Naším žánrem je nadhled, říká Ivo Kristián Kubák o souboru Tygr v tísni

Divadlo / 18.3.2014

Pokračujeme v sérii o alternativních scénách, dnes očima uměleckého šéfa souboru Tygr v tísni.

Tento divadelní spolek tvoří z podstatné části studenti a čerství absolventi pražské DAMU, specializující se v oboru režijním, dramaturgickém, scénografickém a samozřejmě hereckém. Svou činnost zahájili roku 2009 a na seznam úspěchů si mohou připsat první místo z pohádkového minifestivalu v rámci Vyšehrátek, nominaci na inscenaci roku Divadelních novin, dvojnásobnou nominaci na Českého tučnáka i nominaci na Cenu Alfréda Radoka.

Proč Tygr v tísni?

Na tuto otázku se nás ptá hodně lidí a já popravdě už sám nevím, jak to vlastně bylo. Ale legenda praví, že jednoho dne jsme v hospodě  vymýšleli název a špatně jsme si v důsledku hluku rozuměli – co ale byla ta přeslechnutá varianta, to už nikdy nikdo nezjistí. Ten název s sebou kupodivu nese leckteré výhody, občas si lidi například myslí, že jsme ochránci zvířat. Když jsem jednou vybíral peníze v bance, tak se úřednice – slyšíc náš název –  dojatě usmívala nad naším humanitárním posláním.

Kolik vás bylo u zrodu Tygra?

V principu divadlo jako takové neexistuje – nemáme prostory, nemáme stálý soubor. Jádro tvoří víceméně úzký okruh lidí – dramaturgyně Marie Nováková, hlavní produkční Klotylda Marková a já. Na všechny projekty, které realizujeme pod hlavičkou Tygra, pozveme až ad hoc herce a další tvůrce a v tom okamžiku se ti lidé stávají členy Tygra v tísni.

Čím je vaše poetika zvláštní, jiná?

Náš plán, asi jako každého divadla, je dělat dobře inscenace, které jsou aktuální a hovoří k nějakému publiku. Co je naše poetika? Snažíme se být trochu punk, ale to je spíš stylem, jakým zkoušíme. Moc se s tím nese*em a snažíme se nezabředávat do věcí, do kterých se zabředávat nemusí. Zjistili jsme, že inscenace, která má hodinu a půl, se dá při intenzivním zkoušení nazkoušet za týden. GOLEM třeba vznikl za 14 dní – pokud mluvíme o samotném zkoušení, nikoli o scénografických přípravách a dramaturgii – ta trvala skoro rok a půl. Tedy v tom si myslím, že tkví naše poetika. A v tom, že necháváme herce tvořit.

Dost často dramatizujeme nedramatické látky, texty si často připravujeme sami. Na druhou stranu vůbec neodmítáme klasické drama, ale zároveň se nezřídka realizujeme v nedramatických prostorech. Ale to neznamená, že odmítáme klasickou budovu divadla. Tedy naše specifikum: nedramatické látky a nedivadelní prostory.

Ivo Kristián Kubák při práci. Zdroj: facebookové stránky Tygra v tísni

Ivo Kristián Kubák při práci. Zdroj: facebookové stránky souboru

Čím se zabýváte v současné době?

Teď připravujeme scénické čtení pro Divadlo Letí – dostali jsme sadu aktuálních her, ze kterých vybíráme. Mělo by se to realizovat v březnu a nedávno jsme se rozhodli, která hra se nám nejvíc líbí a kterou budeme tudíž inscenovat.

Tygr v tísni jde ruku v ruce s imerzním divadlem. Jak jste se vůbec o tomto programu dozvěděli? Plánujete nějaké další inscenace v rámci této formy?

Celý příběh našeho seznámení s imerzním divadlem začíná tak, že jsem jel kamarádovi na svatbu. A potkal jsem dalšího kamaráda, který přiletěl z USA a vyprávěl mi o neobvyklém divadelním zážitku, který absolvoval v New Yorku. Jednalo se o zvláštní nastudování Shakespearova Mackbetha v polorozpadlém newyorském hotelu. Nejprve mi spadla čelist, poté mi kamarád poslal odkaz, načež jsem zjistil, že se jedná o primárně britskou divadelní skupinu Punchdrunk, jejíž způsob inscenování se jmenuje imerzní divadlo.

