KLDR: Utajované peklo 21. století

V obraze / 13.3.2014

Hlad, pojistné podvody a kastovní systém v každodenní kruté realitě totalitního státu.

Jak je možné, že v dnešním světě rychlé komunikace a internetu nemáme pravidelný přísun informací ze všech částí světa? Jak je možné, že jsou tu země, které zkrátka pozornosti veřejnosti celkem úspěšně unikají?

Nespolupracující stát

Severní Korea se v hodinách zeměpisu na středních školách rozebírá jen okrajově, tisk nám většinou přináší informace pouze v souvislosti s nukleárním nebezpečím, sem tam se objeví článek týkající se porušování lidských zpráv, ale spojení v něm jsou stále stejná a neuvádějí žádné nové podrobnosti.

Moc v rukou jednoho člověka

Severní Korea (oficiálně Korejská lidově demokratická republika) je stát rozkládající se na severu Korejského poloostrova. Počet obyvatel se pohybuje kolem 23 miliónů a hlavním městem je Pchjongjang. Vládní stranou je komunistická Korejská strana práce, ale veškerá moc spadá pod dynastii Kimů. V roce 2011 se hlavní osoba dynastie změnila, Kim Čong-il zemřel a nahradil ho jeho syn Kim Čong-un. Ač o tom svět nejspíše nevěděl, Kim Čong-un získal pod pseudonymem část svého vzdělání ve Švýcarsku. Je momentálně nejvyšší postavou v KLDR. Může si dělat, co se mu zachce.

korea

Mapa KLDR i s hlavním městem Pchjongjangem.
Zdroj: commons.wikimedia.org

Armáda na prvním místě

Fakt, že Severní Korea je nejmilitarističtější společností světa, umožňuje vládnoucí osobě prosadit v zemi veškerá nařízení a případně ihned potrestat ty, kteří se odváží se jim nepodřídit. Vojenská povinnost mužů trvá deset let, u žen je to o tři roky méně. Na vojenské uniformy můžete narazit téměř kdekoliv, v aktivní službě se nachází téměř pět procent obyvatelstva (pro srovnání – v USA je to půl procenta). „Armáda na prvním místě“ – tak zní motto v ústavě. Opravdu se dá hovořit o lidově demokratické republice?

Jistě jste již zaslechli spojení Severní Korea a pracovní tábory. Část veřejnosti opravdu tuší, že se na severu poloostrova nachází, ale jelikož chybí informace, je obtížné dozvědět se o nich bližší detaily. Pokud se KLDR zapojí do mezinárodních jednání, odmítají o nich hovořit, absolutně přestávají komunikovat. Otázky ohledně dodržování lidských práv smetávají ze stolu.

Odkud putují peníze pro vůdce?

Jako ukázku neetického jednání země můžeme uvést například pojistné podvody v roce 2003. Vedoucí funkcionáři v Pchjongjangu sepsali pojistné smlouvy na určité pohromy (důlní, železniční nehody,…). Tajní severokorejští agenti poté byli vysláni do světa, aby se světoznámými pojišťovacími společnostmi (jako například s německým Allianz Global Investors) domluvili svůdně vysoké pojistné. To mělo správně putovat na odškodnění těchto katastrof, místo toho se však dostalo do kapes Kim Čong-ila. Stát využil neznalosti zbytku světa, častokrát státům nedošlo, že jednají se zemí s nulovou zodpovědností.

Efektivní boj proti nepřátelům režimu

Jak spolehlivě roztřídit korejskou společnost tak, aby se stát mohl zbavit těch méně pohodlných? Kim Ir-sen již v roce 1957 přišel na ideální způsob, kdy obyvatele roztřídil do tří skupin podle pokrevní příbuznosti. Díky skutkům svých rodičů a prarodičů se tedy lidé dostali buď na lepší pozice, nebo naopak skončili v pracovních táborech. Takto vznikl nejpřísnější kastovní systém na světě.

Na vrcholu pomyslné pyramidy se nacházeli vládní zaměstnanci, členové Korejské strany vlády, rodiny vojáků, kteří v korejské straně bojovali za Kim Ir-sena, a další vysoce postavení. Na druhé úrovni se ocitli neutrální osoby, například vojáci a učitelé. Na dno pyramidy pak byli svrženi nepřátelé režimu a ti, kteří byli podezření z projevu odporu vládě (nutno podotknout, že takováto obvinění vláda udělovala často a mnohdy bezdůvodně). Patřili sem například potomci lidí, kteří uprchli do Jižní Korey.

vlajka

Vlajka Severní Korey.
Zdroj: commons.wikimedia.org

Ovoce jako odměna za podvedení světoznámých společností

Jak se ovšem může zdát, ani pchjongjangská smetánka si nežije díky svému postavení tak dobře, jako třeba bohatí Evropané. Například agenti zajišťující zmiňované pojistné podvody, kteří za ně nesli obrovskou zodpovědnost, dostali za dobře odvedenou práci odměny v podobě pomerančů, jablek nebo přikrývek. Co by na takovéto ohodnocení řekl průměrný Evropan? V zemi, kde třetina obyvatel trpí hlady, se není čemu divit.

Z velice nízké životní úrovně však extrémně vybočuje vládnoucí dynastie Kimů. K jejich sídlům jsou připojeny kinosály, basketbalové kurty, bazény, bowling centra nebo dráhy pro koňské dostihy.

Jak je možné, že tohle všechno se děje a svět z toho ví jen minimum? Jak Kimova dynastie dosáhla tak neomezené moci a daří se jí všechny problémy držet pod pokličkou? Má tento stav vůbec nějakou šanci do budoucna?

„Sejde z očí, sejde z mysli.“

To je hlavní důvod, proč pracovní tábory, které fungují dvakrát déle než ruské gulagy, stále existují a lidé všude trpí hladem. Budeme se muset utěšovat myšlenkou, že nic nemůže trvat věčně.

Hlavní zdroj použitých informací: HARDEN, Blaine. Útěk z tábora 14. Praha 5: Euromedia Group, k.s. – Ikar, 2013. 206 stran. ISBN.

Zdroj perexové fotografie: commons.wikimedia.org

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář