Pražští „andělé“ aneb umíme dát první pomoc?

V obraze / 20.12.2012

Nedávno jsem se ocitnul v nemilé situaci, když v metru vedle mě stojící slečna náhle zkolabovala a sesunula se k zemi jako pytel brambor.
Reakce všech přítomných byla ohromující, skoro nikdo se ani nehnul, strnuli a koukali. Její přítel se na ni vrhl a těsně než se stačila uhodit do hlavy, ji chytil. Po pár vteřinách „oživování“ se slečna vzpružila a bylo vše v pořádku.  Ale co opravdu má člověk v takové chvíli udělat? Jak se má zachovat a co rozhodně dělat nemá? Všechny odpovědi znají nejlépe pražští „andělé“.

Dobrý den, záchranná služba Praha, jak vám mohu pomoci???

Pražská záchranná služba je jednou z nejstarších organizací tohoto druhu a objemem vykonané práce patří k největší v České republice. Každý den vyřídí dispečerky přes 600 telefonátů a jiných rádiových a datových spojení, výjezdové jednotky musejí v průměru 350 krát za den otvírat vrata garáže, z toho je cca 17% výjezdů, které vyžadují okamžitý zásah lékaře. Tito lidé se potýkají s každodenním stresem, s nerudností občanů Prahy, s nepozornými řidiči, s agresivními pacienty a se spoustou dalších vjemů, které jim jejich práci moc neulehčují. A to vše, prosím, s profesionální automatičností a s absolutním nezaujatým postojem. Jen málo z nás by na to všechno mělo žaludek a na to, co je náplní práce, ještě méně.

lékařské tajemství

zdroj: photl.com

Fuj, na toho nesáhnu…

A kdo viděl záchranáře v akci? Kolikrát se vám naskytl obrázek, kdy z auta vyskakuje záchranář, lékař nebo řidič, na zádech každého se nese velká taška a běží do vestibulu metra nebo vybíhá schody do domu? No já to párkrát viděl, ale taky jsem párkrát viděl, že tito lidé nikde nablízku nebyli a nikdo z kolemjdoucích nereagoval. Takže jak na to? Co je a co není povinností každého z nás? V každém případě jde o základy. Nikdo nikdy nebude chtít, abychom někomu prováděli na ulici Endotracheální intubaci nebo abychom s dotyčným probírali jeho anamnézu.

  • Základem všeho je přivolat pomoc. Dle právních norem, je za poskytnutí první pomoci již považováno zavolání na linku 155 nebo 112 a přivolání odborné pomoci. Je fakt, že kolikrát to bohatě stačí a i když třeba nejde o život, jde určitě o zdraví a postižený je v tu chvíli závislý pouze a jen na vašem rozhodnutí.
  • Dalším krokem, avšak neméně důležitým, je ochrana vlastního života a zdraví. Ano, některým to bude znít jako sobecká věta, ale nikdy nevíte, kdo ten člověk, který leží na ulici, je. Z vlastní praxe vím, že na zemi se častěji válejí bezdomovci, narkomani a jiné pochybné bytosti. Pro takové případy mě v předchozím zaměstnání naučili nosit u sebe latexové rukavice. Například můj bývalý kolega od doby, kdy jel k prvnímu případu, nosí i roušku.
  • Následujícím a podle mě zásadním krokem, je vaše vlastní pomoc. Kolikrát nebude potřeba ani nic dělat, jen čekat s postiženým na příjezd „Andělů“, jindy budete muset přidat ruku k dílu a udělat to, co vám instinktivně musí „naskočit“ jako první. Pro více informací, jak poskytnout první pomoc, vás odkážu na internetové stránky Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, nebo na jakýkoliv leták v metru, v autobusu či kolem vás.

Pražák / nepražák

Nepocházím z Prahy a nepovažuji se za „pražáka“ a každým dnem se o tom ujišťuji, protože místní lidé jsou něčím zvláštní. Asi je to způsobeno tou masou lidí na relativně malém prostoru města (sice to není jako v Monaku 23 660 obyvatel / km², ale i 2 601,2 obyvatel/km² mi přijde dost), nebo možná způsobem výchovy a určitými postupy rodičů vůči dětem. Již několikrát jsem si dokázal, že v takové situaci často zamrznu, ztuhnu, ale po chvilce reaguji a myslím, že pokaždé jsem pomohl. Nic to ovšem nemění na faktu, že v Praze se pomoci často nedovoláte.

Tak co? Že se vám nikdy nic takového nestalo? Nikdy jste nemuseli pomáhat? Nikdy jste pomoc nepotřebovali? To je dobře. Přeji nám, abychom takových situací zažívali co nejméně a pražským andělům přeji, aby v takových situací stále a pořád zachovávali chladnou hlavu a profesionální přístup.

Zdroj úvodní fotky: sxc.hu

Ondřej Matyska

Ondřej Matyska

Pokud je člověk člověkem, pak je vše v pořádku. Stane-li se však opět zvěrstvem, doplatí na to celé lidstvo. Ondra

Zanechte komentář