Na základě diváckého zážitku toho mého kamaráda jsme se na DAMU rozhodli udělat divadlo tak, aby vyvolávalo podobné emoce. Sehnali jsme 15 výtvarníků a asi 50 herců a hlavně jsme dostali grant od Hlavního města Prahy, což byla pro start projektu docela vzpruha. Nicméně v Čechách se imerzní divadlo dosud nedělalo. Dovoluji si tedy tvrdit, že jsme v tomto v České republice, ne-li ve střední Evropě, jediní a první.

Plánujete další hru v rámci imerzního divadla?

Plánujeme, plánujeme; na podzim 2015 bychom chtěli vymyslet divadlo pro děti v imerzní formě, konkrétně Pipi dlouhou punčochu, a na rok 2017 bychom chtěli dělat… To radši nebudu prozrazovat, je to přece jen velká budoucnost. Každopádně na přípravu takové inscenace počítáme 2 roky a velmi těžké je sehnat i látku, která musí splňovat mnoho požadavků.

Něco bližšího by nebylo?

Aktuálně na březen chystáme spolupráci s Divadlem Letí – scénické čtení ve studiu Švandova divadla, v dubnu by se měl opakovat GOLEM (jenom 10 dní na Štvanici), v květnu bychom na vlakovém nádraží Žižkov chtěli hrát Soudný den od Ödöna von Horvátha, potom budou snad prázdniny, během kterých bychom chtěli vymyslet inscenaci Den opričníka. V září se zase vracíme na vlakové nádraží Žižkov s koláží textů českých autorů vzniklých na zadání Divadla Letí na téma Nádraží, v říjnu bychom chtěli dělat inscenaci 1913 podle románu Floriana Illiese. V listopadu možná budu režijně hostovat v Divadle DISK… a pak by to chtělo nějaký oddych (smích).

Tygr v tísni. Zdroj: facebookové stránky souboru

Tygr v tísni. Zdroj: facebookové stránky souboru

Ze kterého z vašich projektů máte největší radost?

Nejvíc pyšný jsem asi na inscenaci GOLEM – to byl skutečně produkčně a organizačně oříšek a mám radost, že se nám to nejen podle ohlasů opravdu povedlo.

Dá se říci, že se věnujete jen určitým žánrům?

Myslím, že rozdíly mezi žánry jsou už dávno setřeny. Můžete dělat Oscara Wilda – mluvíme-li o Jak je důležité míti Filipa, a skončit tragédií. My se snažíme žánry mixovat, v každé inscenaci by měl být kus zábavy a zároveň by měla být sebeironická, nahlodávající se zevnitř. Kdybych to měl shrnout, tak se věnujeme  žánru jménem schopnost nadhledu.

Jak by měl vypadat váš ideální divák?

Konzervativnější publikum, jak jsem pochopil, nás asi úplně nevyhledává. Při zkoušení Krabata nás zase vůbec nenapadlo, že bychom se mohli zalíbit dětskému publiku, přestože ta inscenace byla adaptací pohádkové látky… Upjaté konzervy občas některé věci nechápou – ale to není jen náš problém.

Kdo patří mezi vaše divadelní vzory?

V téhle pracovní pozici je poměrně těžké hovořit o vzorech… Nicméně vyzdvihl bych práci lidí, kterých si vážím, jako jsou moji pedagogové Jan NebeskýDaria Ullrichová. Taky bych rád zmínil německého režiséra Herberta Fritsche. Pak je to práce režisérské generace Jiří Havelka, Jiří Adámek, Petra Tejnorová a další, na nichž oceňuji zejména jejich alternativní přístupy k tvorbě.

Také jste (jako mnozí vaši kolegové) nabyl lásky k divadlu v dětství?

Velmi zásadně si pamatuji, když jsem si někdy v patnácti letech koupil permanentku do plzeňského divadla a jako jedna z prvních věcí, kterou jsem tam viděl a která mě fascinovala, byla Pucciniho Tosca. Tehdy jsem si prvně řekl, že bych chtěl dělat divadlo a že bych chtěl dělat operu. A nakonec jsem se trnitou cestou přes matfyz k divadlu dostal.

Ze současných divadel – která navštěvujete a máte rád?

Rád chodím do Národního na činohru a snažím se sledovat Divadlo Na Zábradlí, Meetfactory, Studio Hrdinů – snažím se sledovat všechno, ale to se samozřejmě nedá.

A na závěr?

Samozřejmě zvu všechny čtenáře Generace 21 do spárů Tygra v tísni!

Zdroj perexové fotografie: facebookové stránky Tygra v tísni

Hana Bulejová

Zanechte komentář