Do školy v uniformě

Do školy v uniformě?

V obraze / 21.1.2014

Jak byste reagovali, kdyby se uniforma měla stát podmínkou školy, kterou navštěvujete vy nebo vaši potomci? 

Pod pojmem školní uniforma se nám často vybaví Anglie či další britské kolonie. Tam patří saka, sukně a nažehlené kalhoty mezi tradice s dlouholetou historií. V dnešní době se ale s nimi můžeme setkat i u nás, jelikož se staly součástí školního řádu několika soukromých i státních škol (například Základní školy Františky Plamínkové v Praze). A u většiny žáků se setkaly s kladnou reakcí.

Uniforma má za úkol potlačovat sociální rozdíly mezi žáky. Zdroj: photl.com

Nejčastější PRO

  • jsou elegantní
  • podporují soudržnost mezi žáky
  • potlačují šikanu pramenící ze sociálních rozdílů mezi žáky
  • stírají sociální rozdíly mezi žáky a jejich rodinami
  • odpadá každodenní vybírání oblečení
  • jsou finančně méně náročnější než obvyklé oblečení

Nejčastější PROTI

  • uniforma potlačuje žákovu individualitu a sebevyjádření
  • jsou jednotvárné, nudné
  • nemusí slušet každému
  • pořízení nového stejnokroje je poměrně drahá záležitost

Kde se uniformy vzaly?

Podle serveru eduin.cz došlo v Anglii k jejich výraznému rozšíření na přelomu 18. a 19. století, kdy se veřejné školy stávaly častým místem šikany chudších chlapců. Jejich zavedení mělo sloužit k setření rozdílů mezi nimi a aristokratickou mládeží. Docílilo se tak alespoň minimálního pořádku a disciplíny. Zajímavostí je, že tyto drsné hrátky daly základ například populárnímu ragby. Z Anglie se stejnokroj rozšířil dále do světa, dnes jej nosí například někteří australští či američtí studenti.

„Jejich nošení mi usnadňuje každodenní ranní přípravy, protože si nemusím vybírat, co na sebe. Avšak jsou velmi drahé, jenom sako stojí okolo 100 $ AUD (pozn. redakce: v přepočtu přibližně 1800 Kč). Můžou být ale také nevhodné, protože potlačují sebevyjádření každého z nás.“

Charlotte N.C., 16 let, studentka Ringwood Secondary College v Melbourne (Austrálie)

Není uniforma jako uniforma

O situaci ve světě máme jasno, pojďme si tedy uvést, jak konkrétně by mohly stejnokroje vypadat na našich školách. Studenti se jich nejčastěji straní z toho důvodu, že jim na mysli vytanou neforemné pytle a nudné odstíny. Je sice těžké vymyslet střih a barvu tak, aby slušely úplně všem, ale přece jen se tomu nejhoršímu dá předejít. Podobně zřejmě přemýšlelo vedení ZŠ Františky Plamínkové, kde si děti oblékají pohodlná polo trička a modrý či červený svetr. Výběr kalhot a dalších částí oblečení už nechala škola na žácích a rodinách.

Lidé přicházejí s dalšími nápady. Co takhle ponechat dětem volnou ruku ve výběru oblečení, ale ustrojit je do uniforem jen ve výjimečných dnech? Jednalo by se například o meziškolní turnaje, soutěže, přehlídky nebo o výměnné pobyty za hranice. Tak by stejnokroje plně zastávaly reprezentativní funkci a propagaci školy.

výběr (58)

V Austrálii jsou na většině škol uniformy povinné. Zdroj: Markéta Popelářová, Generace 21

Jak to vidí studenti?

Při představě naší školy v uniformách mi na mysli nejprve vytane obrázek Nebelvíru z Harryho Pottera. Uniformy se zdárně používají po celém světě, problém ovšem je, jestli nám k něčemu doopravdy jsou. Když rodina nemá prostředky, aby slušně oblékla svého potomka, má na to, aby mu koupila uniformovou sadu? Ve škole trávíme většinu svého času. Kdo by chtěl nosit něco, co mu nesedne? Znám to moc dobře, měřím 196 centimetrů a shánět kalhoty 32/36 je u nás takřka nemožné. Sečteno a podtrženo, uniformy mohou být elegantní, spojující i reprezentativní, ale výstřih je prostě výstřih.“

Matyáš S., 17 let, Gymnázium v Ústí nad Orlicí

Jak je vidět, studenti mají jasno.

Zdroj perexové fotografie: Markéta Popelářová, Generace 21

Markéta Popelářová

Markéta Popelářová

Na světě je plno věcí, které mě dokážou nadchnout. Ale když začnete konverzovat na téma vzdělávání, věřte mi, jdete na jistotu. Stejně tak si ale s vámi ráda popovídám o cestování, jazycích, zajímavých lidech, hezkých kavárnách a minimalismu. Nejen prostřednictvím článků se pokouším přispět k tomu, aby se lidé dozvídali o nových projektech a myšlenkách, které by je mohly inspirovat k cestě za svými vlastními cíli. Protože na dělání toho, co nás baví, není v životě nikdy pozdě.

Zanechte komentář