Nechte se unést pochmurnou představou budoucnosti Fatal Virtualu

Literatura / 20.1.2014

Nakladatelství Brokilon se probralo z dlouhého spánku a nachystalo nám autora českého a oblíbeného.

Letošní, teď již vlastně loňské, předvánoční období bylo k fanouškům české fantastiky, sci-fi a všeho toho braku mezi tím více než štědré. Autoři a jejich nakladatelé jsou si velice dobře vědomi toho, že při nákupním zoufalství, které nejoblíbenější české svátky přináší, kdekdo koupí kdeco; lidé jsou všeobecně ochotni pustit svým peněženkám žilou více než obvykle a kniha patří mezi vděčné dárky. Petr Heteša se řadí mezi světlé výjimky, navíc v polovině prosince vydal nový román Fatal Virtual.

 

Tos měl říct hned, že pořádáš rodinný výlet

Obálka knihy. Zdroj: brokilon.cz

Obálka knihy. Zdroj: brokilon.cz

Heteša není na české literární šachovnici žádným nováčkem, ale naopak ostříleným rytířským veteránem. Více či méně kvalitních románů a povídek má na svém kontě docela dost na to, aby mu zajistily určité postavení mezi literáty a radostné očekávání fanoušků, s čím zase přijde.

A Heteša ani tentokrát nezklamal, na druhou stranu ani nepřekvapil. Už od prvních stránek prostě víte, s kým máte tu čest. Jeho rukopis je totiž naprosto rozpoznatelný. Čtivý, lehký, prostě odpočinkový.

Nikdy nemysli na budoucnost. Přijde i tak dost brzy

Stejně jako jeho předchozí knihy i Fatal Virtual se nese v lehce detektivním duchu stříknutém akcí a spoustou dobře mířených hlášek. Jenomže ne nadarmo se říká, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Sice se úplně neutrhlo, ale první praskliny už jsou vidět. Heteša opět vsadil na svůj dobře zaběhnutý vzorec – osamělý hrdina, který si sice v průběhu s ženským pohlavím něco málo užije; a to obvykle poté, co ho přivede do maléru, což se následně promítá do hlavní zápletky knihy.

Když to ale vezmeme kolem a kolem, proti hrozbě stojí sám,  povětšinou s menším arzenálem, který mu pravidelně dochází a pravidelně se mu daří zázračně doplňovat. Čtenář si občas říká, jestli si nezaskočil hostovat nějaký vzdálený příbuzný Chucka Norrise. A Chris není výjimkou, jen je trochu víc nechápavý a zpomalený, než je pro Hetešovy hrdiny zvykem. V průběhu knihy mu buď děsně fandíte, nebo ho máte naopak chuť někam hodně hluboko zakopat a pak si na jeho hrobě zatančit indiánský vítězný tanec. Některé činy a myšlenkové pochody jsou totiž mimo běžné lidské chápání.

Koho by jinak napadlo pustit houkačku v absolutně mrtvém městě?

[two_third]

Anotace knihy:

Přežil jsem to. To vám můžu říct klidně předem, i když si nejsem jistý, jestli ten zbytek života ještě k něčemu bude. Zdroje energie na Zemi docházely mnohem větší rychlostí, než s jakou pracovaly vědecké týmy na vymýšlení úplně nových. Přitom to bylo od začátku tak snadné… Přenést veškerý civilizovaný svět i s celou jeho ekonomikou do virtuálu. Počítače generující virtuální svět totiž spotřebují miliardkrát méně energie než ten reálný. Naprosto geniální.

Přesto v reálu musel zůstat aspoň někdo, kdo by jej udržoval v provozu a kdo by se o tyhle „udržovače“ staral. Jsem jedním z nich. Žiju v devátém patře opuštěné administrativní budovy a mám ho celé pro sebe. Všechny budovy v centru jsou opuštěné, protože devětadevadesát procent lidí sedí doma v obytných čtvtích na periferiích, téměř non-stop připojených na virtuál.

A všechno vážně krásně fungovalo, než mi začalo připadat, že ten jejich pitomý virtuál se začíná nějak divně prolínat s reálem. Prosakovat. Někde nejspíš byla chyba. Ale co s tím můžete dělat… Já jsem si pořídil glock. Jenomže – jak se ukázalo – to chtělo spíš něco mnohem razantnějšího. Třeba vagón plastické trhaviny.

Zdroj: brokilon.cz

[/two_third]

Jestli ale Heteša něco umí, tak naprosto bravurně vykreslit atmosféru, přestože děj nezasadil do prostředí jemu nejznámějšímu – českého, ale amerického. Dokážete se ztotožnit s Chrisovou touhou po camelce, cítíte vůni nočního Baltimoru i střelného prachu visícího ve vzduchu, pod nohami vám křupe rozbité sklo z proražených výloh. Rušivým elementem se staly časté odkazy na jednu z autorových předchozích knih – Nevermore Baltimore. Pokud to měl být marketingový tah vedoucí čtenáře nenápadně ke koupi výše zmíněného titulu, pak věřím, že na spoustu z nich bude mít naprosto opačný efekt. Tuším, že tak u páté zmínky už jsem skřípala zuby.

Další věc, která se Hetešovi musí nechat, je, že dokáže napsat poměrně akční román, aniž by krev stříkala v metrových gejzírech a mozky tvořily oblíbené abstraktní kresby na zdech. Děj má spád, někdo někam neustále běhá, což je jenom dobře, protože čtenář nemá čas přemýšlet nad občasnou nelogičností a výpadky, a jenom si užívá onu spanilou jízdu.

 Stiskl Enter a před očima se mi zatmělo

Fatal Virtual rozhodně nepatří mezi Hetešovi nejlepší romány či povídky, spíše se propadá někam do průměru. Akčnost všechno nezachrání a i ta s ubývajícími stránkami ztrácí dech. O doběhu do cílové rovinky ani nemluvě. Čtenář má pocit, že se autor sám tak trochu ztratil a nemá google maps, aby mu pomohly najít cestu ven. Po dočtení poslední věty se objevuje pocit neúplnosti a člověk marně hledá další listy, kde by bylo nějaké pokračování. Zůstává jen nelibý pocit nevěřícnosti – to je jako opravdu konec?

Baltimore měnící se v město duchů... Zdroj:foter.com

Baltimore měnící se v město duchů… Zdroj: foter.com

I přes škobrtající závěr se Fatal Virtual stále řadí mezi tu kvalitnější část české fantastické literatury. Je to výborná oddychovka na dlouhé zimní večery, která rozhodně pobaví. Pro fanoušky povinnost, a pro ty, kteří od Heteši ještě v ruce nic nedrželi, nic s čím by v jeho případě měli začínat.

Zdroj perexové fotografie: brokilon.cz (upraveno)

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář