Jak být dobrou nápovědou?

Divadlo Kultura / 4.3.2014

Přinášíme vám další díl z našeho seriálu o divadelním zákulisí. Prozkoumáme, co dělá jedna z nepostradatelných osob divadelního dění.

Je součástí každého představení, ale není ji vidět. Je přítomna na všech zkouškách, ale nehraje. Dá se říci, že bez ní by byl herec naprosto ztracený. Řeč je samozřejmě o divadelní nápovědě, která je nedílnou součástí každé divadelní inscenace, ať už při jejím vzniku, či během jednotlivých představení.

Co dělá na zkouškách?

Jak už bylo zmíněno, nápověda by měla být přítomna především na zkouškách. Je to z toho důvodu, že herci ještě neumí svůj text dokonale a je třeba někoho, kdo by jim napovídal, aby nemuseli neustále chodit s papírem v ruce. Důležité je však také to, jak herci napovídá. Například čas od času dělá nápovědu mladá holka, která by se jednou chtěla stát herečkou, a tak se snaží napovídaný text zahrát. Což je samozřejmě úplně špatně. Správná nápověda by měla repliky naprosto monotónně předříkávat a nechat herce, aby si text intonačně upravil sám.

Během představení

Stanoviště nápovědy

Stanoviště nápovědy v Divadle Antonína Dvořáka, Ostrava
Foto: Veronika Svobodová, Generace 21

Během představení je také velmi důležitá a vždy sedí na svém místě. Určitě si alespoň někdo vybaví ty malé kukaně zasazené přímo do jeviště. Takové jsou dnes jen v málokterém divadle a troufám si říci, že se snad ani nepoužívají. (Důvodem je především to, že byly velmi nepohodlné.) Ve velkých divadlech má nápověda vyhrazený prostor na kraji jeviště, v těch menších sedí někdy i přímo v hledišti.

Nápověda musí pečlivě sledovat, co se na jevišti odehrává a kde se v textu nachází (proto se občas stává, že nápověda umí po dvou měsících zkoušek a několika reprízách celou hru zcela nazpaměť), aby věděla, zda někdo nepotřebuje její pomoc a co mu má vlastně napovědět. Spousta těch, kdo vyzkoušeli tuto profesi, říká, že herci jsou profesionálové, protože své „okno” umí velmi dobře zamluvit a nápovědy během představení někdy není ani potřeba. To ovšem neznamená, že tam nemusí být. U her, které jsou náročnější či veršované (například u Shakespearových her), nejde výpadek textu jen tak zamluvit, potom je každá rada drahá.

Občas z toho vyplynou nepříjemné i humorné momenty. Někdy herec na nápovědu mává, někdy přijde přímo před ní a naznačuje jí, aby nahodila. Někomu stačí poradit jedno slovo, jinému je třeba předříkat celou větu. Tady je velice potřebná předešlá komunikace mezi hercem a nápovědou. Nejen proto, aby nedošlo k nejhorší noční můře každé nápovědy, a to, že ji uslyší i diváci v hledišti.

Předpoklady

Je samozřejmé, že každý, kdo se uchází o tuto profesi, by neměl trpět  žádnou vadou řeči a měl by mít dokonalou výslovnost. Pak už je třeba jen trpělivost, pozornost a hlavně láska k divadlu.

Zdroj perexové fotografie: narodni-divadlo.cz

Veronika Svobodová

Zanechte komentář