Školní srazy aneb jak jsme se změnili?

Osobní rozvoj Vztahy / 1.2.2014

Přijde vám pozvánka na školní sraz po letech, co vám první probleskne hlavou? A půjdete?

Seděli jsme s nimi v lavicích, opisovali od sebe, čmárali si po sešitech, posílali psaníčka a vymýšleli, co vyvedeme po škole! Naši spolužáci. Ale jací jsou teď? Školní srazy mají takřka stejný scénář. Nejistý nástup, rozkoukání se, povídání o tom, jak se komu daří a co dělá. Může vůbec někdo překvapit tím, jak se změnilo jeho dětské já?

Zrcadlo toho, jací jsme byli a jací jsme vůbec teď?

Jiní, ale přece stejní… Začínali jsme spolu, měli téměř stejnou startovní čáru a pak se rozprchli. Tam, kam jsme měli, chtěli nebo museli. Pokud vyrážíte na takový sraz, vnitřnímu srovnávání nás samotných s ostatními spolužáky se ubráníte jen stěží. Ač se to někomu nemusí líbit, školní srazy jsou takovou malou přehlídkou našich úspěchů a neúspěchů. 

„Čas je dobrý učitel. Škoda jen, že ho nikdo z jeho žáků nepřežije.“ Kurt Götz

Vzpomínáte na hierarchii ve školách? Skupinky, samotáři, kamarádi do nepohody a v neposlední řadě taky nerozlučné kamarádské dvojice. Bonusem, který nám škola dala, je jistě kamarádství. Pokud vydrželo i po tom, co jsme opustili školní lavice a každý se vydali trochu jiným směrem, je skvělé. Ale nemusí se podařit. Je zarážející, kam jsme se sobě navzájem ztratili. Kdysi nejlepší kamarád, bez něhož jste nedali ani ránu, vás za pár let při potkání na ulici ani nepozdraví. Zapomněli jsme, změnili jsme se, nebo jsme jednoduše dospěli a netoužíme se ohlédnout zpět?

Můžete na srazu po letech potkat lásku?

Vzpomenete si, kde byla vaše skříňka? Zdroj: foter.com

Vzpomenete si, kde byla vaše skříňka? Zdroj: foter.com

Co se dá očekávat, když vyrážíte na školní sraz? Dobrá zábava, zavzpomínání si, nuda, ostuda nebo náramná kocovina? Dá se očekávat i nová láska? I když víte, kam zrovna kráčíte? Určitě dá, o tom ví své i Lucie.

„Na náš sraz ze základní školy se mi původně ani nechtělo jít. Ale říkala jsem si, že jsem spoustu bývalých spolužáku dlouho neviděla, tak jsem nakonec vyrazila. V průběhu srazu jsem se dala do řeči s Filipem, mým bývalým spolužákem, zbytek večera jsme propovídali a protančili spolu. V první chvíli mě ani nepoznal a i on se hodně změnil, dospěl. Pak už to šlo tradičně, doprovodil mě domů, dali jsme si první pusu a vyměnili telefonní čísla. Za týden jsme šli na rande, které trvalo až do rána. Bylo nám spolu nádherně, takže jsme se po čtyřech měsících k sobě nastěhovali. Prožili jsme spolu krásných pár měsíců, ale náš vztah neuspěl a nezvládl nástrahy společného života. Jak jsem na školní sraz ani nechtěla jít, rozhodně nelituji, že jsem šla, minimálně proto, že jsem získala dobrého kamaráda. Tehdy mě ani nenapadlo, že bych na srazu mohla potkat lásku, ale dospěli jsme a už jsme jiní než na základce,“ uzavírá.

Dostaveníčko dýchající sentimentem

Srovnávání se nejspíš neubráníme. Srovnávání, jací jsme a jací jsme byli, kdo má co za sebou, co kdo prozatím dokázal a kdo nedokázal.  A také sentiment je jistě nedílnou součástí školních setkání.

Lidé se ztrácí, vzdalují, stěhují, už nemají zájem, mají své vlastní životy. Má školní sraz schopnost navázat na pomyslnou zpřetrhanou nit našich minulých setkání?

„To byly časy, když jsme byli na základce, výlety, pohoda, psaníčka posílaná v nudných hodinách a přestávky strávené pobíháním na chodbě.“

Vzpomínáte si na své školní lásky? Zdroj: pixabay.com

Vzpomínáte si na své školní lásky? Zdroj: pixabay.com

Teď abychom chodili do práce, platili složenky, hypotéku, měli zodpovědnost a pořád něco řešili. Když dojdou slova, na řadu přicházejí vzpomínky na to, co kdo vyvedl, kdo byl největší postrach a kdo největší šprt.

Někteří školní srazy vysloveně nevyhledávají.

,,Školní srazy nemám ráda, ze základky mám jednu kamarádku, která patří mezi mé nejlepší, a s tou se bavím dodnes, jinak nevím, s kým bych se tam měla bavit, kdybych na takový sraz vůbec šla,“ líčí Eliška.

,,Já na srazy nechodím, proč si kazit ty skvělé vzpomínky? Teď už je každý někde jinde,“ říká Tomáš.

Proč někdo odmítá chodit na školní srazy? Je to proto, že teď jsme někým jiným? 

Existuje v tomto odvětví jakási přímá úměra, a to čím delší odluka, tím méně absolventů se účastní, nebo převládá zvědavost nad tím, jak moc jsme se změnili a kým jsme? Na tyto úvahy je ještě brzy, uvidíme s přibývajícími léty od opuštění školních lavic. A co vy, chodíte na školní srazy?

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Lucie Hudcovičová

Lucie Hudcovičová

„Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.“ - Jan Werich. Já pevně věřím, že se trefím. Jsem věčný optimista a tak trochu malý zmatkář, mám ráda smích, dobrou společnost a nové výzvy, což psaní zcela určitě je.

Zanechte komentář