Tři verze života aneb jak jsme čekali na přestávku

Divadlo / 11.2.2014

V pasáži Jalta na Václavském náměstí se minulou středu sešli příznivci humorných her hvězdného obsazení s velkým očekáváním.

Těžko říci, zda bylo toto očekávání naplněno. Vše tomu ovšem nasvědčovalo, umístění divadla je snové – pár kroků od Luxoru, na metro i na tramvaj blízko. Obsazení této taškařice také nebylo nejhorší – největším tahounem byl pravděpodobně David Prachař, poté jeho sličná žena Linda Rybová, následováni Igorem ChmelouJanou Janěkovou.

Co tím chtěli říci

Původní záměr ovšem nebyl také zas tak zlý – s kamarádem jsme se těšili na takovou klasickou „vztahovku“, třeba s vtipnými dialogy a nezbytnou sentimentální pointou. Naše předpoklady se nicméně nesetkaly s realitou. Drama mělo diváky vybízet ke zhlédnutí životních situací, které se stanou pouhou náhodou dvěma párům. Jasně definován je také čas – jeden večírek, který se třikrát – a pokaždé jinak – opakuje. A právě díky nešetrnému tahu opony osudu může stačit jediné slovo, gesto či pohled k nabourání celého komplexu manželství.

Už jsou tam všichni. Zdroj: divadlopalace.cz

Už jsou tam všichni. Zdroj: divadlopalace.cz

Skromně vybavené jeviště (gauč, konferenční stůl, křeslo a židle) laskavě umožnilo projevit své umy nejdříve prvnímu „páru“ (v rámci dramatu byly umělecké role humorně hercům prohozeny s životními; tedy Rybová nehraje Prachařovu, ale Chmelovu manželku). Dvojice setrvává v obývacím pokoji v poměrném klidu a tráví evidentně jeden z mnoha běžných večerů následovně: manželka (Rybová) sedí nad spisy a připravuje se na důležitou poradu, manžel (Chmela) popíjí bílé a pobízí zmíněnou ke zvýšené péči o zpoza scény se ozývajícího řvoucího syna.

Do gradující hádky zazvoní zvonek – návštěva přišla o den dřív. Za dveřmi přešlapuje Chmelův šéf (Prachař) s vyfešákovanou ženou (Janěkovou), která se zdráhá vejít kvůli díře na punčoše. Celou hru, která v této chvíli diváka teprve čeká, sledujeme proměny těchto scén: hádku před příchodem návštěvy, následující večírek, podávané občerstvení, míru alkoholu v zúčastněných, odchody za řvoucím synem a občasné rozpačité zpěvy a tance.

tři verze2 [1600x1200] (4)

Už se perou. Zdroj: divadlopalace.cz

Jakýsi náznak dramatismu do hry vnáší spor mezi šéfem Prachařem a jeho podřízeným Chmelou, který, jsa vědeckým badatelem bez zaměstnání, bojuje o publikování svého článku. A podle toho, jak se hra třikrát proměňuje (jedná-li se o tři verze života), proměňuje se také chování nadřízeného, vědce a vědcovy emancipované manželky Rybové. O šéfově manželce Janěkové nehovoříme, neboť té nebylo v dramatu dopřáno výraznějšího prostoru k projevení se. Myslíme ale, že jí to zas tak nevadilo.

A dál…?

Toto je v podstatě hlavní (a jediná) zápletka hry. Veškeré další dění okolo tvoří proměny reakcí na zprávu o vykradení článku; Chmelovo buď poraženecké, nebo morálně vítězné přijetí této informace, Rybové (ne)podporující poznámky adresované manželovi a to vše doplněno křikem zpoza scény, kde očekáváme stále neusínající dítě.

Hra je celkově poměrně uřvaná. Rybová jako by nemluvila, ale pokřikovala, v čemž ji ostatní ochotně následují a obecenstvo přichází o nervy. Zkouškou trpělivosti prochází divák také při Prachařově tanečku a la Michael Jackson, pochopitelně neochuzeném o poklopcové dotyky. Ale abychom jenom nekritizovali – prvního takového forbínového vystoupení (aby divák nezaregistroval přestavění kulis) se ujal Chmela coby velmi vtipný česko-francouzský šansoniér a právem si zasloužil salvu smíchu a potlesku nabízeného z publika. Tomu dáváme bod.

Jinak je bohužel ve hře o smích, dojetí i jakékoliv hnutí mysli nouze. A to jsme se nezmínili o poměrně důležitém faktu, a totiž, že hra neměla přestávku.

Inscenace: Tři verze života
Autor: Yasmina Reza
Divadlo: Divadlo Palace
Premiéra: 16. 11. 2013
Režie: Thomas Zielinski
Herecké obsazení: David Prachař, Linda Rybová, Igor Chmela, Jana Janěková
Cena: 220–420 Kč

Zdroj perexové fotografie: divadlopalace.cz

 

Hana Bulejová

Zanechte komentář