Josef

Josef Drábek miluje jídlo, obdivuje Ditu Pecháčkovou a píše blog o laskominách

Na talíři / 16.2.2014

Objevili jsme další blog, který vám prostě nesmí uniknout!

Josef

Jmenuje se Josef Drábek, je mu 29 let, vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie – obor cukr. Nyní pracuje jako justiční stráž u městského soudu a jeho soukromí se motá kolem jídla.

Jídlem prostě žiju!

Když zmíním blog, který je plný nádherných fotografií a nápaditých receptů, podle nichž dokáže uvařit i úplný začátečník, možná budete přece jen chvíli tápat. Ale když ještě k tomu dodám, že tuto inspirativní kuchařku píše velmi pohledný a milý muž, jistě vám okamžitě svitne.

Ano, nemluvím tady o nikom jiném než o Josefu Drábkovi, který je podepsán pod velmi oblíbenou Fotokuchařkou. Ta nad ostatní blogy vyniká hlavně spoustou kvalitních fotografií. Josef si totiž u každého receptu dává záležet i na tom, aby byl každý jednotlivý krůček vedoucí k výsledku zdokumentován. Jedním pohledem tak zjistíte, jak při vaření postupovat správně, a náhle odpadá spousta otázek či pochybností. Obrázek vám prostě vždy napoví.

A kdo by čekal stránky plné grilovaných mas, hamburgerů, bůčků a kuřecích křidýlek, je na omylu. Pepa vaří opravdu pro všechny a nevyhýbá se žádné dobrotě. Na blogu tak najdete slušný výčet receptů startující u předkrmů a končící dezerty. Na své si přijdou i vegetariáni, milovníci ryb či salátů. Nechybí dokonce ani pořádné dorty nebo cukroví. A to už je slušný výčet, co myslíte? Samozřejmě nám to v redakci nedalo a museli jsme Josefa pořádně vyzpovídat.

Vím, že nejspíše začnu otázkou, na kterou se vás musí ptát každý, ale nemůžu si pomoci. Jak se vlastně muž dostane k vaření?

K vaření jsem se dostal tím, že jsem nebyl klasický kluk, takový který lítá jen s kamarády za míčem. Byl jsem spíš ten, co se drží maminčiny nebo babiččiny zástěry a motá se v kuchyni. V osmi letech jsem třeba upekl z hlavy svoji první bábovku. Měj jsem to jednoduše odkoukané.

Kdy vás napadlo začít psát blog? A proč jste se rozhodl pro formu fotokuchařky, kde každý najde nejen postup, ale i znázorňující fotografie?

Nápad vytvořit blog nebyl vlastně vůbec můj. Napadlo to moje kamarády. Asi si všimli toho množství jídla, které „hážu“ na facebook, a říkali mi, abych s tím už něco dělal. Viděli v mém vaření určitý potenciál. Musím podotknout, že jsem člověk technicky dost nezdatný. Zapnutí, vypnutí počítače a brouzdání po internetu byly do té doby vrcholy mého počínání. Proto jsem překvapil sám sebe, když jsem to zvládl a blog založil. To, že se bude jednat o fotopostupy, byl potom už můj nápad, pramenící z touhy usnadnit lidem cestu k výsledku. Tedy aby jejich recept vypadal ve finále tak, jako ten na talíři u mě doma.

Jaké byly vaše blogerské začátky? Trvalo dlouho, než se Fotokuchařka stala navštěvovanou a úspěšnou? A co chuť s vařením i blogováním jednoduše praštit, přišla i na vás?

Když jsem nakonec blog založil, ihned jsem ho zprovoznil. Čímž jsem si sám na sebe ušil velký bič. Zpětně jsem si vyčítal, že jsem si měl do zálohy připravit recepty, které bych vkládal postupně. Ale to bych nesměl být já. Do blogování jsem se obul s vervou a každý den jsem vařil jeden recept, který jsem ihned upravoval a dával na blog. Takhle jsem to vydržel celý měsíc. Blog je starý rok a tři měsíce. Jeho úspěšnost a návštěvnost se zvyšovala tak nějak postupně. Zřejmě v závislosti na mých dalších spolupracích, výběrem zajímavých jídel a svou zásluhu má i zdokonalení mých fotografií. Že bych s ním praštil mě zatím ještě nenapadlo, i když chuť a entuziasmus už někdy nejsou takové jako na začátku.

Kuchyně

Nakoukněte do kuchyně, kde se vaří samé dobroty.

Povězte mi, co pro vás jídlo znamená?

Jídlo pro mě znamená opravdu hodně! Já ho prostě miluji! Neumím ani popsat, jak moc. Každý, kdo mě zná (a viděl) by vám to potvrdil. Například když jsem měl dva měsíce zadrátovanou čelist, hrozně jsem trpěl. V té době jsem byl dokonce vegetarián, ale sám jsem věděl, že jakmile mi dráty sundají, dám si šťavnatý steak!

Jaký styl kuchyně preferujete a čím se necháváte inspirovat?

Vlastně neupřednostňuji žádnou světovou kuchyni. Na blogu najdete jak českou, francouzskou, italskou, vietnamskou, tak i indickou. Řídím se při výběru jídla hlavně tím, co mám rád, svou momentální náladou, časem, který mám, a někdy i jednoduchostí. Recepty většinou sbírám ve své rodině. Přece jen chuťové buňky preferují hlavně to, na co jste zvyklí od dětství. Potom samozřejmě kuchařky a nevyčerpatelným zdrojem je internet, kde se inspiruji opravdu hodně. Ovšem já sám nerad dělám recept podle stanoveného postupu. Jak říkám, inspiruji se a pak už povolím uzdu představivosti a svým chutím.

Co nikdy nesmí chybět v mé kuchyni!

Josef

Budu se opičit po pohádce… Je to sůl! Bez soli vařit neumím. Potom je to olivový olej, který mám u sebe pořád. Momentálně mám na kuchyňské lince sedm druhů!

Kolik času dokážete strávit u plotny? Zasahuje vám tato vaše záliba do soukromí pozitivně, nebo naopak negativně?

Je to vždy o složitosti receptu. Vařím-li těstoviny, jsem schopný, i s vařením a focením, mít recept na internetu do dvou hodin. Ale jde-li o recept typu boeuf bourguignon, jsou dva dny na „výrobu“ receptu málo. Musím hodně myslet na otázku času. Když jsem s blogováním začínal, byla podpora od mých nejbližších samozřejmě větší. Dnes už je to trochu horší. Před půl rokem, než jsme si pořídili chalupu, byl rozdíl v akceptování toho, že „musím“ udělat recept, dost znatelný. Rozpolcenost v tom, jestli jít štípat dříví, nebo vařit, je veliká. Ale já se nedám.

Setkal jste se už i s negativními ohlasy na svůj blog?

S negativní reakcí jako takovou jsem se setkal jen jednou. A to minulý týden, kdy jsem dával odkaz na recept na facebookovou stránku pořadu Prostřeno a nějaký silně nevyzrálý chlapec (tipoval bych ho na 13 let) místo komentáře vložil video se zvracející dívkou. Musím se přiznat, že po původní nevolnosti jsem jen nechápavě zíral na obrazovku, než jsem propukl v neustávající smích! Byla to prostě věc, která mě překvapila, ale nenaštvala.

Co považujete za svůj zatím největší úspěch?

Tohle je hodně těžká otázka. Přece jen asi raději zůstanu u vaření a budu jmenovat své účinkování v televizním pořadu Což takhle dát si VIP. Je to obměna pořadu Prostřeno, jen s českými celebritami. Byl jsem na sebe tenkrát hodně hrdý, že jsem si neutrhl ostudu a vše jsem zvládl čestně, důstojně a vlastně i úspěšně.

Josef

Účinkování v pořadu Což takhle dát si VIP považuje Josef za jeden ze svých úspěchů.

Bleskový dotazník

Steak x salát

steak

Vařečka x fotoaparát

Tohle nebylo zrovna bleskové rozhodnutí, ale vyhrává vařečka.

Čokoláda x zmrzlina

čokoláda

Knedlík x těstoviny

těstoviny

Kniha x film

kniha

Jaké hodnoty jsou pro vás v životě ty nejdůležitější?

Nejdůležitější je pro mě zdraví. Mám rád jak svoji rodinu, přítele, tak i sebe, a chtěl bych tu s nimi být co možná nejdéle. Dále je to určitě láska, upřímnost, porozumění.

Prozradíte mi vaše plány do budoucna? Ať už blogerské, či osobní? Nerýsuje se tam někde třeba kuchařka?

Samozřejmě kuchařka se velice mlhavě rýsuje. Ovšem od doby, kdy jsem zjistil, jak je složité k ní dospět, se tento plán ne posouvá, ale spíš ho nebudu tak „hrotit“ a dám si na ní opravdu záležet. Aby byla taková, jaká chci, aby byla. Ne taková, jakou ji chce nakladatel. V budoucnu mám v plánu trošku víc zamakat na estetice a praktičnosti blogu, chci si na celý blog vyhrazovat víc času. A co se týče osobního života… Chtěl bych závratně (a záhadně) zhubnout, protože diety mě unavují. Vyhradit si čas na své nejbližší – dělat jim radost a trávit s nimi víc času. V neposlední řadě stíhat i domácí povinnosti jako je úklid, žehlení…

Existuje nějaká osobnost, kterou byste velmi rád pozval na večeři a co všechno byste jí naservíroval?

Jednou bych se rád sešel s Ditou Pecháčkovou, kterou obdivuji za její pracovní nasazení a za výsledky, které má. O Ditě vím, že má ráda cokoli se šlehačkou, takže by to byl určitě šlehačkový dort. Třeba s jahodami. Sám jsem si ho v dětství vždy přál k narozeninám. Jako hlavní chod by to byla asi jarní kuřátka s nádivkou a bramborovým knedlíkem a salát s červenou řepou a mozzarellou.

Josef Drábek a jeho Fotokuchařka nás prostě baví. A protože vás, naše čtenáře, nechceme za žádnou cenu připravit o chutný recept, Josef už na něm pilně pracuje. Máme se tedy na co těšit a vy také.

Máte svého oblíbeného foodblogera, o kterém jsme ještě nepsali? Napište nám svůj tip!

Zdroj fotografií: soukromý archiv Josefa Drábka

Barbora Venháčová

Barbora Venháčová

Obyčejná holka, momentálně máma na plný úvazek a kuchařka tělem, duší a hlavně srdcem. Na vaření nemám papír, ale jídlo, vařečky a plotna jsou mou největší vášní. A největší radostí zase to, když chutná. "Když si člověk počíná pečlivě, když používá správné přísady a všemu dá, co tomu patří, může většinou uvařit něco moc dobrého."

Zanechte komentář