Kluci Janů: Cestování a longboarding jako vášeň dvou kluků z jižních Čech

Cestování / 9.3.2014

Když se cestování a longboarding spojí ve vášeň dvou kluků z jižních Čech.

Co takhle na prkně projet Boston, v San Franciscu si vydělat peníze či procestovat v obytném autě Nový Zéland? Pro některé nedosažitelné přání, pro jiné splněný sen. Vysokoškoláci Jiří a Pavel Janovi do batohu každoročně spakují to nejnutnější a vyrazí do světa. O své zážitky se s lidmi dělí prostřednictvím videí blogu. A že je to opravdu baví, potvrzuje Jiří v následujícím rozhovoru.

„Jsme dva bratranci, kteří mají rádi kreativní média, cestování, aktivní pohyb – longboarding, lyže, snowboard, volejbal. Já studuji multimediální design a Pája filmový zvuk,“ představuje oba dva Jiří. Na internetu dvojice zveřejnila již několik videí ze svých cest, mimo jiné i jedno z USA. „Tam jsme byli letos podruhé. Zveřejněné video je z loňského roku, kdy jsme se zúčastnili programu Work & Travel, který je výhradně pro studenty. Letos jsme jeli na ten stejný program do San Francisca.“

Spojené státy však nebyly jejich prvním společným výjezdem. „První cestování se uskutečnilo v roce 2009, kdy jsme se sešli na Novém Zélandu. Tam jsme tři měsíce jezdili na lyžích, snowboardu a procestovali oba ostrovy. Mimo naše společné vyjížďky jsme si každý zvlášť procestovali Evropu. Rok jsem strávil na stáži v Kalifornii, pak jsem pracoval půl roku na lodi v Karibiku a během povinného praktika na škole cestovního ruchu jsem byl na čtyři měsíce zaměstnaný na Novém Zélandě.“

kluci janů

„Longboard jsme poznali na Novém Zélandu.“
Zdroj: klucijanu.com

Je obdivuhodné, kolik toho dokázali bratranci procestovat, když vezmeme v potaz, že k tomu stíhají studovat i vysokou školu. Zatímco vyjmenovat všechny procestované kraje Jiřímu nedělá sebemenší problém, na otázku, která země je nejvíce zaujala, už tak jednoznačně odpovědět nedokáže. „Těžko říct, co bylo největším zážitkem. Ale je pravda, že kdyby se mě Pája zeptal, za co bych se teoreticky pomiloval s Helenou Fibingerovou, odpovědí by bylo ‚za prezidentování na Novém Zélandu‘ ,“ směje se.

Proč právě Nový Zéland?

„Nový Zéland je vlastně taková planeta Země zmenšená do tvaru dvou ostrovů. Co se přírodních krás týče, lze tam objevit téměř vše, od pouště až po deštné pralesy. Navíc lidé jsou maximálně ochotní a přátelští,“ vzpomíná Jiří na první společný výjezd. „Měsíc a půl jsme žili v obytném autě a dali jsme si opravdu záležet, abychom se každé ráno probudili na nějakém epickém místě.“ Kromě kouzelných koutů však v tomto ostrovním státě v Tichém oceánu také poznali svoji budoucí vášeň – longboarding. „Jeden náš známý Jihoafričan si z laminátu sám vyrobil longboard a nechal nás se na něm projet. O půl roku později už jsme na něm brázdili české silnice,“ popisuje seznámení s novým koníčkem Jiří.

2

Smysl pro humor dvojici rozhodně nechybí. 
Zdroj: klucijanu.com

Work & Travel v USA

Od longboardingu se však ještě vraťme zpět k programu Work & Travel. Ten studentům vysokých škol umožňuje pracovat v rámci pobytu v určitém státě s následnou možností si zemi (pro příklad právě USA) projet na vlastní pěst.

Jiří přidává vlastní radu: „Jeden z nejlepších způsobů, jak v Americe opravdu vydělat peníze, je pracovat jako číšník. Před dvěma lety jsme byli zaměstnáni v restauraci, která patřila jednomu židovi. Podílel se na vynálezu atomové bomby a znal se osobně s Einsteinem. Dnes je mu 96 let a pořád v resortu pomáhá svému synovi.“

A že o zábavu a pestrost pracovní směny neměli nouzi, dokládá následující poznámkou. „Přijeli jsme jako číšníci, ale za to léto jsme se ocitli v pozici barmanů, kuchařů, zahradníků, údržbářů, uklízečů, muzikantů, hlídačů dětí, kopáčů, pokojských, ochranky, recepčních i placených společníků.“

Bratranci v restauraci strávili spoustu hodin, tudíž si také vydělali i hodně peněz. Malou část z nich poté utratili za cestování. Doletěli na západní pobřeží a tam si objeli kolečko po národních parcích.

„Letos jsme pro změnu krmili lidi krevetami v restauraci v San Franciscu. Také to byla pohodová práce, i když náročná na počáteční trénink, kdy jsme se museli naučit nazpaměť ingredience všech jídel,“ popisuje Jirka zaměstnání z minulé cesty po Státech. Poté vyrazili autem na sever do Vancouveru, kde pro slovenskou agenturu natočili Slováky účastnící se jazykového kurzu. Natáčení videa pokrylo veškeré náklady na cestování.

4

V Americe během vyhlídkového letu v helikoptéře.
Zdroj: klucijanu.com

Zavítali někdy do restaurací, ve kterých Jiří a Pavel pracovali, také Češi? Jak lidé obecně reagovali, když se dozvěděli, odkud pochází?

Reakce hostů na náš původ by se daly rozdělit do pěti skupin,“ vzpomíná Jiří s pobaveným výrazem ve tváři. „Za prvé jim to bylo úplně jedno. Za druhé nevěděli, kde Česko leží. Za třetí měli v krvi jedno až padesát procent češství a měli radost, že potkali ‚krajana‘. Za čtvrté byli zvědaví a zajímal je náš životní příběh. V poslední skupině byly ženy, které náš původ oslovil natolik, že s námi rovnou chtěly spát. Tato kategorie ovšem zela prázdnotou,“ zakončuje se smíchem kategorizaci návštěvníků pohledný osmadvacetiletý kluk a mně je jasné, že poslední bod mu nemohu uvěřit ani omylem.

„Byli jsme zaměstnaní v restauraci, která patřila jednomu židovi. Podílel se na vynálezu atomové bomby.“

Řeč stáčím zpět k jejich pobytu v Kanadě, během kterého cestovatelé nějaký čas strávili na západním pobřeží – ve Vancouveru. Ač je podle nich mentalita obyvatel Kanady a USA velmi podobná, přece jen je obyvatelé Kanady hned ze začátku rozčílili neschopností vyřídit jejich víza. „Nakonec jsme přemluvili pohraničníky. Museli jsme jim ovšem předložit online konverzaci s našimi kanadskými příbuznými. Pak byli ochotni nás propustit i bez víz.“ Tuto zkušenost ale prý převážily stovky opačných situací. „Lidé nám poradili, nakrmili nás, namasírovali nebo nás nechali u sebe přespat,“ chválí severský národ Jirka.

Z vyprávění je naprosto znatelné, že cestování jen tak na hřebík nepověsí. „Zajezdíme si v Alpách, pojedeme natáčet jachting na Lago di Garda, také do Holandska a do Barcelony. V květnu poletím na tři týdny na západ USA. Pája bude v létě opět pracovat v San Franciscu,“ vypočítává mi Jiří jejich plány do budoucna.

A proč že se bratranci tak často nachází ve stádiu polozabaleného kufru a s jednou nohou na letišti? „Bojíme se stereotypu. Proto i v budoucnu pro nás bude cestování na prvních příčkách a cíle našich cest budou víceméně spontánní,“ přiznává osmadvacetiletý cestovatel. Poznávání nových míst je zkrátka jejich vášní.

Zdroj perexové fotografie: klucijanu.com

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář