Není to k nám zas tak daleko, říká dramaturg Meetfactory Matěj Samec

Divadlo / 6.1.2014

Dnešní díl rozhovorů vás zavede do divadelního zákoutí Meetfactory. Průvodcem bude jeho dramaturg Matěj Samec.

Meetfactory je centrum současného umění, které založil David Černý a které funguje zhruba od roku 2008. Původně mělo především sloužit jako rezidenční prostor současných umělců, kteří jsou tu ostatně dodnes, a kromě těchto prostorů je tu galerie – přesněji řečeno 3 galerie, hudební sál a divadlo.

Nás především zajímá divadlo…

Ano, divadlo v Meetfactory vzniklo krátce po otevření centra, jeho prvním dramaturgem byl Jan Horák (dnes umělecký ředitel a dramaturg Studia Hrdinů v Holešovicích), který zde působil čtyři roky. Po něm nakrátko nastoupil Jan Tošovský (nyní dramaturg Národního divadla) a já jsem se s ním vystřídal minulý rok v září.

Domníváte se, že zachováváte původní ideu Meetfactory?

Původní idea divadla byla vytvořit určité divadelní centrum, kde se budou potkávat trendy současného divadla, kam se budou zvát výrazné režijní a herecké osobnosti a které bude fungovat jako otevřená scéna bez stálého hereckého souboru. Nastálo jsem tu jenom já s kolegyní produkční, spolu se kterou zveme režiséry a herce, aby u nás vytvářeli inscenace.

Je to prostor pro nekompromisní tvorbu, která má ambice a tendence experimentovat ve smyslu hledání hraničních ploch divadelního média s hudbou, výtvarným uměním, performací a dalšími vlivy, které na divadlo působí. Nemělo by se rozhodně jednat o kamennou scénu se sametovými křesly, která vydělává na svou existenci obsazováním seriálových herců. A domnívám se, že původní idea byla zachována, třebaže se divadelní dramaturgie neustále vyvíjí.

meet2 [1600x1200]

Tvůrčí práce. Zdroj: meetfactory.cz

Na co lákáte diváky?

Ono nalákat na divadlo je obecně poměrně těžké, nicméně snažíme se, aby každá naše uvedená inscenace chytla nějaký nerv, byla vždycky něčím atraktivní a vypovídala o nějakém problému. Např. minulou sezónu jsme uvedli inscenaci, která má podtitul lesbická love story ve Švédsku, což docela zafungovalo, na to lidi hodně chodili. Tedy svého času převážně lesby.

Jak vznikají vaše představení?

Na prvním místě je asi volba režiséra, potom následuje volba látky, která se bude zpracovávat. Já se dramaturgicky orientuju na dramatizace současné prozaické literatury, především překladové, a spolu s režisérem potom hledáme styčné body, které visí ve vzduchu, a teprve potom se začne s obsazováním rolí.

Jak dlouho potom inscenace běží?

Vždycky je to tak, že každou sezónu uvedeme zhruba čtyři premiéry a každý měsíc v sezóně hrajeme přibližně čtyřikrát až pětkrát. Záleží samozřejmě na úspěšnosti inscenace, ale většinou reprízujeme desetkrát až dvacetkrát. Není tedy možné nás navštívit každý den, ale jak bylo řečeno tak pětkrát do měsíce, vzhledem k faktu, že zde probíhá ještě hudební program a galerie.

Za tu krátkou dobu, co v Meetfactory působíte, pokládáte nějakou hru za nejúspěšnější?

Ani ne, mně se líbí všechny ty hry. Z aktuálního repertoáru bych vyzdvihl Mondšajn, což je adaptace stejnojmenného románu Ondřeje Štindla (moderátor Radia 1), toto představení mám velmi rád, režíroval ho Jan Frič, je to taková postapokalyptická sci-fi báseň, to by se vám mohlo líbit.

Z inscenace Mondšajn. Zdroj: meetfactory.cz

Z inscenace Mondšajn. Zdroj: meetfactory.cz

Říkal jste, že hry vznikají často podle toho, co vás zaujalo v četbě – co tedy rád čtete?

Snažím se číst všechno a orientovat se v tom, co nově vychází, takže normálně čtu, co mi tak padne pod ruku. Momentálně čtu Milence od Avrahama B. Jehošuy, příběh na pozadí izraelských válek v 70. letech. Je velmi pravděpodobné, že budeme na motivy této knihy uvádět v příštím roce s režisérem Radimem Špačkem (český lev za film Pouta) inscenaci.

Jak dlouho trvá celý tento proces, od vybrání námětu po samotnou realizaci hry?

Celkově dohromady asi rok – od toho prvního momentu. V současnosti jsme ve fázi, kdy už jsme vybrali, co budeme dramatizovat, domluvili jsme se zhruba, které herce obsadíme, rozhodli jsme se, kterou cestu zvolíme a nyní pracujeme na dramatizaci, která bude hotová do konce února a na premiéru se můžete těšit v dubnu.

Na co byste chtěl pozvat naše čtenáře v nadcházející sezóně?

Rozhodně na zmiňovaného Milence – myslím, že se jedná o známou a docela oblíbenou knihu, která velmi originálním způsobem reflektuje vnímání terorismu v Izraeli lidmi. Režisér Radim Špaček výborně pracuje s herci, jeho filmy mám velmi rád, takže je určitě se na co těšit. Jinak zvu na celý repertoár, který máme – v současné době uvádíme pět až šest inscenací, mimo jiné Mondšajn (podle Ondřeje Štindla), Chladnější vrstvy vzduchu (kvazilesbická love story) a moje oblíbené Protože jsem to nikdy nikde nedělal, už asi budu (drsná komedie z prostředí tokijských sex klubů).

Chladnější vrstvy vzduchu. Zdroj: meetfactory.cz

Chladnější vrstvy vzduchu. Zdroj: meetfactory.cz

Rád bych zmínil také svého dalšího spolupracovníka – Aleše Čermáka (finalistu soutěže o cenu Jindřicha Chalupeckého), se kterým pracujeme na work-in-progress projektu Občan a věc, jehož každé uvedení má jinou, specifickou podobu. V lednu chystáme čtvrté pokračování této šestidílné řady.

Jaké hry máte rád vy a jaká divadla navštěvujete?

Chodím na režiséry, které mám rád – klidně i do Národního divadla na hry od Jana Pitínského, protože patří mezi mé oblíbené, líbí se mi také inscenace Jana Nebeského, s chutí jsem chodil v podstatě na cokoli do Divadla Komedie a Divadla Na zábradlí, mezi mé favority patří Studio Hrdinů… Na všechno, co je zajímavé, chystám se na Hamleta do Švandova divadla v režii Daniela Špinara… Chodím na cokoli, co nabízí nějaký důvod k přemýšlení. Tedy na operety a muzikály úplně ne.

Je možné, aby vám text poslal úplně neznámý autor k posouzení, nebo oslovujete zavedené tvůrce?

Jednak si vybírám spíše zahraniční autory, které čtu, a jednak si nemyslím, že by se kdy stalo, aby nám někdo poslal svůj prozaický text s přáním o jeho dramatizaci. To se stává minimálně, spíše se člověk s těmi autory potká a v průběhu hovoru je nastíněna spolupráce. Já se snažím zabývat vším možným – mám velmi rád německy psanou literaturu, ale také literaturu ze Švédska, Norska, Finska, Izraele, Japonska… Je toho víc.

Jak jste se dostal k dramaturgii?

Rodiče mě k tomu sice nevedli, nicméně maminka byla herečkou v karlovarském divadle, několikrát mě tam vzala, mně se tam líbilo a přál jsem si v tom světě setrvat, asi kvůli té zvláštní magii a možnosti existovat v divadle v úplně jiném světě, než ve kterém žijeme. Jednu dobu jsem chtěl být také hercem, ale potom mi připadalo, že se rád zabývám textem a rád ty hry vymýšlím, od čehož vedla cesta k divadelní dramaturgii na DAMU.

Máte oblíbené herce?

Tak mám rád Anitu Krausovou, Jakuba Gottwalda, Ivanu Uhlířovou, Halku Třešňákovou… Ono to obsazování konkrétních herců je věcí režiséra, já spíš pečuji o textovou složku a celkovou koncepci.

Jak jste vstřícní ke studentům?

Studenti mohou využít točeného Budvaru za 35 Kč, studentských slev i zájezdů. Nechť se také podívají na naše stránky a potom přijdou, protože můžou třeba něco zajímavýho zažít a není to sem tak daleko, jak se zdá.

Zdroj perexové fotografie: meetfactory.cz

Hana Bulejová

Zanechte komentář