Vzpomínky

Jsme děti z jiného světa

V obraze / 16.11.2012

Dívala jsem se na svého šestiletého bratrance, jak si hraje s Gormity, a přemýšlela jsem, v jakém světě vyrůstá. Je jiný, než ten, jaký byl můj.

Dětství v bezpečí

Milovala jsem své dětství a vzpomínky na něj si chráním jako cenný poklad. Byla jsem malá holka, co vyrůstala v úplně jiném světě. Běhala jsem v teplácích po ulicích a hrála se svými kamarády hry. Měla jsem na ruce hodinky, které jsem přetáčela zpátky, když jsem přišla pozdě a vymlouvala se, že mám čas správný. Mohla jsem si před domem hrát, aniž by mě rušil zvuk zvonícího mobilu a hlas mámy, kde jsem. Nechala jsem doma lísteček, kde budu, a rodiče věděli, kde mě najít. Nemuseli se o mě bát, nehrozilo mi žádné větší nebezpečí.

Učitlé a dospělí pro nás byli autoritou, ne jako je tomu dnes

Ač jsem to nenáviděla, po škole jsem sedávala u domácích úkolů a pracovala na nich. Za jejich nesplnění mi hrozil trest. Učitelé nás cepovali ke čtení knih a my si jich vážili. Nestalo se nikdy, že by žák udeřil svého učitele. A pokud ano, celá škola si na něj ukazovala prstem a nikdo to nebral jako hrdinský čin. Škola nás učila, co jsme potřebovali a my jsme to chápali. Matika se brala jako hlavní předmět, jelikož rozvíjí naše logické myšlení a umět jsme ji museli všichni, ačkoli jsme ji neměli moc rádi. Díky tomu, jak byla škola vedená, jsme se naučili respektovat dospělé, rádi jsme četli, uměli jsme poznat rostliny kolem nás, protože jsme volný čas trávili venku.

Volný čas neznamal prosedět celé dny u televize

Televize byla milým společník, ale netrávili jsme u ní hodiny. Vždyť bylo tolik jiných možností, jak trávit čas.  Na podzim jsme sbírali kaštany a vyráběli z nich postavičky a zvířátka, v létě jsme pletli věnce či si udělali z trávy píšťalku. Měli jsme své milované hračky, které však nepřipomínali postavy z hororových filmů. Hráli jsme pogy, morfovali jsme jako strážci vesmíru, dělali jsme si srandu z Pikačua a přitom každý z nás chtěl mít podobného mazlíčka doma.

Vzpomínky na dětství

Houpačky už bývají prázdné. Zdroj: musicalfish.deviantart.com

Naivní a nevinní, takoví jsme byli

Věřili jsme v Ježíška dlouhou dobu, předháněli se v tom, kdo ho zahlédl a jak vypadal. Psali jsme si mu o panenky, kočárky, auta. Bárbíny jsme nosili do školy a hrávaly si s nimi o přestávkách. Kluci nás pošťuchovali, ale vždycky se nás zastali před někým, kdo nás otravoval.

Jsme mimozemšťané, co žijí na jiné planetě, s pevným řádem, který dnešní děti neznají

Když popisuju aspoň ty malé střípky našeho dětství, jako bychom byli mimozemšťané, co vyrůstali v jiné planetě. Byli jsme víc naivní, víc nevinní. A to mi nepřijde jako chyba. Rodiče se nám věnovali, měli jsme pevný řád a díky tomu z většiny z nás vyrostlo to, čím jsme teď. Věděli jsme toho mnohem víc o přírodě a o světě, málokdo z nás měl nadváhu, protože jsme se neustále hýbali. Nestalo se, že by parta výrostků zbila důchodce či umlátila bezdomovce. Neměli jsme v hlavě takové nápady.

Doba se musí měnit, musí se neustále vyvíjet, ale proč je tenhle dětský svět tolik jiný, kdo to zavinil? Těžko říct, ale starý svět se už nevrátí. Škoda, byl krásný.

Zdroj perexové fotografie: Kristýna Křupková

Kristýna Křupková

Kristýna Křupková

Život je boj, tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla..:)

Zanechte komentář