Detroit, město duchů

Round the USA: Město duchů a co Češi zanechali v Chicagu

Cestování / 13.1.2014

Co spojuje města Detroit a Chicago? Obě leží u Velkých jezer, obě rostla díky průmyslové revoluci a obě sužuje nejvyšší kriminalita v USA.

Detroit rozhodně nepatří mezi vyhledávané turistické destinace. Pokud vás ovšem lákají výjevy jako z postapokalyptického filmu, nelze doporučit lepší místo. Před několika měsíci oběhla světem zpráva, že kdysi bohaté industriální město proslulé zejména automobilkami jako Chrysler nebo Ford vyhlásilo bankrot. Co stojí za zmíněným krachem, je na delší rozbor. Ve zkratce se dá konstatovat, že město, jehož bohatství bylo z velké části vybudováno na automobilovém průmyslu, neustálo konkurenci japonského a evropského trhu, což znamenalo několik řetězových reakcí, na jejichž konci lidé kvůli nedostatku pracovních míst začali Detroit v houfech opouštět.

Detroit, Příjezdová trasa

Prázdné cesty při příjezdu do Detroitu.

Kdysi milionové město v současnosti obývá necelých 700 000 obyvatel. Více než třetina z nich žije pod hranicí chudoby, což logicky souvisí s vysokou mírou kriminality a zmíněným radikálním odlivem obyvatel za vidinou práce a lepší životní úrovní. Právě díky masivnímu úbytku obyvatel se městu začalo přezdívat město duchů.

Umírající velkoměsto

Již několik desítek kilometrů před Detroitem projíždíte kolem rodinných domů, továren či jiných budov, které plynně přechází do centrální „mrakodrapové“ části a tím vytváří rozsáhlou aglomeraci, tak jako v každém jiném americkém velkoměstě. Detroitské předměstí se ovšem v něčem liší. Budovy jsou zchátralé, továrny opuštěné, na rodinných domech můžete často pozorovat ceduli „for sale“. Pokud byste se rozhodli některý z předměstských domů koupit, ani byste nemuseli sahat hluboko do kapsy.

Detroit,  zchátralé budovy

Jedno z udržovanějších předměstí Detroitu, na mnohých budovách můžete přesto zpozorovat ceduli „for sale“.

Ceny některých nemovitostí v obávaných čtvrtích se nevyšplhají ani na tisíc dolarů, což svědčí hlavně o zoufalosti prodejců, jejichž naděje na prodej nemovitosti je dnes téměř nulová. Zejména pokud se dům nachází v ulici, která je odpojena od vody, elektřiny a je bez funkčního veřejného osvětlení. Tímto radikálním způsobem se totiž město rozhodlo řešit problém s umírajícími čtvrtěmi. Odpojením od nezbytné infrastruktury se podařilo vystěhovat celé městské části, které jsou v současnosti určeny k demolici.

8. míle

Pocit opuštěnosti a úzkosti se vám začíná vlévat do žil již při průjezdu předměstskými čtvrtěmi, svého vrcholu ovšem dosáhne až v centru. Právě při pohledu na honosné výškové budovy vyrůstající z liduprázdných ulic si člověk uvědomí rozsah katastrofy, která Detroit postihla. V ulicích se během všedního dne potuluje jen několik černochů, kteří při spatření bělocha s foťákem obrátí svůj krok rázně jeho směrem. Možná jsme měli štěstí, možná od nich vlastně nic nehrozilo. Při našem nezájmu a ignoraci se totiž hned odporoučeli.

Detroit, město duchů, liduprázdné ulice

Vylidněné ulice centra města.

Až komicky působily semafory, které navzdory prázdným cestám spolehlivě fungovaly. Samozřejmě pokaždé, když na semaforu blikla červená, zastavili jsme. V duchu jsem si říkala, že musíme být jediní. Vzhledem k vytíženosti detroitské policie, jejíž dojezdový čas je při ohlášení trestného činu v průměru 58 minut, by se projetím křižovatky na červenou s největší pravděpodobností nikdo nezabýval. Ve městě, které se v žebříčcích kriminality řadí mezi přední světové metropole, by se takové oznámení muselo zdát jako žert.

Detroit, město duchů, zchátralá budova

Zchátralá budova krčící se mezi mrakodrapy v centru Detroitu.

Ve filmu 8 Mile se jako půlící čára mezi „bílým a černým“, tedy mezi bezpečným a nebezpečným Detroitem, uvádí ulice s názvem 8 Mile Road. Dnes už pocit bezpečí člověka opouští i v centru města. Možná právě prázdné ulice ve stínech mrakodrapů ještě více umocňují atmosféru stísněnosti. Se zvláštním mrazením a zároveň s radostí, že už to „máme za sebou“ jsme se s Detroitem rozloučili a vyrazili k dalšímu cíli naší cesty, do Chicaga.

Plzeň – take this way

Chicago, fazole centrum

Panorama Chicaga odrážející se ve slavné „fazoli“.

Přesně tento nápis nás lákal do jednoho z barů po příjezdu do Plzně, jedné z městských částí Chicaga. Jako praví patrioti jsme si nemohli nechat ujít návštěvu čtvrti, kterou na přelomu 19. a 20. století založili čeští emigranti. K našemu překvapení tu z českého odkazu zbyly už jenom nápisy – Pilsen lavanderia, Cermak Freshmarket nebo Dvorak Park. Ve skutečnosti jsme se ovšem nacházeli v hispánské čtvrti.

Pilsen, Chicago, bar

Nápis lákající nás do jednoho z barů ve čtvrti Pilsen.

Všude kolem se potulovaly hispánské děti, jejich rodiče vysedávali na schodech před cihlovými domy, ve kterých před několika desítkami let bydlely pouze české rodiny. Ve 20. a 30. letech se právě díky silné české komunitě mluvilo o Chicagu jako o třetím největším českém městě na světě po Praze a Vídni. V současnosti čtvrť Pilsen tvoří z více než 80 % hispánské etnikum. Časy se mění a s tím i potomci Čechů, kteří postupně „zamerikanizovali“ a rozprchli se do všech koutů města.

Čtvrť Pilsen, Chicago

Čtvrť Pilsen obývají v současnosti převážně Hispánci.

Nejslavnější z Čechů

Pořád zde ovšem zůstávají desítky tisíc z nich, kteří se k české národnosti hlásí. Mezi nejslavnější Čechy patří kladenský rodák Antonín Čermák, který byl zvolen starostou Chicaga v roce 1931 a o dva roky později byl zastřelen na Floridě po boku prezidenta F. D. Roosevelta. Éra jeho působení v roli chicagského starosty je spojena s obdobím prohibice a zejména se jménem slavného mafiána Al Capone, na jehož příkaz byl podle některých konspiračních teorií zastřelen.

Bary za neoznačenými dveřmi

Právě období prohibice, trvající v letech 1920 až 1933, psalo nejslavnější dějiny Chicaga. Organizovaný zločin pod vedením zmíněného mafiána, který měl v těchto dobách nad městem ilegální nadvládu, zde kvetl jako v žádném jiném velkoměstě USA. Jeho podnikání souviselo s pašováním alkoholu, jeho prodejem i s otevíráním tajných barů. Dodnes můžete narazit na tzv. speakeasy, což jsou tajné nálevny za neoznačenými dveřmi, kde vstup byl pouze na heslo, které znali jenom vyvolení.

V současnosti jsou ze „speakeasů“ udělány stylové bary, které těží z dřívější mafiánské pověsti Chicaga. Ačkoliv centrum a okolní čtvrtě jsou již převážně bezpečné, pořád zde zůstávají střípky starých časů v podobě drogových gangů v okrajových, zejména jižních částech města. Jak nám bylo řečeno, do těchto čtvrtí zavítá běloch, jen pokud je sebevrah nebo kupec drog.

Čermák, Chicago

Na památku starosty Antonína Čermáka jedna z ulic nese jeho jméno.

18. 1. 2012 – významný den pro město

Právě kvůli těmto chudinským čtvrtím se Chicago řadí mezi města s největší mírou kriminality v USA, o čemž nejlépe vypovídá událost, která se odehrála 18. 1. 2012. Tento den vstoupil do povědomí policie, jakož i obyvatel města, jako den, kdy nebyl během 24 hodin nikdo zavražděn. Na tom by nebylo nic  zase až tak zvláštního, kdyby na tento den Chicago nečekalo celý rok.

V příštím díle se podíváme napříč Jižní Dakotou, Wyomingem až do Národního parku Yellowstone.

Oficiální internetové stránky cesty naleznete na Facebooku Round the USA.

Zdroj všech fotografií: Zuzana Skříčilová, Generace 21

Zuzana Skříčilová

Zuzana Skříčilová

studentka práv a politologie, ve volném čase se věnuje cestování a fotografii

Zanechte komentář