Takový byl rok 2013 v divadle

Divadlo / 14.1.2014

Rok 2013 skončil a všichni bilancují. My v redakci také, a tak jsme si pro vás připravili to, co nás v loňském roce zaujalo nejvíce.

Divadelní sezóna je v plném proudu, divadla nepřestala hrát ani během svátků, některá otevřela své brány dokonce i na Silvestra. My nebudeme hodnotit nejlepší inscenace, to opět necháme na konec celé divadelní sezóny 2013/2014, ale pokusíme s vyzdvihnout to, co nás v divadle zaujalo, ať už to byl nějaký herecký výkon, či nějaká divadelní akce za rok 2013, prozradíme, do jakého divadla se po Novém roce rády vrátíme.

Na plzeňském festivalu Divadlo byla možnost zhlédnout to nejlepší

Pro naší editorku Báru začala divadelní sezóna divadelním představením Slečna Julie v její milované ruštině v rámci plzeňského mezinárodního festivalu Divadlo. A přestože Bára ráda zajde na jakoukoliv hru, aby si na ni udělala svůj názor, tak si do nového roku dala předsevzetí, že se vypraví do Cirkusu Mlejn.

Divadelní sezona pro mě začala plzeňským mezinárodním festivalem Divadlo. Kdy jindy se vám poštěstí, abyste v jednom městě a v jeden čas potkali divadelní soubory z celé republiky a dokonce i jejich zahraniční kolegy! Festivalová atmosféra byla úchvatná, divák měl možnost zhlédnout ta nejlepší představení z nejlepších. Jakožto milovník ruštiny jsem byla nadšená z inscenace Slečna Julie moskevského Divadla národů, škoda jen, že jsem kvůli špatnému umístění sedadla neměla výhled na celé jeviště. V novém roce se chci vypravit do Cirkusu Mlejn, vystoupení akrobatů mě velice láká. A těším se na další přísun premiér, nových příběhů a skvělých hereckých výkonů!

Fotografie z inscenace Slečna Julie. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Fotografie z inscenace Slečna Julie. Zdroj: facebookové stránky festivalu

Patrik Děrgl nechal v Hamletovi kousek sebe

Naše redaktorka Petra si vzpomněla nejen na to dobré, ale i na to nehezké, co se kolem divadel během roku 2013 dělo. Zmiňuje odvolání ředitele Národního divadla i Divadlo pod Palmovkou, jedno z divadel postižených jarními povodněmi, které se s následky vypořádává dodnes. Přestože to v současnosti nemají vůbec jednoduché, hrát nepřestali. Hrají v divadlech nejen po Praze, ale jezdí po celé republice. Proto pokud toužíte vidět například Královu řeč s excelentním Martinem Stránským v hlavní roli a ještě jste neměli možnost, podívejte se na program vašeho nejbližšího divadla, třeba tam bude Divadlo pod Palmovkou letos také hostovat.

Rok 2013 přinesl v divadelní sféře tolik zajímavých i nečekaných událostí, že zrekapituluji jen ty podstatné. Nevím, co bylo horší, zda jarní povodně, s kterými se některá divadla musela vypořádat a v případě Divadla pod Palmovkou stále vypořádávají, nebo nenadálé odvolání nového ředitele Národního divadla. Odvolání Jana Buriana se zvládlo napravit snad s co největší ctí to šlo a můžeme jen doufat, že jeho chystané změny naší první scéně opravdu prospějí. Divadlo pod Palmovkou i bez stálé scény přináší nové inscenace a ty, které jsem viděla, byly opravdu nadprůměrné, s návštěvou tedy neváhejte, i já se tam ráda vracím. A nezapomeňte, že i pouhým zakoupením vstupenky divadlu pomůžete, odměnou vám bude skvělý divadelní zážitek. Pokud bych měla vyzdvihnout nějaký herecký výkon, který mě v uplynulém roce učaroval, musím zmínit Martina Stránského, který, ač ve většině inscenací vyniká, v Králově řeči již zmíněné libeňské scény to platí dvojnásob. Teď naposledy mě zaujal i Patrik Děrgel jako Hamlet, který na jevišti opravdu nechal kousek sebe a Švandovo divadlo mě znovu utvrdilo v tom, že na jejich novinky se budu těšit a ráda se přijdu i podívat.

Martin Stránský jako koktavý král Jiří VI. podává v Divadle pod Palmovkou výjimečný herecký výkon. Zdroj: divadlopodpalmovkou.cz

Martin Stránský jako koktavý král Jiří VI. podává v Divadle pod Palmovkou výjimečný herecký výkon. Zdroj: divadlopodpalmovkou.cz

Rubín jede

Naše redaktorka Hana se v loňském roce stihla „zamilovat“ do A Studia Rubín. Nejen ona, ale i vy jste měli šanci se do A Studia Rubín podívat, díky naší soutěži o vstupenky na divadelní představení Obludov. Pokud jste neměli štěstí, určitě sledujte náš web i v novém roce 2014, protože se tu určitě občas objeví nějaká ta soutěž.

Za minulý rok bych vyzdvihla A Studio Rubín, které patří k mým velmi oblíbeným, nejvíce se mi asi líbil nedávno zhlédnutý Obludov a platonicky jsem se zahleděla do hlavního herce Jana Plouhara. Rozhodně se tam chystám chodit v nadcházejícím roce častěji a na všechno. Též se chystám – v návaznosti na rozhovor s dramaturgem Meetfactory Matějem Samcem – navštěvovat jejich divadelní představení, chystají spoustu zajímavých věcí. Dále se mi líbilo poměrně nové Divadlo Letí, hostující v Rubínu. Takže za mě – Rubín jede.

Fotografie z inscenace Obludov. Zdroj: astudiorubin.cz

Fotografie z inscenace Obludov. Zdroj: astudiorubin.cz

Přízeň diváků je nejdůležitější

Veronika, naše (především) ostravská redaktorka, vyzdvihuje Komorní scénu Aréna, která možná není příliš známá, ale jak zmiňuje samotná Veronika, je to určitě škoda, protože nám má co nabídnout. Také Veronika zmiňuje problémy Národního divadla, ale protože je začátek nového roku, tak nezmiňuje jen to špatné, ale také dobrý, pro někoho možná zajímavý, postřeh.

Co se Ostravy týče, tak mě velmi mrzí menší pokles Národního divadla moravskoslezského, ale divadelní sezóna rozhodně není u konce a já věřím, že NDM ještě zvýší svou reputaci. Na druhou stranu bych vyzdvihla Komorní scénu Aréna, která je v desítce nejlepších divadel v České republice,  a to zaslouženě. Nemohu se nezmínit o letních problémech v Národním divadle. Doufám, že se ND podaří se znovu prosadit jako vrchol české divadelní scény nejen pro umělce, ale také pro diváky, což podle mého názoru zatím není. V posledních letech kolem sebe zaznamenávám, že čím dál více lidí chodí do divadla pravidelně a myslím, že co do návštěvnosti byla česká divadla v uplynulém roce 2013 velmi úspěšná a stejnou, ne-li větší návštěvnost jim přeji do roku 2014, protože přízeň diváků je to nejdůležitější.

Fotografie z představení Dezertér z Velšan. Zdroj: divadloarena.cz

Fotografie z představení Dezertér z Velšan. Zdroj: divadloarena.cz

Výstavě Česká scénografie (ne)přálo počasí

Redaktorka Klára si, určitě ráda, zavzpomínala na výstavu České scénografie. Ano, mezi divadelní zážitky se nemusí počítat pouze divadelní představení, ale i vy jako diváci, stejně jako my, můžete zhlédnout nějakou zajímavou výstavu či výlet do zákulisí divadla a vidět tak vše z druhé strany, tak, jak to vidí námi obdivovaní herci.

Jako redaktorka Generace 21 bych se s vámi ráda podělila o své divadelní zážitky v roce 2013. Z brněnského prostředí bych chtěla zmínit výstavu Česká scénografie. Pořádána byla v divadle Reduta, kde organizátorům jako by hrálo do karet i počasí. Na skleněnou střechu dopadaly dešťové kapky a celý zážitek to ještě umocňovalo. Reduta se proměnila na velký dům umění. K vidění zde byla performance studentů JAMU, práce českých scénografů, malířů a výtvarníků světového významu. Mohli jste se také setkat se scénografem prof. Jaroslavem Malinou nebo významnou teoretičkou Barborou Diego Rivera Příhodovou. V Ostravě jsem měla možnost zúčastnit se divadelního festivalu OSTRAVAR, kde musím vyzdvihnout Divadlo Petra Bezruče a inscenaci Pěna dní, která pro mě je nezapomenutelným zážitkem. Stejně tak herecké umění pana Norberta Lichého.

Pěna dní v podání Divadla Petra Bezruče. Zdroj: bezruci.cz

Pěna dní v podání Divadla Petra Bezruče. Zdroj: bezruci.cz

No day but today

Za mě si zaslouží nejen pochvalu, ale určitě i pozornost dvě produkce, které hrály či hrají svá představení, ačkoliv nemají svou vlastní scénu, a přesto vznikla dvě nezapomenutelná díla s výbornými výkony. Nejdříve to byla v srpnu produkce Artgang, která si pro české diváky připravila muzikál Rent. Zpočátku opřádaly tento muzikál obavy, zda to není pro české diváky příliš drsné téma. Nebylo, nebo možná právě naopak bylo, a proto po každém představení byli herci odměněni zaslouženým potleskem vestoje, nejeden divák odcházel s novým mottem „No day but today“, celé léto bylo vyprodáno a dokonce se chystá muzikál přesunout na jaře do Divadla Kalich a tam odehrát další sérii představení. A možná se dočkáme i premiéry v českém jazyce.

Hlavní představitelé letního Rentu. Zdroj: Michaela Nosková.

Hlavní představitelé letního Rentu. Zdroj: Michaela Nosková

Druhá produkce je NaDřeň production, která stále ještě v Divadle v Dlouhé hraje své představení Nezemřela jsem… O životě Evy Olmerové. Také muzikál, který není jen o lásce a romantice, spíše naopak. Je těžký, drsný, hodně nabitý emocemi. Proto se čekalo, zda to český divák přijme, ale přijal, a to více než dobře. Muzikál je stále velmi žádaný a určitě to je, stejně jako u prvně zmíněného titulu, zasloužené.

Příští rok se budu ráda vracet do Divadla Kalich, které mě v září u Mauglího opět přesvědčilo, že je to jedno ze současně nejlepších muzikálových scén v České republice.

Do nového roku si přejeme nové články

V listopadu jsme oslavili 1. narozeniny a samozřejmě budeme pokračovat s přísunem recenzí, novinek, ale i rozhovorů, které jsou oblíbené nejen vámi, ale i námi. Takže dovolte, abych vám za celou naši redakci popřála do nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky, úspěchů a protože jsme divadelní sekce, tak také divadelních zážitků.

Zdroj perexové fotografie: www.sxc.hu

Eliška Řeháková

Eliška Řeháková

V divadle jsem častěji, než by se mému okolí líbilo... Ale já to tam miluju.

Zanechte komentář