!

Démon alkohol

V současnosti, zejména ve větších městech jako Sioux Falls nebo Rapid city, je na indiány smutný pohled. Národ, který si po staletí formoval své vlastní zákonitosti, náboženství a kulturu, se po příchodu kolonizátorů musel přizpůsobit tehdy modernímu evropskému způsobu života, což z dnešního pohledu s sebou přineslo pouze negativa. A tím největším se ukázal být pro ně dosud neznámý alkohol. S nadsázkou se dá říct, že indiáni neprohráli svá území v bitvách s Evropany, nýbrž v bitvě s alkoholem, kterému začali brzo podléhat.

indián, Jižní Dakota

Portrét indiánského náčelníka.

Současné studie dokázaly, že jejich organismus je mnohem náchylnější k závislosti, jakož i méně odolný při samotné konzumaci, což také v praxi brzo zjistili kolonizátoři a začali toho zneužívat prodejem levné pálenky.

Asimilace po indiánsku

S troškou ironie můžeme dneska konstatovat, že indiáni se americké společnosti zčásti přizpůsobili. Vidíte je nakupovat v supermarketech, obědvat ve fastfoodech nebo popíjet alkohol v papírových pytlících, přesto to asi není to, co by si člověk pod slovem asimilace představoval. Nepopírám, že může existovat určité procento z nich, kteří se přizpůsobili modernímu životu, mají zaměstnání a jsou schopni se svými dovednostmi rovnat ostatním. Přesto nelze opomenout fakt, že přirozený koloběh jejich dějin byl násilně přetržen. Dovednosti, ve kterých vynikali, jsou v dnešní době neupotřebitelné a oni byli nuceni přizpůsobit se pro ně nepochopitelné kultuře založené na odlišných hodnotách.

Symbol Ameriky

Vlivem příchodu nových osadníků neutrpěli pouze domorodci, nýbrž i fauna, a to paradoxně jeden ze symbolů Ameriky, majestátní bizon americký. Když projíždíte po dálnici, spatřit ve volné přírodě zvíře tak typické pro severoamerické prérie je téměř nemožné. Po masovém vybíjení způsobeném poptávkou po jejich kožešinách a rovněž pokusem o likvidaci indiánů, kteří na nich byli životně závislí, jsou bizoni přísně chráněni a žijí v rezervacích. Jedním z jejich domovů je například státní park Custer, který najdete nedaleko památníku Mount Rushmore.

Genius loci

Hlavním důvodem, proč zařadit Jižní Dakotu na seznam států, které během cesty napříč Spojenými státy nelze minout, je mystický duch této krajiny. Rozlehlé prérie, které před staletími obývaly indiánské kmeny, vybízí lidskou mysl k představivosti, jaké tajemné rituály či obřady typické pro tuto kulturu se zde mohly odehrávat.

Rapid city, Jižní Dakota

Stylový nocleh v Rapid City.

Nelze také nezmínit srdečnost místních, kteří byli ochotni s čímkoliv pomoci. Když se řekne Rapid City, jako první si představím matku čtyř dětí Karen, která nás bez problémů nechala přespat u ní na zahradě, a to dokonce v jejím „hippies“ vanu, který vypadal, jako by ještě zažil Woodstock.

Napříč krajinou Wyomingu

To, co člověka fascinovalo v Jižní Dakotě, se ještě znásobí při přejezdu do sousedního Wyomingu. Společným jmenovatelem obou států jsou rozlehlé prérie, původní domovy indiánů, přírodní rezervace střežící stáda bizonů a v neposlední řadě také prázdné silnice, na kterých málokdy uvidíte motorkáře dodržovat rychlost.

Wyoming, prérie, pustina

Roadtrip napříč osiřelou krajinou Wyomingu.

Wyoming, jeden z největších států USA, má společně s Aljaškou nejmenší hustotu zalidnění, což nejlépe vyjadřuje statistika, která nám říká, že na jeden km čtverečný půdy připadá 2,26 obyvatele. Jestli se o nějakém státě dá hovořit jako o opuštěném, tak je to právě tento. Fascinující scenérie jen málokdy naruší zemědělská farma nebo menší osada, kterou tvoří pár domků, jeden, dva obchody a samozřejmě nepostradatelný McDonald.

Wyoming, severoamerické prérie

V centrální části Wyomingu vás neustále obklopují fascinující scenérie.

Na cestě stovky kilometrů napříč Wyomingem jsou naším nejčastějším společníkem krávy, kterým má člověk až tendenci závidět, v jak nedotčené přírodě si spokojeně žijí. Náhorní plošiny na východě území se pozvolna šplhají do nadmořských výšek okolo 3000 metrů, prolínají se s pastelově zbarvenými skalními masivy a postupně přechází až v proslulý Yellowstonský národní park, dílčí cíl naší cesty.

První spojení s civilizací

Významnou roli v moderních dějinách Wyomingu sehrála stavba železniční tratě. Ve své době se jednalo o úplně první propojení této krajiny téměř nedotčené civilizací s okolním světem. Pro původní obyvatelstvo to mělo jak jinak než negativní dopad. Díky těžce dostupnému terénu si tu indiánské kmeny žily volně a neohroženě až do 60. let 19. století, kdy byla Union Pacific Railroad dostavena. Poté začaly do země proudit houfy osadníků hledající novou zemědělskou půdu, u železnice začaly vznikat městečka a indiáni se museli odporoučet do pro ně vyhrazených rezervací.

Wyoming, opuštěné město

Na městečko evokující scény z amerického hororu jsme narazili uprostřed nehostinné prérie.

Zvýšený zájem o hornatý kraj způsobila také zlatá horečka, která přilákala množství zbohatnutí chtivých nadšenců. Městečka, která díky ní vyrostla na zelené louce, upadla s jejím ústupem stejně tak rychle v zapomnění. Stejný osud čekal města spojená s kdysi důležitými železničními tahy, které v souvislosti s modernizací infrastruktury, zejména stavbou silnic, přestala být potřebná. Na jedno takové jsme narazili, když jsme po stovkách kilometrů jízdy nehostinnou krajinou nutně potřebovali najít benzinku. Naše GPS nás zavedla do města, kde by ani největší optimista nedoufal, že tady může narazit na pumpu.

Město duchů

Vybydlené budovy, omšelý nápis „Saloon“ lákající nás do už zjevně desítky let nefungujícího baru a v pozadí rezavějící vagony. Jediné, co v tu chvíli chybělo do zkompletování představy amerického zapadákova, byla sláma převalující se v klubíčku přes vyprahlou cestu. GPS nám ovšem nelhala, pumpa tu doopravdy byla. Pro jistotu jsme načerpali plnou nádrž, člověk tady nikdy neví, za jak dlouho se objeví další civilizace a s ní pro nás životně důležitý benzín.

Země ohně a síry

Hlavním turistickým lákadlem Wyomingu jsou národní parky Grand Teton a Yellowstone. My jsme si pro návštěvu vybrali ten proslulejší, nejstarší národní park světa – Yellowstone. Nemám samozřejmě na mysli geologické stáří krajiny, nýbrž jeho úřední zařazení mezi národní parky v roce 1872, kdy se stal vůbec první oblastí na světě, které se dostalo takové pocty.

Yellowstone, Národní park

Horská jezera v Yellowstonském národním parku, v pozadí pole pokryté aktivními gejzíry.

Už desítky kilometrů před branami parku nás nutí zpomalit cedule s nápisem „wildlife crossing“. Divoká zvířata, která můžete spatřit ve vaší bezprostřední blízkosti, jsou pro většinu turistů jeden z hlavních důvodů, proč Yellowstone neminout. Na prospektech můžete vidět fotky medvědí rodinky, jak nerušeně přechází hlavní silniční tahy, nebo stáda bizonů pasoucí se na loukách obklopena gejzíry, realita je ovšem trošku jiná.

bizon americký, Yellowstone

Vyfotit ve volné přírodě bizona amerického se pro nás stalo téměř nemožné.

Ve skutečnosti musíte mít velké štěstí, aby vám divoká zvěř zkřížila cestu. Zvířata nemají tendenci vyhledávat společnost lidí. Na našeho prvního a jediného bizona jsme narazili zcela náhodou, schovával se mezi stromy, jakmile nás zaregistroval, obrátil svůj krok opačným směrem a za chvíli se ztratil ve vysoké trávě. Medvědi ovšem nikde. Přes všudypřítomné výstrahy, abychom kvůli nebezpečí útoku nenechávali jídlo mimo auto nebo ve stanu, nebylo po nich nikde ani památky. To, že to s noční návštěvou medvědů nebude zas až tak horké, jsme si uvědomili po příjezdu do kempu, kde měl každý návštěvník u svého místa připraven gril.

Na povrchu sopky

Na fotografiích, které proslavily Yellowstone, hrají ve většině případů hlavní roli gejzíry v čele se slavným Old Faithful, bublající horké prameny, bahenní sopky nebo pestrobarevná termální jezírka. Všechny tyto jevy jsou způsobené vulkanickým původem krajiny. Při pohledu na louky pokryté desítkami gejzírů, ze kterých neustále stoupá pára, si člověk uvědomí, že zde sopečná činnost ještě zdaleka není u konce.

termální jezero, Yellowstone

Termální jezírka, která proslavila Yellowstone.

Několik kilometrů pod povrchem se totiž nachází magma, které je de facto hnací silou všech zmíněných přírodních krás. Mince má ovšem dvě strany a stejně tak tomu je i tady. Právě to, co dělá Yellowstone tak jedinečný, se v budoucnu stane jeho záhubou. Není v silách vědců předpovědět, kdy se tak stane, ale s jistotou lze říci, že výbuch tzv. supervulkánu „spícího“ pod povrchem je nevyhnutelný.

Nebezpečí na každém kroku

Když si před příjezdem nastudujete všechny tyto informace, může se pro vás návštěva parku stát adrenalinovým zážitkem, jako se to stalo mně. Na každém rohu na nás totiž číhalo „nebezpečí“ v podobě bublajících jezírek nebo v nepravidelných intervalech tryskajících gejzírů. Za tu krásu to ovšem stojí, přece jenom kolikrát v životě se člověku naskytne příležitost procházet se po povrchu jednoho z největších aktivních supervulkánů světa.

kaňon, Yellowstone

Kaňon vyhloubený řekou Yellowstone.

V příštím díle vás zavedeme do Utahu – státu mormonů, na solné pláně Bonneville, ale také do upadajícího města hazardu – Rena v Nevadě.

Zdroj všech fotografií: Zuzana Skříčilová, Generace 21

Zuzana Skříčilová

Zuzana Skříčilová

studentka práv a politologie, ve volném čase se věnuje cestování a fotografii

Zanechte komentář