Petra Hurtová

Myslím, že každý handicapovaný sportovec si sahá opravdu na dno, říká Petra Hurtová

Sport / 26.1.2014

O tom, že handicap ve sportu není překážka, ví i Petra Hurtová, která se věnuje handbiku. Jaký je její největší úspěch? Zeptali jsme se!

Petra Hurtová je mladá žena, maminka a sportovkyně v jedné osobě. I přesto, že má život o něco složitější kvůli své nemoci, nevzdává se svých snů, sportuje a všem ukazuje, že i žena na vozíčku může leccos dokázat. Říká, že sezení doma s rukama v klíně nic nezmění. A to byl další z mnoha důvodů, proč se začala věnovat sportu. Nyní je z ní mistryně České republiky v handbiku a rozhodně nepolevuje!

Petra Hurtová

Petra Hurtová

Mladá maminka, která si užívá život plnými doušky. Řídí se mottem: Dokud dýchám, žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohla dýchat. Na svém kontě má několik výher v handbiku i zápis do České knihy rekordů. Ve svém volné čase pak pomáhá na mnoha charitativních akcích.

Trpíte genetickou nemocí, kvůli které máte abnormálně křehké kosti. I přesto skvěle vychováváte svého vymodleného syna a před dvěma lety jste se dokonce začala věnovat sportu – handbiku. Co vás k tomu přimělo?

Tak nějak sama nevím, asi touha dostat se dál než na vozíku. To bylo to první a k  závodům jsem se připletla jak „slepá k houslím“ a tak nějak mi to už zůstalo.

Co byl takový ten první impuls, že jste si řekla – tak a teď začnu něco dělat?

Chtěla jsem něco změnit na svém dosavadním životě, tohle mi přišlo jako správný impuls, jak začít.

Jak na to reagovalo vaše okolí? Přece jen sportovat s vážnou nemocí není jednoduché.

Nijak zvláštně, spousta lidí si myslela, že s tím hned seknu. A že mi to nevydrží. Jenže jsem je překvapila, některé mile, druhé nemile.

Jaký je váš největší úspěch?

Že jsem doposud „celá“ a mohu stále jezdit.

Je nějaký úspěch, kterého si ceníte opravdu nejvíce? Nemusí to být ani první místo, ale spíše pocit, že jste překonala sama sebe?

Výjezd na Zlaté návrší, tam jsem si sáhla opravdu na dno svých sil.

Zároveň jste mistryní ČR handbiků v horské cyklistice, co si pod tím můžeme představit?

Je to klasická cyklistika v terénu, jen šlapete rukama. Jedete po polích, lesích, skoro horách, i sjezdovku jsem sjížděla. Tyto závody se konají v rámci klasických MTB závodů, jen my jezdíme ty „krátké“ tratě cca od 20 do 40 km. Mnohdy to je hodně zajímavé v cíli, když se bavíme se zdravými závodníky a oni nám tvrdí, že jsme jeli určitě jinudy. A my říkáme: „Ne, stejně jako vy.“ A oni odpovídají: „To není možné, já tam měl problém s normálním kolem projet.“  Někdy je to hodně o technice. Mnohdy i to rozhoduje. Ale ty výhledy a čerstvý vzduch vám nikdo nevezme.

Mistryní ČR jsem byla v roce 2011. Byl to moc krásný pocit, obléci trikot MČR v MTB. V roce 2012 a 2013 mi tento titul unikl vždy o vlásek, jednou díky špatně zvolenému kolu a podruhé kvůli pádu, který opravdu rozhodl. Ale tak to chodí, vždy člověk nemůže být první. Stačí mírné zaváhání a je to v „hájíčku“.

Petra Hurtová

Každý závod je osobitý.

Je to hodně náročné na přípravu?

Každý závod je osobitý, příprava na všechny závody je však stejná. Snažíte se dát do toho vše, co jde, a je potom jen na štěstí, zda ráno před závodem vykročíte tou správnou nohou (kolečkem). Ale je pravdou, že každý závod, který je brán jako MČR, je pro závodníka v tom kalendáři podstatně důležitější nežli závody ostatní, takže ta příprava je určitě důslednější. Ale jak říkám, je to i o štěstí.

