Bára Šťastná: Hledám radost i tam, kde není na první pohled vidět

V obraze / 12.3.2014

Bára Šťastná je na svém Šťastném blogu osobitá, upřímná a má úžasnou schopnost psát tak, že se poznáte v každém napsaném řádku.

Barbora Šťastná, zakladatelka a autorka Šťastného blogu, pracuje jako editorka ELLE. Se svými dvěma dětmi a manželem žije v Praze.

„Ano, Šťastná je mé skutečné příjmení. Nemám ho od narození, nýbrž až od svatby, takže jsem Šťastná částečně z vlastního rozhodnutí, což mi dělá o to větší radost,“ vysvětluje.

O rozhovoru s Bárou jsem snila dlouhou dobu a nejsem si jistá, proč jsem jí neoslovila už dříve. Možná jsem se bála, že řekne ne. Když ale napsala tenhle článek o rejection therapy, bylo rozhodnuto!

Co se mi na Šťastném blogu líbí ze všeho nejvíce, je jeho autentičnost. Autorka to má v hlavě srovnané, přesto si dokáže udělat srandu sama ze sebe, uznává, že nemá recept na dokonalost a řeší tytéž niterné problémy jako každý z nás. Zkrátka působí jako kamarádka odvedle, která nejde daleko pro radu, vtip a pohlazení. A co dělá šťastnou ji?

Rozhodně nejsem rozený škarohlíd

Váš blog je o štěstí, každodenních radostech a vnímání životních situací z té optimističtější stránky. Bylo vám vždy takové myšlení blízké?

Nejsem si jistá. Rozhodně nejsem rozený škarohlíd, ale přesto myslím, že mé okolí mě nevnímá úplně jako „sluníčko“ – pozitivní osobnost, která kolem sebe za všech okolností šíří radost. Mívám sklon nechat se různými situacemi převálcovat, snadno propadám stresu, úzkosti nebo panice. Ale právě to, že to o sobě vím, mě motivuje, abych se snažila být vůči stresu odolnější. Bezstarostnější.

Tím se dostáváme k tomu, o čem Šťastný blog vlastně je.

Je o hledání radosti i tam, kde není na první pohled vidět. A zároveň sbírání síly k tomu, abych dokázala čelit každodenním situacím, které mi někdy nahánějí strach nebo mě vysilují. Články na blogu mně samotné pomáhají pojmenovat si témata, která v tu chvíli řeším. A pokud oslovují i někoho jiného, mám z toho velkou radost.

Blog mi dává sílu čelit každodenním situacím s nadhledem. Zdroj: Archiv Báry Šťastné

Blog mi dává sílu čelit každodenním situacím s nadhledem. Zdroj: Archiv Báry Šťastné

Došlo mi, že vše nutné ke štěstí už mám

Co bylo impulzem k založení blogu?

Impulzy byly dva. Zaprvé: už nějakou dobu jsem si uvědomovala, že jsem ve svém životě měla velké štěstí a získala jsem téměř všechno, co si představuju pod pojmem „šťastný život“. Svého muže, děti, práci, která mě baví, bydlení na místě, které se mi líbí. A přesto jsem většinu času v nejrůznějších všedních situacích byla nespokojená, otrávená či vystresovaná. Chtěla jsem se pokusit to změnit. Druhým impulzem bylo setkání s blogem a knížkou Happiness Project americké autorky Gretchen Rubin. Když jsem její blog viděla, okamžitě jsem věděla, že tohle chci zkusit taky. Svůj blog jsem začala psát jen pár dní poté.

Co vám vlévá energii do žil?

Setkávání s přáteli, ale i chvíle strávené o samotě třeba při běhání nebo zírání z okna. Také hudba, černý čaj a víno. Někdy chvíle strávené s mými dětmi.

Na otázku, zda chci napsat knihu, jsem čekala celý život! Zdroj: Archiv Báry Šťastné

Na otázku, zda chci napsat knihu, jsem čekala celý život! Zdroj: Archiv Báry Šťastné

Máte něco, co vás drží nad vodou i ve dnech, kdy se nedaří? A co byste poradila ženám, které balancují rodinu, kariéru a snaží se najít kousek toho svého štěstí, ale mají zrovna špatný den?

Ve špatných dnech mi nejvíc pomáhá uvědomit si, že i když zrovna něco nefunguje nebo se mi děje nějaká mikro-katastrofa, při celkovém pohledu je v mém životě všechno tak, jak má být. A ano, taky pomáhá otevřít si láhev vína.

Ve svých blogpostech jste hodně upřímná (v odkládání práce, honění deadlinů, ve výchově dětí atd.), popisujete každodenní situace, se kterými se stovky žen dokáží ztotožnit. Stalo se vám někdy, že by někdo využil informaci z blogu a nějak vás s ní zaskočil?

