Opravdový smysl života

Osobní rozvoj Vztahy / 16.1.2014

Existuje návod na to, jak najít smysl svého života? NE, ale přinášíme vám pár postřehů, které se hodí na „cestu“.

Psát manuál o hledání smyslu života, případně o jeho nacházení, je čiré bláznovství. Bylo by to podobné, jako kdyby vám dal někdo návod k nalezení lásky či štěstí. Proto pokud jste dosud nebyli životem natolik ohromeni, zaskočeni udiveni, zraněni… jednoduše překvapeni, že byste se sami sebe začali ptát „proč?“, tak tento článek obejděte, či se zájmem přečtěte, ale neberte si nic z něj příliš k srdci. Jakkoliv se šroubovat, škatulkovat či nutit do něčeho totiž při hledání smyslu není na místě.

Zpětné zrcátko

Starý moudrý muž byl kdysi dotázán mladíkem, čemu se má tento chlapec v životě věnovat, aby jeho existence stála opravdu za to. Muž mu odpověděl, aby si sám sebe představil na smrtelném loži a zamyslel se, zda-li by mu v ten moment připadalo užitečnější prožít svůj život jako voják a nebo jako mnich. Za tím smysluplnějším se má pak vydat a jeho život bude šťastný.

Myslím, že pomocník v podobě „zpětného zrcátka“ se nesmírně hodí. Když si představíte, že umíráte, naplní vás vaše současná životní situace klidem? (Přičemž podmínkou tohoto klidu nemusí být cesta snadná, ale cesta smysluplná.) Nebo žijete jen tak na půl? Zkuste si udělat čas od času inventuru svého života ve zpětném zrcátku.

Našli jste smysl svého života? Zdroj: photorack.net

Našli jste smysl svého života? Zdroj: photorack.net

Jednou budeš skutečně mít jen to, co jsi dal

Myslím, že nám lidem není úplně přirozené dávat. Chceme spíše dostávat, vlastnit, držet ve svých rukou, prostě mít. Jsme tak trochu sobečci, kteří myslí především na to, jak mě má partner učinit šťastnou, jak mi má práce vyhovovat, jak mě… A přitom podstata tkví v umění vyjít ze sebe.

Říká se, že umírající lidé nikdy v posledních chvílích nevolají své manžele, děti nebo přátele. Vždy volají svou matku. Někoho, kdo se jim dal úplně. Příklad mateřství (a nemusí být vždy myšleno to fyzické) jako modelu dávání se lidem kolem sebe je zaručenou cestou, po níž by lidé hledající smysl měli kráčet.

Hic et nunc

Tady a teď. Nemáme nic víc. Minulost je nenávratně pryč, vepsaná v nás, ale přesto pryč. A budoucnost jen tušíme. Nejtěžší a nejprostší možnost, kterou máme (a ta jediná, kterou máme!), je žít tady a teď. Toto úsloví je často spojené s užíváním si života, bez ohledu na následky. Skoro se mi zdá, že k jeho naplnění je cesta opačná. Cesta hloubky, která nám umožní daný okamžik prožít tak plně, jako by na něm záleželo všechno, a zároveň cesta svobody, která z okamžiku učiní dar věčnosti.

„Když miluješ, vlož do své lásky všechno, co máš. A dojdeš-li až na hranice svých možností, dávej dál. Zapomeň na bolest, kterou ti působí. Protože až jednou staneš tváří v tvář smrti, nic nebude mít žádnou váhu, nic než láska, láska, kterou jsi rozdal i kterou jsi přijal. A všechno ostatní: to, čeho jsi dosáhl, všechno tvé úsilí a všechny boje, ti sejde z očí a zmizí v zapomnění. Pokud jsi miloval tak, jak se patří, uvidíš, že to všechno stálo za to a radost nad tím tě zachová v čase konce. Pokud jsi ale nemiloval, přijde smrt vždycky příliš brzy a bude hrozné pohlédnout jí do tváře.“ (R.Allen)

Zdroj perexové fotografie: www.foter.com

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář