Básník jako alchymik slova

Literatura / 10.1.2014

Vladimír Holan byl jedním z největších básníků v našich dějinách, ale mnoho z nás jej má zaškatulkovaného jen jako jméno.

Mladý elév

Holanovo básnické srdce se prvně s plnou intenzitou skutečně rozbušilo ještě během jeho gymnaziálních studií, kdy vychází jeho první básnická sbírka Blouznivý vějíř. Z této básnické sbírky je cítit ještě značný vliv básnického směru zvaného poetismus. Pro poetismus byla typická určitá poezie všedního dne a častý akcent na kvalitní rým. Vladimír Holan v pozdějších letech tento směr poezie opoustil, neboť výrazové prostředky nereflektují hloubku jeho básnické duše. Básnickou sbírku Blouznivý vějíř později označil jako svůj „hřích mládí“.

Obrat v poezii

Jeho básnická duše se snažila najít nové výrazové prostředky, které by byly nositeli větší významové obsažnosti.

Vladimír Holan se narodil roku 1905. Nepocházel z rodiny básnických či literárních velikánů, ale z normální úřednické rodiny. Maturoval na gymnáziu roku 1926. Jeho prvním zaměstnáním byl úředník  se specializací na kontokorentní účty v Penzijním ústavu, později pracoval jako redaktor v časopise.  Z důvodu špatného zdravotního stavu ukončil svou pracovní kariéru už roku 1935, kdy odešel do penze. V pozdějších letech vedl samotářský život, který byl zasvěcen výhradně jeho tvorbě.

V důsledku toho začal vznikat jeho „holanovská“ poezie, která má kus nezaměnitelného charismatu.  V plné kráse ji již můžeme vychutnávat v básnických sbírkách, kterými byly Triumfy smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš.

V druhé polovině třicátých let se měnilo politické a společenské klima. Tato změna se rovněž promítla v Holanově tvorbě, která se trochu více konkretizovala a do značné míry i politizovala. Typickou ukázkou je Odpověď Francii, napsaná jako reakce na Mnichovskou zradu, a další básně, které byly součástí sbírky Havraním brkem.

Poválečná poezie začala být protknutá radostí z porážky fašismu a velikou láskou k sovětskému svazu. Neznámější básně tohoto období byly Panychida, Dík Sovětskému svazu, Rudoarmějci.V poválečných letech Holan koketoval s epikou.

Ptala se tě mladá dívka: Co je poézie?
Chtěl jsi jí říci: Také to, že jsi, ach ano, že jsi
a že ve strachu a úžasu, který je svědectvím zázraku,
bolestně žárlím na plnost tvé krásy,
a že tě nesmím líbat a že s tebou nesmím spát,
a že nic nemám, a že ten, kdo nemá, co by daroval,
musí zpívat.

Ale neřekl jsi jí to, mlčel jsi
a ona ten zpěv neslyšela.

Vladimír Holan- Ptala se tě

Začaly ho zajímat osudy konkrétních lidí. Známou je epická skladba Terezka Planetová. Inspirací pro toto dílo byla črta Leoše Janáčka, Moje děvče z Tater. Hlavní postavy této skladby jsou dvě, básník a venkovský lékař.  Básník přichází do neznámého kraje dýchajícího na čtenáře svou tvrdostí, chudobou, pesimismem. Je svědkem smrti mladého muže, který je zavalen stromem. Na místě se setkává s vesnickým lékařem, jenž je druhou hlavní postavou. Lékař básníkovi líčí svůj těžký a bolestný život. V mládí ztratil otce a sestru, jejich rodinné hospodářství vyhořelo. Celý život miloval krásnou Terezku Planetkovou, jejich vztah byl však protkán nepochopením a zhrzeností. Později doktor utekl ze své rodné vsi a vrátil se až po třiceti letech, Terezku si však již nikdo nepamatoval.

Jaká z básní Vladimíra Holana vám učarovala, Zdroj: wikipedia.org

Jaká z básní Vladimíra Holana vám učarovala? Zdroj: wikipedia.org

Příběh má svou specifičnost hlavně v zapomnění na Terezku. Nejedná se tedy o smutný osud, kde by jeho láska tragicky zahynula, jako je tomu mnohdy v řadě jiných příběhů. Problémem, se kterým se doktor konfrontuje, je zapomnění, zmizení Terezky ze světa neznámo kam a nenaplnění jeho lásky. Holan napsal i další epická díla, jako báseň První testament či Noc s Hamletem.

Alchymik slova

Jeho posledními básnickými knihami byly  Na sotnách, Asklépiovi kohouta, Předposlední, Sbohem?.

Matko, stále mi chybíš,
a to právě tam, kde to nejvíc bolí!

Slzo, jsi stále táž jako za mladosti,
nebo i ty stárneš se stárnoucím?

Poznání není vidění. Ale opakuje se to.
I proto umíráme.

Vladimír Holan- Matko

Nepustím se zde do kompletního výčtu Holanovy tvorby. Básní a básnických sbírek, které vytvořil, byla značně široká škála a jsem přesvědčen, že tak pojatý článek by čtenáře unudil.

Vladimír Holan byl jedním z největších básníků dvacátého století nejen u nás, ale troufám si říci, že v celém světě. Jeho poezie se vyznačovala tak nezaměnitelnou barvou, že jej Jiří Hora nazval „alchymikem slova“. Dodnes existuje mnoho jeho vykladačů, kteří se snaží přijít na smysl či poslání ukryté v jeho verších. Jeho poezie byla vskutku meditativní. Je proto otázkou, zda její smysl jsme schopni uchopit v rovině konvenčního intelektu, zda se smysl nenachází někde v Platonově říši idejí, nebo alespoň v ryze lyrickém a subjektivním vnímání světa, které jistě Vladimír Holan měl.

Zdroj prexové fotografie: wikimedia.org

Michal Procházka

Michal Procházka

Jsem milovník literatury, která má hloubku a nutí člověka přemýšlet o životě v širších souvislostech.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Milena

    Já jsem taky milovnicí literatury, která má hloubku, z díla V.Holana znám mnoho a učaroval mi. Ted, co mi zemřela teta, kterou jsem milovala pro její dobré srdce se mi líbí třeba tato :

    Své sestře Růženě
    To, že jsi umřela
    musím unést sám
    jako samo hoře

    po každém známém
    po žádném známém
    nemohu nic vzkázat
    nejsi k nalezení

    v jediné chvíli stala ses
    pro pilné srdce své a ruce
    v jediné chvíli stala ses
    tak nikdy, že je to navždy …