lékařské tajemství

Kde je hranice lékařského tajemství?

V obraze / 24.11.2012

Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.

To je část Hippokratovy přísahy, podle které bychom se tedy ani nemohli o žádné hranici lékařského tajemství bavit. Ale zažili jsme to snad všichni. „Moje známá je doktorka a posledně mi vyprávěla o pacientovi, který…“ doplňte si sami. Většinou je vyprávění nějak fascinující, zajímavé či dokonce poučné. A proč by nebylo v pořádku zjistit, že se máme něčeho vyvarovat. Může ale také nastat případ, kdy je příběh o pacientovi vtipný až zesměšňující. Je potom v pořádku tohle? Kde je hranice mezi tím, co bychom vědět měli, a co ne?

Samozřejmě hraje velkou roli, jestli slyšíte vyprávění o zlomené noze nebo zda se jedná o intimní život pacienta. Ano, v tom je rozdíl. O jistých věcech mluvíme pouze s doktorem, a navíc se někteří z nás dlouho odhodlávají, než se vůbec lékaři svěří.  Potom tedy nečekáme, že on to pak bude vyprávět jako veselou historku svým přátelům, kteří to budou zase vyprávět někde jinde… Třeba ve vlaku…

Jela jsem ranním vlakem do Prahy, který se pravidelně na Kladně naplní do posledního místečka. Ke mně si přisedli tři muži v oblecích kolem pětapadesáti let, kteří dokázali rozumně konverzovat o volbách, knihách a svých koníčcích. Velice mě tedy překvapilo, když jeden z nich stočil příběh na jejich společného přítele, psychologa, a jeho pacientku. Mou pozornost upoutala otázka „Znáte tu ženskou, která…“ (co dělá, si nechám pro sebe, nechci být jako on a prozradit, o koho jde, protože z jeho vyjádření bylo naprosto jasné, že se jedná o místní dobře známou postavu a mohli ji znát i ostatní, kteří s námi cestovali).

Dále začal vyprávět, jak tato žena chodící na sezení k jejich příteli, se do něj zamilovala a posílá mu zvláštní milostné dopisy. Kamarád psycholog už neví, co s tím. Tak usoudil, že nejlepším řešením situace bude povědět to svému příteli, který to roztroubí po celém vlaku plném lidí. To asi ne, že?

lékaři

Když se doktor poradí s kolegou, je to v pořádku. Ale vyprávět vaše problémy kamarádům už ne. zdroj: photl.com

Tohle je už určitě přes hranici. A nezáleží na tom, že psycholog nestuduje medicínu a nemusí oficiálně  přísahat, že neporuší lékařské tajemství.  Rozhodl se přeci, že bude pomáhat lidem a léčit jejich duši. To, že muži ve vlaku mluvili právě o psychologovi, je podle mě ještě horší, než kdyby hovořili o jiných lékařích.  Vždyť k psychologovi se chodíme svěřovat s nejosobnějšími problémy. Jak by se ta žena asi cítila, kdyby zjistila, že si o ní vypráví jen tak muži ve vlaku? A chtěli byste chodit k takovému psychologovi, který o vás vypráví svým přátelům?

Pokud jste lékařem, dejte si pozor, komu svěřujete příběhy svých pacientů a pokud jste přátelé doktorů, pamatujte, že pravidlo (které mi mimochodem maminka vštěpuje od mala a už několikrát se mi osvědčilo ho dodržovat) je: nikdy nemluvte o nikom na veřejnosti, protože nikdy nevíte, jestli osoba sedící vedle vás, dotyčného nezná.

zdroj úvodní fotografie: photl.com

Alice Jendelová

Alice Jendelová

Jsem holka plná protikladů. Ačkoliv už věkem přes 20, stejně milovnice pohádek, Hello Kitty a hlavně Harryho Pottera. Ačkoliv už ne studentka, stejně sběratelka lepíků, notýsků, zvýrazňovačů a všelijakých dalších roztomilostí a nutností z papírnictví. Ačkoliv milovnice domova a svého klidu, stejně cestovatelka celým srdcem s mnoha cestovatelskými sny. A ačkoliv kuchtička, co mnohokrát něco připálí a zaneřádí celou kuchyň, stejně redaktorka sekce Na talíři. ♥

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Ondra Matyska

    Každý Psycholog má svého Psychologa, někteří ho mají za kamaráda a někteří dokonce za přítele. Do lidí není vidět a kdo jaký je se ukáže až po delší době…
    Lékařské tajemství je jedna věc a lidská povaha je věc druhá, takových příběhů a o mlčenlivosti znám spousty a nemusí to být jen z lékařského prostředí….
    Je to smutné, bohužel však reálné.