Byl u toho, když židovské chlapce odtáhli ze třídy

V obraze / 27.1.2014

27. leden je den památky obětí holocaustu. Přinášíme vám svědectví muže, jehož dětskými přáteli byli Židé, kteří se nazpět do školních lavic už nikdy nevrátili…

Dušan Kaláb (83) je rodákem z Prostějova, kterému se lidově říkalo hanácký Jeruzalém kvůli početné a významné komunitě Židů, kteří zde žili. Pan Kaláb nám poskytl rozhovor, ve kterém vzpomíná na osudy několika konkrétních židovských dětí, jejichž životy by neměly být zapomenuty.

Vnímal jste jako školák, že ve vašem okolí žijí lidé židovského původu?

Nijak zvlášť. Jen občas se u nás doma mluvilo o židovských majitelích prostějovských továren, třeba o panu Zborowicovi, který vlastnil textilku. Dokonce vedle sokolského stadionu existoval židovský sportovní klub Makabi.

Takže Židé tvořili běžnou součást prostějovského obyvatelstva…

Ano, vybavuji si, že někteří vlastnili malé obchůdky s celoročně dostupným jižním ovocem, jako byly datle, fíky, banány, pomeranče…

Byli židovské děti i ve vaší škole?

Jistěže. Nejvíc si vzpomínám na Paula Spitze, Weissbarthova dvojčata, malého Liebermana a Ilgnera.

Petr a Otto Weissbarthovi

Petr a Otto Weissbarthovi, Zdroj: www.prostejov.eu

Jací byli?

Paul  byl nejmenší a nejtišší, působil skoro až průhledně. Byl z úplně prosté rodiny. Jeho otec byl pravděpodobně úředníkem a maminka byla v domácnosti. Ani nevím jestli měl sourozence. Weissbarthovi byli z o něco lépe situovanější rodiny a jako dvojčata se drželi pořád spolu. Měli od nás ostatních trochu odstup. Zato Lieberman, to byl smíšek a rád si prozpěvoval. Dnes by se řeklo, že byl pohodář. A Ilgner, ten hlavně vypadal, že je dobře živený.

Co se s nimi pak během války stalo?

Už si přesně nepamatuji ten den, ale jednou vtrhli do třídy SSáci a beze slova vytáhli kluky z lavic a vykopali je hrubě na chodbu. Byli jsme malí, chodili jsme do první třídy. Vůbec jsme nevěděli, co se děje a paní učitelka také ne. Šel z toho strach.

[one_fourth align=“right“]

„Rád bych, aby si někdo pamatoval, že kdysi žil člověk jménem David Berger.“ (červenec 1941, dopis z Vilniusu)

[/one_fourth]

Snažil se proti tomu někdo něco udělat?

Nešlo to, byli jsme dost v šoku a neschopní jakékoliv reakce. Říkal jsem si, co když se to stane příště mně?

Věděli jste, co se Židům dělo, kam mizeli?

Věděl jsem, že musí nosit židovské hvězdy. Taky se občas mluvilo o tom, že některé z nich zatkli nacisté, ale obecně se o ničem víc nevědělo.

Vrátili se pak vaši spolužáci zpět?

Pokud vím, tak se nikdo z nich nevrátil.

Zdi plynové komory v Osvětimi

Poškrábané zdi plynové komory v Osvětimi. Zdroj: www.lettersfrompeter.com

Co se stalo s pěti židovskými chlapci z Prostějova?

Z internetového archivu Central Database of Shoah Victims‘ Names, který shromažďuje jména obětí holocaustu spolu s městem a zemí, ze které pocházejí a rokem jejich narození, lze zjistit, že:

Paul Spitz  – byl umučen v roce 1942 v polském koncentračním táboře v Baranowicze.

Otto a Petr Weissbarthovi – byli v roce 1944 umučeni v polském koncentračním táboře Osvětim.

O chlapcích LiebermanoviIlgnerovi nelze v databázi obětí nic dohledat.

Kéž nejsou jejich jména nikdy zapomenuta!

Zdroj perexové fotografie: www.auschwitz.org

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář