Deník středoškolačky: Jak jsem se topila v letácích na veletrhu Gaudeamus

V obraze / 16.2.2014

Znělo to jako fajn den strávený mimo školu. Navíc jsme si odnesly tunu letáků a pět propisek zdarma. Neberte to. 

Přestože 28. leden by měl být školní den jako každý jiný, ve smyslu usednout bezmyšlenkovitě do lavic a přetrpět tam určitý počet hodin, s kamarádkami jsme se rozhodly pro změnu. Slyšeli jste již o veletrhu vysokých škol Gaudeamus?

Představte si obrovskou halu, v ní několik set po vzdělání toužících středoškoláků a několik desítek barevných stánků propagujících soukromé i státní vysoké školy.  Před každým stánkem hlídkuje několik jejich absolventů či současných studentů, v rukou potěžkávají štosy letáčků a každého náhodného kolemjdoucího se snaží nalákat na speciální a ojedinělou nabídku jejich ústavu. Zkrátka loví nevinnou kořist. Kdo se na veletrhu objeví s černobílými letáčky a nudným zastoupením, nemá šanci na sebe upoutat pozornost.

IMAG0297

Výstaviště v Holešovicích bylo studenty doslova zahlceno.
Zdroj: Markéta Popelářová, Generace21

„Slečny, nechtěly byste se podívat do Dánska?“ zastoupí nám cestu pohledný mladík s červenou kšiltovkou a stejně sladěnou brašnou. Koutkem oka sleduji, že jeho stejnobarevné dvojče si odchytlo dívky kousek vedle nás. „Kdo by se nechtěl podívat do Dánska?“ proběhne mi hlavou ironická myšlenka a s pobaveným výrazem klukovi přitakávám. Následuje dlouhý lákavý výklad o vzdělávacím programu a možnosti výdělku, o kterém by se mi normálně ani nesnilo.  Dostáváme do rukou první propagační materiály, poprvé vmačkáváme do kolonky naše emaily. To ještě netušíme, že letáčky a naši mailovou adresu nebudeme chtít večer ani vidět.  Ale co bychom za jediný den strávený mimo školní lavice nezvládly, že?

„Markéto, já ztratila náušnici!“ sděluje mi se zděšeným výrazem kamarádka. Následně se začne prodírat davem zpět ke vchodu, s hlavou skloněnou k zemi ohrožuje všechny přítomné. „Mám ji!“ ozve se po chvíli, načež se lidé pohoršeně otáčejí jejím směrem. Copak nikdy neztratili náušnici?

První kamarádka bioložka si obešla všechny stánky fakult s tímto zaměřením, druhá kamarádka se několikrát dala do řeči s právníky a já, jelikož o své budoucí kariéře nemám ani páru, se dávala do řeči s těmi, kteří zrovna přišli pod ruku. Ale upřímně, největší mé sympatie si získal student zlínské univerzity. Po úvodním projevu o své škole mi nabídl povidlové koláčky.

„Myslím, že všechny potřebné informace o vysokých školách se můžete dozvědět na internetu,“ zněl argument našich profesorů, kteří se doslechli, že se chystáme veletrh navštívit. Opravdu sem ale studenti jezdí s myšlenkou dozvědět se obecná fakta o škole? Právě naopak. Na kterém webu  se dočtete, že stáž ve východní Evropě většinou prožijete v alkoholovém opojení? Že na americké škole opisování nepřipadá v úvahu?

A pokud už budete mít univerzit po krk, otázkami můžete zabruslit také do jiných kruhů. Například téma boje brněnských a pražských vysokých škol je věčné.  Poškádlit studenty zdánlivě nevinnou otázkou za to zcela jistě stojí.

Večer plna dojmů rozrážím dveře a do rohu odhazuji batoh plný letáků.

„Tak co, už víš, na kterou vysokou půjdeš?“ ptá se mě s nadšením v hlase táta.

Těžce usednu na gauč a zamyslím se.

„Vidíš, nad tím jsem ještě nepřemýšlela,“ dodám s pobaveným výrazem.

„Tak to abych se tam příští rok vydala znova.“

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář