Cenu Divadelních novin získala poprvé inscenace z Ostravy. Dostane i Radoka?

Divadlo / 3.2.2014

Ruská zavařenina – úspěšná inscenace Komorní scény Aréna, která odkazuje na jednoho z nejlepších ruských dramatiků.

Inscenace je zcela prostoupena Čechovem. Připomíná ho nejen portrét na zdi, ale také postavy, místo, kde se příběh odehrává, ale také variace dialogů z jeho nejznámějších her.

Ocitáme se v Rusku, přesně na místě, kde kdysi vzkvétal nádherný višňový sad kněžny Raněvské, který odkoupil podnikatel Lopachin a vystavěl zde osadu plnou domů, kde o sto let později žijí také jeho potomci. Osada byla ve své době velmi moderní, ovšem v novém tisíciletí už nevypadá nejlépe. Trubky jsou zrezivělé, skrz střechu teče, co dvě hodiny se vypíná a zapíná elektřina a nakonec přestane téct i voda. Jediné, co funguje, je telefon.

Dům je přeplněný až k prasknutí. Žije zde překladatelka a spisovatelka Natálie Ivanovna, která (podle svých slov) jako jediná v tomto domě pracuje. Bydlí tu také její bratr Andrej Ivanovič, bývalý profesor se zálibou ve vodce, může připomínat strýčka Váňu. Jinou hru připomínají postavy dětí Natálie Ivanovny. Tři sestry jak vyšité.

Avšak znalost Čechovova díla není podmínkou pro návštěvu jednoho z představení.

Zdroj: divadloarena.cz

Záběr z Ruské zavařeniny.
Zdroj: divadloarena.cz

Autorka hry Ludmila Ulická upozorňuje především na to, jak se Rusko proměnilo a na jaké hodnoty je dnes kladen důraz. Místo toho, abychom jablka pěstovali na zahradě, tak je kupujeme v supermarketu. Životní podmínky mohou být jiné, podle toho, jak si to kdo umí zařídit, ale lidi, ti zůstávají stále stejní a všechno spěje k jasnému konci.

Scéna Martina Černého v nás evokuje zašlý prostor jevící známky disfunkčnosti, který však kdysi byl synonymem moderního a velmi přepychového bydlení. Původně určitě drahé koberce, křišťálové lustry a veliká knihovna skrývající spoustu starých spisů. K tomu všemu skvěle ladí kostýmy Marty Rozskopfové. Režisér Ivan Rajmont odvedl na této inscenaci obrovský kus práce a prokreslil všechny detaily od uvolněných prken v podlaze, přes  rozbitá vejce rozlitá všude po podlaze, až ke kouři zahalujícímu celé jeviště, který se line ze starých kamen, kde se vaří právě ta višňová ruská zavařenina. A pokud jde o herecké výkony jednotlivých protagonistů, tak snad ani nelze nikoho vyzdvihnout, jelikož všechny charaktery byly propracované a velmi dobře zahrané.

Ruská zavařenina získala Cenu Divadelních novin jako jediná ostravská inscenace v historii udílení těchto cen. A vážně aspiruje také na Cenu Alfréda Radoka, kde je nominovaná na nejlepší inscenaci roku společně s Rackem z Dejvického divadla a s inscenací Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. v koprodukci pražského Divadla Na Zábradlí a brněnské Reduty. Nominace je zde také pro Komorní scénu Arénu na cenu za nejlepší divadlo.

Zdroj perexové foografie: divadloarena.cz

Veronika Svobodová

Zanechte komentář