Baví mě bořit zajeté představy, říká zakladatel blogu Nestereo

V obraze / 12.2.2014

Dát si jídlo místo talíře na stůl? Prohodit si tlačítka myši? Rozdávat bonbony v tramvaji? To jsou věci, které úplně běžně neděláme. A o tom přesně Nestereo je.

O Petru Krejčíkovi jsem se poprvé doslechla na Naučmesefestu a už zvědavě googlila doporučený blog – a od té doby jsem do jeho Nestereo života zažraná. Článek o předstatování „Dobrý den, já jsem Petr“ mě zahřál u srdce, Rejection therapy donutila k zamyšlení a u zážitků z Týdne jídla jsem skoro brečela smíchy. Seznamte se s klukem, který má co říct.

O čem je Nestereo:

Dát si jídlo místo na talíř na stůl? Prohodit si tlačítka myši? Rozdávat bonbony v tramvaji? To jsou věci, které úplně běžně neděláme. Je to něco nestereotypního. A o tom přesně Nestereo je. O dělání věcí jinak. Jinak než jsme zvyklí. Opouštíme tím svojí komfortní zónu a prozkoumáváme nová území ve své hlavě. Člověk se tím rozvíjí.

Kdo se za Nestereo skrývá

Jmenuju se Petr a je mi….uhmm… 28 let. Vždy to musím pracně počítat, protože si to nepamatuju. Věk mi přijde jako zbytečná informace pro pamatování.

Bydlím na Kladně a v tuto chvíli se živím programováním. Baví mě bořit stereotypní představy o programátorech, které lidé vidí jako asociální jedince nevylézající ze své pohodlné ulity prosezeného křesla.

Už jsem nechtěl žít na autopilota. Tak vznikl blog

Baví mě oživovat veřejný prostor, umožnit druhým zažít něco nového. Zdroj: Archív Nestereo

Baví mě oživovat veřejný prostor, umožnit druhým zažít něco nového. Zdroj: Archiv Nestereo

Červenou pilulkou mého života bylo objevení portálu Naučmese a navštěvování kurzů všeho druhu. Zásadní pro mě byl kurz Umění slov od Michelle Losekoot. Na něm jsem díky Michelle zjistil, že žiju v režimu autopilota. Že si nevšímám věcí kolem sebe, že nežiju přítomností. To mě naštvalo a rozhodl jsem se to změnit. Začal jsem už ten den na společném obědě s ostatními účastníky – nechal jsem servírku, aby mi donesla jídlo, které sama vybere. Od té doby mě to drží a baví stále víc.

„Člověk nepotřebuje žádnou přípravu k tomu, aby začal dělat věci nestereotypně. Každý může začít okamžitě. Stejně jako já.“

Jíst pizzu rukama zvládne každý. Ale zkuste jogurt s vločkami! Zdroj: Archív Nestereo

Jíst pizzu rukama zvládne každý. Ale zkuste jogurt s vločkami! Zdroj: Archiv Nestereo

Cíle do budoucna si nedávám. Žiju přítomností

Neupínám se slepě na žádné z prstu vycucané cíle. Užívám si, co dělám teď a jsem otevřený všem příležitostem. Nerad plánuju, jednám spíš spontánně.

A co mě tedy teď baví? Dělá mi radost být mezi lidmi, překonávat sám sebe (například vystupováním na veřejnosti), oživovat veřejný prostor, umožnit druhým zažít něco nového. A dělám všechno pro to, abych se mohl těmto aktivitám věnovat.

4 důvody, proč to dělám

Důvodem, proč jsem začal dělat věci nestereotypně, byla naštvanost, že nevnímám dění kolem sebe. Tohle jsou důsledky, na které jsem při dělání věcí jinak přišel:

Naučil jsem se zasmát sám sobě. Zdroj: Archív Nestereo

Naučil jsem se zasmát sám sobě. Zdroj: Archiv Nestereo

1) Je to zábava. Když dělám věci nějak nestereotypně, hodně se nasměju. A většinou sám sobě. Říkám si: “Proboha, co to dělám za hovadinu?” Zjistil jsem, že mě od té doby jen tak něco nerozhodí a že si mnohem více dokážu ze sebe dělat legraci. Naučilo mě to brát každou změnu jako výzvu.

2) Rozvíjí mě to. Poznávám nové věci. Zjišťuju, že nemusím dělat věci tak, jak mě naučili ostatní. Můžu si je udělat podle sebe. To neznamená líp. Znamená to kreativně. Zjistil jsem, že i já můžu být kreativní, ačkoliv jsem si to nikdy nemyslel. Opouštěním vlastní komfortní zóny mi stoupá sebevědomí. Zjišťuju, že i já dokážu vystoupit na veřejnosti. Předtím to pro mě byla noční můra.

3) Žiju spontánněji. Více si užívám. Když dělám věci jinak – nestereotypně – musím se na ně soustředit. Díky tomu jsem mnohem více začal žít přítomným okamžikem, bez autopilota.

4) Víc si pamatuju. Každý emotivní zážitek se pamatuje mnohem snáz. A pokud děláte něco jinak, je to emotivní. Přijde mi, že využívám svůj mozek o něco lépe.

5 nejbizarnějších nestereo kousků

Petra můžete v Praze potkat třeba s nabílo pomalovaným obličejem: Zdroj: Archív Nestereo

Petra můžete v Praze potkat třeba s nabílo pomalovaným obličejem: Zdroj: Archiv Nestereo

1) “Photo with me for free” – Napsali jsme tento nápis na ceduli a stoupli si na Karlův most. Celou tu dobu jsme se nezastavili a dokonce se na nás čekala i fronta. Pak jsme byli vyhnáni ochrankou, ačkoliv jsme pouze zpříjemňovali den ostatním.

2) Rozmluvit celou tramvaj – Mým úkolem bylo přimět co nejvíc lidí v tramvaji k hromadné diskuzi. Než jsem se odhodlal, zatleskal a pronesl “Přátelé, prosím, poslouchejte mě,“ uběhlo několik zastávek…

3) Představování se ostatním – Řekl jsem si, že se týden představím každému, s kým prohodím víc jak dvě slova. Rád vzpomínám na ty reakce číšníků, prodavačů, spolucestujících, kteří byli naprosto zaskočeni.

Proč nezkusit pít čaj z cukřenky? Zdroj: Archív Nestereo

Proč nezkusit pít čaj z cukřenky? Zdroj: Archiv Nestereo

4) Jídlo v restauraci jako překvapení – v restauraci jsem poprosil o jídlo, které vaří kuchař nejradši. Nechtěl jsem vědět, co to bude. Personál si mě ale vychutnal – na stůl jsem dostal hnusnou bílou nohu prasete. Ještě tam byly štětiny. Nevěřil jsem. Ale když jsem za rohem viděl smějícího se kuchaře, pochopil jsem.

5) Týden bez tlačítek – Řekl jsem si, že týden nezmáčknu žádné tlačítko; vypínač světla, dveře v metru, splachování záchodu. Dostal jsem se do situací, kdy jsem musel hodně improvizovat. Například při vystupování z prázdného vlaku. Běhal jsem z vagonu do vagonu a hledal někoho, kdo mi otevře dveře.

Výzva pro čtenáře Generace 21

Udělejte si nestereo týden! Každý den jednu maličkost. Opravdu maličkost, ať vás to neodradí a ať se těšíte na další. Moc nad tím nepřemýšlejte, buďte spontánní a prostě to udělejte. Pamatujte, že je to jen jednou. A jednou to přežijete.

  • Pondělí – lehnout si na posteli obráceně.
  • Úterý – vyčistit si zuby po tmě.
  • Středa – koupit v obchodě potraviny, které jste nikdy v životě nekoupili.
  • Čtvrtek – nechat v restauraci vybrat jídlo číšníka a neptat se, co to bude. Můžete říct např. “Cokoliv do 150 Kč.”
  • Pátek –  poslat pohled svému kamarádovi. Stačí “Ahoj, doufám, že se máš dobře :).”
  • Sobota – dát si jídlo, které normálně jíte příborem, rukama. Třeba špagety.
  • Neděle – pozdravit 5 neznámých lidí na ulici.

5 nestereo věcí, u kterých jsem zůstal:

1) Rejection therapy. Jde o to žádat po lidech nějakou službu, kterou bych rád zkusil, poprosit je o něco. Cílem je být odmítnut. Například v supermarketu:

“Dobrý den, mohl bych říct něco do místního rozhlasu?”
“To bohužel nepůjde…”
“Dobře, nevadí, díky, nashledanou.”
Zkuste den bez pravé ruky či bez mačkání vypínačů. Zdroj: Archív Nestereo

Zkuste den bez pravé ruky či bez mačkání vypínačů. Zdroj: Archiv Nestereo

Byl jsem odmítnut, a proto mám bod. Pokud bych odmítnut nebyl, můžu využít toho, co jsem si přál. Ale znamená to, že moje prosba nebyla dostatečně odvážná. Přesvědčuju se tím o pravdivosti rčení “Líná huba…”

2) Jíst bez příboru. Pořád mě baví jíst rukama. Třeba špagety, zmrzlinu. Nebo bez talíře. Někomu to může připadat dobytkářský, ale co. Mě to baví a ať si každý říká, co chce.

3) Představovat se neznámým lidem. Od té doby, co to dělám, mám spoustu nových známých, tak proč v tom nepokračovat?

4) Psát kamarádům, kterým jsem dlouho nenapsal. Jednou jsem si řekl, že napíšu všem mým přátelům na Facebooku. A začal jsem tím, který je na seznamu úplně nejníže (tzn. koho jsem dlouho nekontaktoval). A jelikož měl ten člověk z mojí zprávy upřímnou radost, dělám to pořád. Pokud nějakému člověku napsat nechci, tak ho z přátel mažu.

5) Nastupovat do metra na poslední chvíli. Pořád mě baví stát před otevřenými dveřmi metra a čekat, až zazní “Ukončete nástup, dveře se zavírají”. Zkouším v jaké fázi této hlášky ještě stihnu nastoupit. A posouvám si i místo, kde čekám. Největší radost mám, když pomalou chůzí procházím dveřmi, které se těsně za mými rameny dovřely.

Zdroj perexové fotografie: Archiv Nestereo

Pavla Lokajová

Pavla Lokajová

Copywriterka, redaktorka a věčná životní idealistka. V hlavě se mi neustále rodí nové nápady. Píšu články, které bych sama chtěla číst. Stephena Kinga považuji za mistra slova, z Marquezových knih čerpám moudrost pro každý den.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Denisa

    To zní jako zábava 😀

  • Markéta

    Naprosto luxusní článek, okamžitě jsem si vyhledala příslušný blog a hned jsem měla lepší den. To je naprosto šílené, co popisu, tedy některé věci … Až mám chuť to taky zkusit 😀

  • Pavla Lokajová

    Deniso, Markéto,

    určitě to zkuste, proto jsme také rozhovor s Petrem dělali – aby inspiroval naše čtenáře trošku pošimrat hranice komfortní zóny.

    Za sebe musím přiznat, že jsem se zasekla u pondělí, ale i spaní v posteli naopak byl zajímavý nestereo zážitek 😀

  • Matěj

    Bude se mnou hodně lidí nesouhlasit, berte to ale prosím jenom jako takové zamyšlení… Mně osobně rozesmutnilo, že 28-letý dospělý muž se věnuje takovým hloupostem, vysloveným nesmyslům, a považuje to za výzvy a za něco, co ho obohacuje. Zvláštní doba… Sám se ještě o hodně mladší než on, ale uvědomuju si, jak závratně odlišné je to od výzev – skutečných výzev – které řešili naši rodiče nebo prarodiče. Můj otec byl ve věku autora roky ženatý a vychovával syna, můj děda prchal v horách před Němcy, a tady někdo považuje za úžasné, když dokáže jíst špagety rukama? (A já jsem ochotný si o tom ještě přečíst článek?)

  • korektorka

    nejbizarDnějších? Ale no tak.

  • Marty

    A smysl toho všeho? 😉

    Mám takový dojem, že ten člověk je svým způsobem vrcholně konformní. Dneska „vylézá ze svého komfortu“ skoro každý. Je to vlastně taková móda.Všude kolem je spousta lidí bez studu a zábran (a morálního kompasu). Třeba je to tak, že jdeme z komfortu do dalšího.. komfortu 😉

    A samozřejmě tajak říká Matěj 🙂

  • Jana Brouková

    Milá korektorko, děkujeme za upozornění! Vůbec nechápeme, jak nám něco takového mohlo uniknout! 🙂 Marty a Matěji, díky za vaše příspěvky, článek nemá být univerzálním návodem na jediný správný život. Jsem proto ráda, že vyvolává i odlišné reakce a zamyšlení tak, jako u vás. I vy máte samozřejmě pravdu. 🙂

    Jana Brouková, editorka sekce