Hříšné odstíny vášně a Gabrielovo Inferno

Literatura / 2.2.2014

Kniha z pera Sylvain Reynard je označovaná nálepkou smyslných pocitů a erotiky, možná ale ve vás po dočtení knihy zanechá jen vztek.

Jsem absolutně nepoučitelná, dávám erotickým románům šanci, i když mě už tolikrát zklamaly. Chovám se jako zhrzená milenka, co stále nepochopila, že v moři je více ryb. Stále doufám v zázrak, který se zatím nekoná. Kdybych vám měla doporučit jednu, jedinou knihu, kde autorovi jde převážně o sexuální podtext a o povedený erotický příběh vůbec, pak by to byl Božský bastard, v němž není hlavní hrdinka choromyslná a ani hloupá.

Erotická kniha bez erotiky, kde sex nestojí za to

Nechala jsem se zlákat, podle recenzí to prý bude „jiné a vzrušující“. Ano našla jsem tam sex, byl ale až na straně 546, a musím podotknout, za  moc nestál. Má vůbec smysl u takové knihy vyprávět děj? Určitě byste ho při troše předchozích zkušeností s tímto „žánrem“ rozklíčili sami. Vždyť je to pořád dokola.

Anotace knihy:

První díl nové romanticko-erotické trilogie. Profesor Gabriel Emerson je ve dne uznávaným specialistou na Danta, v noci se změní na šelmu zmítanou erotickými touhami a téměř zvířecími pudy. Aby dostal vše, co chce, využívá svého neuvěřitelného šarmu a skvělého vzhledu, pod kterým se ovšem skrývá temná minulost a prázdnota. Pak se v jeho životě objeví studentka Julia a s ní i svádění, zakázaná láska a možná i vykoupení z Gabrielova osobního pekla.

Zdroj: bux.cz

 

 

Gabriel je nádherný, bohatý a úspěšný. Julie, také známá jako Beatrice, je chytrá překrásná dívka, které sudičky moc nepřály a navíc je to panna. (V erotické literatuře se vyrojilo poměrně dost sexuálně nezkušených dívek, trochu paradox nemyslíte?) Schéma struktury příběhu je zcela jednoduché a dá se předpokládat. Ona miluje jeho, on ji ne. Pak miluje on ji, ale ona jeho ne, a pak se milují všichni a konečně následuje sex a předehra o dvou nebo třech kapitolách. Nic převratného.

Nemluvě o reálnosti a věrohodnosti děje. Taková snůška nesmyslných scén tu už dlouho nebyla. Kdo s kapkou zdravého rozumu by si vybral za muže člověka, který vás jednou osahával v sadu a následně nazval „šlapkou“? Naše hrdinka však ano, protože jinak by to zřejmě nebylo ono. Musím navíc podotknout, že dílo není nijak důvěryhodné ani co se po jazykové stránce týče. Při četbě často nebudete věřit, že takhle opravdu někdo mluví,  nebo  co hůř – dokonce myslí.

Nakladatelství XYZ už vyrukovalo i s překladem druhého dílu. Zdroj: bux.cz

Nakladatelství XYZ už vyrukovalo i s překladem druhého dílu. Zdroj: bux.cz

Také občas vybíráte knihy podle obalu?

Názor čtenářky:

Když jsem začínala číst Gabrielovo Inferno, ze začátku jsem byla nadšená, připomínalo mi to dívčí romány. Pravda, bylo tam trochu víc italských slovíček, ale ta nostalgie byla hezká.

Linda M.

Určitě si při mé kritice této knihy říkáte, proč vlastně něco takového tedy vůbec čtu? Popravdě se občas nechám hloupě zlákat obálkou knih a strhnout počtem nadšených recenzí a řadou ještě jásavějších čtenářů. Jestliže se určité dílo líbí tolika lidem, tak přece nemůže být tak špatné? (Myslím, že tohle si říkala i Marie Curie-Sklodowská. Něco jako: ,,Podívej, Pierre, to ionizující záření z rádia nás nezabije.“)

Těšila jsem se, co nového a neuvěřitelného nám život s Gabrielem a Julií přinese. Kdyby román měl 300 stran, možná by se dalo uvažovat alespoň o pěkné knize k relaxaci, ale ona se pyšní vysokým číslem 553 stran! Můj čtenářský vztek a zklamání byl o to větší, že se mi příběh ze začátku líbil. Počáteční nadšení a rozkoš se ale při četbě dalších a dalších desítek stránek proměnilo a z nadšení nezůstalo nic než  konstatování, že i v případě Gabrielova Inferna se jedná jen o další literární průšvih ze světa laciného erotična.

Co říct závěrem? Možná mě více obohatí výtisk nedělních bulvárních novin než Gabrielovo Inferno, což mě mrzí, protože jsem se na knihu dlouho dobu vážně těšila.

Zdroj perexové fotografie: bux.cz (upraveno)

Karolína Barthová

Zanechte komentář