Neštěstí platonických lásek aneb Proč mě Hašek nemá rád?!

Osobní rozvoj Vztahy / 19.1.2014

Platonické lásky nás ničí, ale patří mezi takovou holčičí klasiku.

My holky to máme v životě těžké. Pořád se zamilováváme, trápíme se a sníme, načež nás ten náš idol zklame, zradí a odhodí pryč. Stěny v pokoji máme zničené od izolepy, jak pořád vylepujeme a strháváme plakáty s těmi našimi krasoni. Jsme profesionálky ve snění ve stylu „co kdyby mě potkal, zamiloval se a vzal si mě“. Každá z nás by si zasloužila doktorát z platonické lásky. Alespoň teda já.

Začalo to roku 1998, vím to naprosto přesně. Sportovní nadšenci jistě tuší. Nagano! Bylo mi pět let, když se přepsaly dějiny a když Hašek v mých očích překonal Krtka i Rákosníčka. Prostě borec! Má láska k němu byla nezdolná. K narozeninám jsem dostala velké puzzle s Haškem v akci a donutila jsem dědu a tátu, aby mi z malých puzzlíků složili mého velkého hrdinu.

Každý večer před spaním jsem vrhala zamilované pohledy na muže v masce a s hokejkou, kterého jsem měla (a dodnes mám!) vyvěšeného nad postelí. Vydrželo mi to dlouho. Asi přibližně do té doby, než jsem se naučila číst. Rodiče mi totiž v dobré víře darovali k Vánocům Haškovu biografii, kde jsem hned na druhé straně narazila na fotku spokojeného Haška, jeho spokojené manželky a ještě spokojenějších dvou dětí. Knihu jsem se slzami v očích hodila do kouta. Jak mi to mohl udělat?

To je on, mého srdce šampion? Zdroj: kd5ytx, sxc.hu

To je on, mého srdce šampion. Zdroj: kd5ytx, sxc.hu

Od té doby se to se mnou veze. Vždy si vyhlédnu nějakého toho ideálního muže, kterého bych si nejraději vylepila do deníčku (kdybych ho měla), a následně zažiji bolestné zklamání v podobě manželky, přítelkyně, dětí či orientace na úplně jiné pohlaví. Občas jsem také nucena konstatovat, že chlap to je jistě super, ale láska z toho nebude ani platonická, neboť nám v ní brání jeho úmrtí. Sakra!

Poslední chlap, ke kterému jsem pocítila bezmezný obdiv a kvůli kterému jsem málem neodmaturovala, patří mezi jedny z Lékařů bez hranic. Píše skvělý blog, do kterého jsem se měsíc před maturitou tak začetla, že bych bývala své češtinářce o dost lépe vysvětlila, jak se zachází s vnějším fixatérem a jaké jsou nejčastější úrazy na Haiti, než když jsem jí musela objasnit spletitosti děje Lermontovova Hrdiny naší doby. Mým hrdinou byl tehdy někdo jiný, ale bohužel to v maturitní komisi nikoho moc nezajímalo.

Ale začínám z toho vyrůstat, fakt! Vím, že na mě čeká ten můj idol, který bude hezký, milý, bez manželky a dětí, bude mít radši holky než kluky a bude živý. Do té doby si budu číst haitské reportáže Tomáše Šebka, které vyšly knižně a jejichž koupí podpoříte dobrou věc, doporučuji. A usínat a probouzet se budu za dohledu Dominika Haška v plné zbroji. Oni se teď stejně lidé často rozvádějí a děti už jsou velké…

Zdroj perexové fotografie: wikipedia.org (upraveno)

Barbora Švarcová

Barbora Švarcová

Najdete mě nejčastěji s knihou v ruce. Pokud nedržím knihu, snažím se držet tempo své rychlé chůze, protože neustále někam spěchám. Miluju hory v létě, na jaře i na podzim, jízdu na kole, pokud zrovna nemrzne. K přežití zimy mi pomáhají knížky a divadla.

Zanechte komentář