Jmenoval se Ašer Lev a byl brooklynským malířským géniem

Literatura / 5.3.2014

Příběh o židovském chlapci Ašerovi, pro kterého bylo umění víc než vlastní rodina, náboženství i tradice.

Žid malířem aktů

Román Jmenuji se Ašer Lev vypráví příběh židovského chlapce, který se narodil v Brooklynu. Pocházel z velice ortodoxní židovské rodiny, mezi jeho předky bylo mnoho významných židovských učenců z oblasti východní Evropy.  Nejranější část jeho dětství můžeme označit za šťastnou, už tehdy ale objevuje svoji hlavní životní náplň a vášeň, kterou se stává malířství. V počátku je jeho rodinou považováno jen za jakousi dětskou hru či rozvernost, z které postupně vyroste, ale pro Ašera se malířství stává náplní většiny dne. Matka se zpočátku staví k jeho koníčku docela tolerantně, ale Ašer začíná mít problémy především s otcem, který je velice ortodoxní a je přesvědčen, že malířství pochází z „ druhé strany, sitra achry“, kterou můžeme chápat jako stranu zla.

Chaim Potok patří mezi nejznámější židovské romanopisce světového formátu. Běh jeho života byl odstartován roku 1929, kdy prvně spatřil světlo světa v newyorském Brooklynu. Původním jménem se jmenoval Herman Harold Potok a pocházel z rodiny polských židů. Byl ordinován na rabína. Během korejské války zastával funkci vojenského kaplana. Byť byl rabínem, blízká mu byla i světská témata. Právě konfrontace těchto dvou světů, tedy světského a náboženského, byla často signifikantní pro jeho tvorbu.

Jednoho dne matka vezme Ašera do muzea, kde prvně vidí obraz ukřižování Ježíše, který na něj silně zapůsobí, a rovněž obrazy nahých žen v podání renesančních mistrů. Hned doma si zkusí Ježíše i nahé ženy namalovat. Jeho náčrtky však nalezne otec a dojde mezi nimi k ošklivému konfliktu, otec nechce Ježíšovo jméno ani vyslovit, říká jen „ten člověk, kvůli kterému bylo prolito tolik židovské krve“.

Chaim Potok Zdroj: wikipedie

Chaim Potok
Zdroj: wikipedie

Životním posláním jeho velmi ortodoxně založeného otce je zákládání Ješiv, tedy talmudických škol v Evropě. Proto je často na cestách, což Ašerovi docela vyhovuje, protože jejich vzájemné  vztahy se v průběhu děje dostávají na bod mrazu. O Ašerově vášni postupně ví celá místní židovská komunita, protože jeho otec je velice známou a respektovanou osobností.

Jednoho dne je Ašer pozván na audienci k rabínovi, kde se seznámí s mužem jménem Jákob Kahn. Jákob Kahn, byť má přátelské vztahy s rabínem, je někdo, koho bychom mohli nazvat „židovským odpadlíkem“. Je to vynikající malíř, který údajně pracoval i s Picassem, avšak rozhodně se necítí být ortodoxním židem, i když jím v mládí býval. Rabínovi slíbí, že Ašera bude vyučovat umění malířskému a rovněž mu slíbí, že s Ašerem nebude malovat akty.

Anotace knihy:

Román o snaze prosadit svou identitu a individualitu navzdory pevnému sevření židovské komunity.

Zdroj: www.kosmas.cz

Tento slib však záhy poruší, když mu na jednu lekci přivede krásnou, mladou dívku a nechá ji před Ašerem se svléknout. Ašer svůj stud a náboženskou zanícenost překoná a dívku namaluje.  Rodiče, zejména otec, s výukou vedenou Jákobem Káhnem nesouhlasí, avšak výuku dohodl s Jákobem Káhnem sám rabín, proto se neodváží protestovat.

Následující léta jsou protkána intenzivní výukou vedenou Jákobem Káhnem a z Ašera se v tuto dobu postupně stává impozantní malíř, který později překoná i svého učitele. S pomocí Jákoba Khána a mecenášky umění Anny Schaefferové jsou mu zorganizovány dvě výstavy, které jsou kritiky velmi pochvalně hodnoceny a postupně se objevuje čím dál více kupců jeho obrazů. Ani na jednu ze dvou výstav však jeho rodiče nedorazí, protože zde jsou vystavovány akty.

Ašer, který svou matku velmi miluje, se jednoho dne rozhodne, že chce nějakým způsobem výtvarně vyjádřit její utrpení. Jeho umělecká mysl však nezná lepší vyjádření utrpení, než je Ježíšovo ukřižování. Namaluje tedy ukřižování vlastní matky, které bude hlavním dílem jeho další výstavy. Všichni rodinní příslušníci se jej ptají, zda i na této výstavě budou akty? Ašer odpoví, že nikoliv, rodina se tedy rozhodne přijít. Ašer se děsí toho, až rodiče uvidí ukřižování. Vyčítá si, proč ten obraz vůbec namaloval a zda jej neměl namalovat v trochu odlehčenější formě.

Rodiče na výstavu dorazí, jsou zděšeni a odcházejí beze slova, jen matka pronese, že existují snad jisté meze. Obrazy jsou následně velmi výhodně prodány. Rodiče se následně Ašerovi vyhýbají a otec s ním už téměř vůbec nemluví. V závěru knihy je Ašer předvolán na audienci k rabínovi, který jej vyzve, aby jejich komunitu opustil, Ašer odlétá do Evropy, jeho matka pláče a otec nic neříká.

Doporučuji nejen těm, kteří se zajímají o židovství

Román krásně reflektuje život v židovské komunitě. Co jsem silně cítil, byla obrovská rigidita ortodoxní komunity, ve které Ašer žije. Život ortodoxního žida je tak silně protkán náboženstvím, že si to my, Evropané, žijící v sekulárních zemích, dokážeme jen stěží představit.

Určitým mystickým elementem v příběhu je mytický předek, který Ašera navštěvuje ve snu a setkání s ním má „příchuť hromu“. Měl jsem dojem, že tato postava je určitou formou personifikovaných výčitek svědomí ortodoxního žida, který se od své víry odklání, neboť předek Ašerovi například vyčítá malování. Judaismus není malování nakloněn, nemá rád zobrazování božích výtvorů.

Velmi zajímavě byla v příběhu zobrazena autorita rabína, která je silnější než autorita rodičů. Když rabín rozhodl, že se Ašer bude učit u Jákoba Káhna, rodičům se to nelíbilo, ale neopovážili se nic dělat. Kniha učí a ukazuje židovskou společnost, judaismus, kulturu i mystiku velice nenásilným způsobem, má tedy velice edukativní charakter, který si čtenář ani nemusí v zápalu děje uvědomit.

Chaim Potok se ve své knize dívá pod pokličku trochu tajemného, zvláštního národa, z jehož náboženského a etického dědictví dýchá Evropa a celá euroatlantická civilizace dodnes. Myslím tedy, že mohu knihu s plnou zodpovědností doporučit všem čtenářům, kteří se nejen zajímají o židovství, ale též těm, kteří rádi přemýšlí o světě, ve kterém žijeme a který na nás promlouvá svou nekonečnou rozmanitostí.

Potok, Ch. 1996. Jmenuji se Ašer Lev, Praha: Argo. 1996. ISBN 80-7203-017-5

Zdroj perexové fotografie: wikimedia.org

Michal Procházka

Michal Procházka

Jsem milovník literatury, která má hloubku a nutí člověka přemýšlet o životě v širších souvislostech.

Zanechte komentář