Třeba že by si šéfová přečetla můj článek na blogu a vynadala mi, že odkládám práci? Na nic takového si nevzpomínám. Jsem hodně otevřená, pokud jde o mě samotnou, snažím se ale být diskrétnější, pokud jde o mou rodinu či přátele. Moje dcery byly donedávna příliš malé na to, aby si uvědomovaly důsledky toho, že o nich někde píšu. Uvědomuju si ale, že čím budou větší, tím víc by jim to mohlo vadit.

Nejradši mám vždy ten článek, co budu psát

Kdybyste měla Šťastný blog přirovnat k nějakému zvířeti, jaké by to bylo? A proč?

Pes. Protože je to můj přátelský, veselý a věrný společník.

Bára je autorkou šťastné knihy: Zdroj: Motto

Bára je autorkou Šťastné knihy: Zdroj: Motto

Jaký je váš nejoblíbenější blogpost a proč?

Vždycky asi ten, který se právě chystám napsat.

Jaký vzbudil naopak nejvíce ohlasů, ať už pozitivních nebo kritických?

Tenhle. Když se někdo zmiňuje o nějakém konkrétním článku na blogu, většinou je to ten o relaxování ve vaně s vonnými svíčkami. Hodně lidí mi řeklo, že se u něj pobavilo, což mě ohromně těší.

Jak to bylo se Šťastnou knihou, byl to váš nápad, nebo se ozvalo vydavatelství?

Oslovila mě Romana Přidalová z nakladatelství Motto, prý jestli jsem neuvažovala o tom, že bych někdy napsala knihu. „To je otázka, o které sním celý život!“ odpověděla jsem jí. Jenže ve skutečnosti jsem to neměla rozmyšlené ani trochu.

Ráda se vracím ke knihám z dětství

Co čtete ráda vy?

Začínajícím blogerům radím, aby byli sami sebou. Zdroj: Archiv Barbory Šťastné

Začínajícím blogerům radím, aby byli sami sebou. Zdroj: Archiv Barbory Šťastné

Moji nejoblíbenější autoři jsou Francis Scott FitzgeraldBetty MacDonaldová. Fitzgerald, protože jeho příběhy se odehrávají ve snovém světě jazzových večírků 20. let, Betty MacDonaldová proto, že její svět je naopak hodně reálný a dost se v něm poznávám. Její knížku Co život dal (a vzal) čtu pořád dokola už od svých deseti let. Můžu ji otevřít na jakékoli stránce a je to, jako bych se vrátila domů.

Jinak ale ráda čtu třeba i horory (Stephen King) a s oblibou se vracím ke knížkám pro děti, které jsem měla ráda v dětství a teď je sama předčítám svým dětem (Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá punčocha od Astrid Lindgrenové). A pak se také snažím číst odbornou „šťastnou“ literaturu. Nejinspirativnější kniha, na jakou jsem v tomhle směru narazila, je Stumbling on Happiness od Daniela Gilberta (odkaz na skvělou TED talk, pozn. red.).

Kdybyste mohla jeden den být kýmkoli jiným na světě, klidně i v jiné době, koho byste si vybrala a proč?

Jeden den? Zelda Fitzgeraldová okolo roku 1925. Myslím, že to musela být femme fatale a žila v oslnivém světě. Ale opravdu jenom na jeden den. Dlouhodobě bych nechtěla být nikým jiným než sama sebou.

Na co jste na sebe v životě nejvíce hrdá?

Tak určitě za to, že mé děti zatím přežily mé rodičovství a pokud to mohu posoudit, mají snad šťastný život. A každý den jsem na sebe hrdá, když se mi podaří jít běhat nebo zlikvidovat horu prádla v koši na žehlení.

Mnoho začínajících blogerů vás má jako vzor a hledá u vás na blogu inspiraci, pochopení, pohlazení po duši. Co byste jim do začátků poradila?

Aby se do ničeho nestylizovali a byli sami sebou. Zjistila jsem, že naprosto největší ohlas mají ty články, u kterých jsem si nebyla jistá, jestli jsem v nich nebyla až moc sebemrskačsky upřímná. Druhá rada: psát co nejčastěji. Myslím, že čtenáři mají rádi, když je na blogu stále něco nového.

Zdroj perexové fotografie: Archiv Barbory Šťastné

Pavla Lokajová

Pavla Lokajová

Copywriterka, redaktorka a věčná životní idealistka. V hlavě se mi neustále rodí nové nápady. Píšu články, které bych sama chtěla číst. Stephena Kinga považuji za mistra slova, z Marquezových knih čerpám moudrost pro každý den.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Alice Pazderová

    Jé, tuhle knížku mám zrovna na stole, tip mi dala naše šéfredaktorka Silvi 🙂 Moc se na ni těším!