Jsou na těchto závodech i chvíle, kdy se opravdu bojíte o své zdraví?

Pokaždé. Bude to znít možná zvláštně, ale to je to, co člověka žene kupředu, ten strach z toho, že by se snad mohlo něco stát. Dá se říci, že se tomu snažím ujet. Je to adrenalin, bez kterého asi nejde provozovat žádný sport. Tedy tak to mám já.

Jak se na svou závodní sezonu připravujete?

Asi úplně stejně jako každý cyklista. Nejdůležitější je jezdit, trénovat vytrvalost a v případě MTB silovou vytrvalost. Občas to prolnout s jinými sporty jako plavání, posilovna. Aby se tělo dokázalo i regenerovat a odpočívat. Občas je dobré i na okamžik zapomenout, že jsem závodnice, a jen si užít den se synem. To člověku též dodá mnoho sil.

Máte nějaký speciální trénink nebo trenéra?

Ano, mám trenéra a ten mi upravuje tréninkový plán tak, aby se moje tělo mohlo maximálně připravit na ten a ten daný závod. Mám denní rozpis a ten musím dodržovat. O každé změně nebo nemoci ho musím informovat.

Na vašich stránkách se můžeme dočíst, kde všude jste v roce 2013 závodila a jakých akcí jste se zúčastnila. Je jich opravdu mnoho, jak to všechno zvládáte?

Složitě, ale zvládám. Ze začátku jsem to zvládala lépe, postupně mi akce přibývají, neb se snažím každému vyhovět a hlavně na maximum podat sportovní výkon. To se však od roku 2014 trochu změní. Chtěla bych se naplno začít věnovat cyklistice silniční, takže MTB budu jezdit už jen tréninkově, abych neztratila silovou vytrvalost.

Petra Hurtová

„Stačí mírné zaváhání a je to v hájíčku,“ říká Petra.

Máte nějaký cíl, kterého si přejete dosáhnout?

Těch je. Ale asi největším cílem je kvalifikace na paralympijské hry. Ono dostat se na Světový pohár by též nebylo špatné. Myslím, že cílů a snů je mnoho, to má snad každý sportovec, jinak by ani sport neměl cenu. Ta píle a vytrvalost, to, když máte pocit, že už to nejde, ale vy stejně musíte, protože cíl už není daleko.

Co vás stále motivuje k práci a k tomu dělat něco navíc?

Asi právě ta touha získat něco, co přede mnou ještě nikdo nezískal, anebo pokud ano, tak už se na to zapomnělo a nemluví se o tom. Sport sám o sobě je hodně medializovaný, ale sport handicapovaných ne. Ono se na handicapované pohlíží trochu jinak. A to je to, co mě mrzí. Myslím, že každý handicapovaný sportovec si sahá opravdu na dno a mnohdy i na dno peněženky, protože vše, co potřebuje na to, aby se mohl ve své disciplíně prezentovat, je drahé a mnohdy na to ti lidé nemají a nemohou se tedy tomu věnovat třeba tak, jak by chtěli. Sponzoři se shání hodně těžko, protože na jednotlivce se pohlíží dosti kriticky. Pokud nespadáte pod tým, club, organizaci, horko těžko vás někdo podpoří. Ale jsou i výjimky.

Petra Hurtová

Horská cyklistika je adrenalinová záležitost.

Co plánujete na rok 2014?

Letos mám v plánu sehnat dostatek peněz na silniční kolo a na sezónu jako takovou a vydat se do světa. Začít jezdit na zahraniční závody a snažit se v nich uspět. U nás se chystám též na několik závodů. Bude v nich zařazen i dublon a triatlon, to už mám takové tradiční.

Kde všude vás můžeme potkat?

Myslím, že to čtenáři budou moci zjistit na mých stránkách začátkem února, to bych měla mít už pevně stanovený kalendář. Na 99 % vím, že budu na veletrhu For Bikes 28. – 30. 3. 2014, kde ve stánku Dexteru budu prezentovat svou maličkost.

Přejeme do tohoto roku i do dalších let hodně sil a úspěchů!

Zdroj všech fotografií: archiv Petra Hurtová

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář