Adopcí chrta nezměníte svět, tomu jednomu však ano!

Osobní rozvoj Vztahy / 17.12.2013

Připravil jsme pro vás rozhovor s úžasnou Adélou, která se rozhodla něco změnit a pomáhat. Jak?

V rozhovoru vám představíme Adélu, milovnici psů, která nebyla lhostejná a zapojila se do programu adopce chrtů a v současné době poskytuje domov, lásku a péči již druhé chrtí slečně, Sharonce.

Smutný osud chrtů

Dostihoví chrti jsou aristokraté, šampióni; vše kolem chrtích dostihů je v Irsku, Anglii a Španělsku spjato s obrovským byznysem. Málokdo ale ví, co se stane v okamžiku, kdy se chrt nebude moci opět postavit do startovní klece a vyhrát. Na tyto chrty bohužel není v těchto zemích nahlíženo jako na živé tvory s právem na život, ale na předmět byznysu a užitku.

Smrtící injekce u veterináře, odhození u silnice, v kontejneru, ukončení životů těchto chrtů těmi nejlevnějšími a zároveň nejkrutějšími způsoby, o kterých není lehko psát, to je běžná praxe. Existují ovšem i dobrovolníci, jimž nejsou psí osudy lhostejné a rozhodli se něco změnit a pomáhat. Díky všem lidem, kteří se do adopčního programu na záchranu chrtů zapojili, dostali pejsci naději na život, na lásku a na své místo na gauči.

Jak se Adéla k adopci chrtů dostala a jak jí chrtí kráska Sharonka vrací její lásku zpět? To vše v našem rozhovoru!

Jak ses k adopci chrtů dostala, co bylo prvotním impulzem k tvému rozhodnutí?

Na adopci chrtů jsem narazila náhodou. Zaujalo mě to, přečetla jsem si pár článků o již adoptovaných pesanech. Tenkrát jsem byla v těžší životní situaci a tak nějak nevěděla, co s životem dál, chrti mi imponovali. Tak jsem si řekla, že doma místo máme, čas taky, proč nepomoci a nedat nějakému alespoň dočasnou péči. A tak jsme s mým psem Jackem vše zvažovali. Impulzem pro mě byli také mí přátelé, kteří mě podpořili.

Kolik času uběhlo mezi tvým rozhodnutím adoptovat pejska a tím, když jsi ji měla doopravdy doma?

Prvně jsem měla v dočasné péči fenku Calií, rozhodla jsem se pro dočasnou péči v březnu a už v květnu si pro ni jela.

Vyděšená Sharonka před příjezdem do ČR.

Vyděšená Sharonka před příjezdem do ČR.

Jak vzpomínáš na příjezd Sharonky?

Nikdy na den, kdy mi tu vyděšenou berunu dali, nezapomenu, byla k smrti vystrašená, pořád se bála, že ji někdo bude bít. Sharonka přijela ve velmi narušeném psychickém stavu, byla týraná, jsou na ní vidět popáleniny, nejspíš od cigaret, to si můžeme už jen domýšlet. Trvalo několik týdnů, než si přišla pro jídlo z ruky. Ze začátku jedla jenom v noci, pila taky jen v noci, nikdo se k ní nesměl přiblížit na 3 metry, třásla se hrůzou a strachem.

Jak dlouho trvalo, než jste si na sebe zvykly?

Teď po 10 měsících se mi vyvaluje na gauči a mužů říct, že je to relativně spokojený pes. Sice se stále bojí vlající záclonky, malých dětí, balónů, jsou to ale už jen takové zbytky strachu. Jinak ona je a asi i bude taková rezervovanější a opatrnější, už napořád.

Jakým způsobem ti Sharonka oplácí zpět tvou lásku, kterou jí dáváš?

Spokojená Sharonka u Adély, ve svém pelišku.

Spokojená Sharonka u Adély, ve svém pelišku.

Sharonka mi oplácí mou lásku tou svou, psí. Je velice hodná, nekonfliktní, vděčná za každé jídlo, pohlazení, za každý vřelý dotek, za teplé místo. Je vděčná za každé nové ráno u nás, pořád se jí občas zdají nepěkné sny. Když se pak vzbudí, je vyděšená… a pak zjistí, že je doma, uklidní se, lehne si a tak spokojeně si odfrkne. Je nádhera vidět, jak vám každý den ten pes věří víc a víc, jak se učí, jak si zkouší hrát, pokaždé mi to vhání slzy do očí.

Jsi v kontaktu s lidmi, kteří se stejně jako ty zapojili do adopce?

Ano, scházíme se, adoptovat chrta je jako se přidat do velké chrtí rodiny, stále jsme v kontaktu, radíme si, pomáháme si, pořádáme chrtí srazy. Samosebou, že je vítán každý, nejen chrti.

Minulou fenku Callii jsi měla v dočasné péči, co přesně dočasná péče znamená?

Dočasná péče znamená, že se o pejska staráte do té doby, než se pro něj najde vhodná rodinka, zájemce je pak prověřen a seznámen s pejskem, ať ví do čeho jde. Když se zadaří, putuje pejsek k novému majiteli do již stálého domova.

Předání Callie do Adéliny dočasné péče

Předání Callie do Adéliny dočasné péče.

Dá se nějakým způsobem psychicky připravit na odchod pejska, když ho máš pouze v dočasné péči?

Odchod každého psa je těžky. Vy si ho přivezete, vy o něj pečujete, vy se sním sžíváte, učíte se žít pospolu. Pak přijde někdo a vezme vám ho, je to hrozné. Ale naštěstí víte o každém dalším postupu pejska, o jeho dalších úspěších, třeba loňská dočasná Callie získala certifikát poslušnosti a je rozmazlovaným členem rodiny, což mě hřeje u srdíčka, bez nás všech by tu nebyla.

Samosebou, že na ni s láskou vzpomínáme. Callie přijela nedotčená, pouze bylo vidět, že neměla pravidelně jídlo, byla jídlem posedlá, jinak moc hodná, čistotná a doma tichá, za kousek jídla by udělala i kotoul vzad. Připravit se na odchod pejska se dá, i když loučení je vždy hrozné, ale zase se uvolní místo pro dalšího pejska, který to potřebuje.

Když je pejsek v zahraničí připraven na cestu, nechceme ho tam nechávat déle, než je nezbytně nutné, proto jsou dočasné domovy. To, že je pes zachráněn, neznamená, že už mu nic nehrozí. Ve Španělsku lovci běžně kradou rasu galgo, jako je Sharonka, v Irsku zase vyřazené dostihové psy, a to kvůli potomstvu nebo pytlačení, proto je máme raději tady u nás v Česku.

Jsi v kontaktu s novými majiteli Callie?

Lidé z adopčního programu se pravidelně stýkají. zdroj:adopcechrtuforum.cz

Lidé z adopčního programu se pravidelně stýkají. Zdroj: adopcechrtuforum.cz

Ano, jsem, také jsem v kontaktu s lidmi, kteří měli Sharonku v dočasně péči v zahraničí, pejsek jim chybí a chtějí vědět, jak se mu vede.

Zůstane u tebe Sharonka už natrvalo?

Ano, Sharonka už u nás zůstává natrvalo, ale původně u nás měla být pouze v dočasné péči.  Ovšem kdo by tak hodného psa dával pryč.

Je pro tebe pomáhat samozřejmostí?

Každý z nás, když má tu možnost, by se měl snažit pomáhat. Záleží už na naší osobní volbě, komu a jak budeme pomáhat, já si vybrala psy, chrty.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Do budoucna můžu zatím jen činnost adopce podporovat, propagovat, momentálně mám dva psy, takže takový stopstav, až se jednou přestěhujeme do domečku se zahrádkou,  je jasné, že u jednoho chrta nezůstanu.

Vidět, jaké pokroky dělá pejsek ve vaší péči, je nepopsatelné. Každý z těch zachráněných psů by tu bez nás už nebyl, oni jsou strašně vděční za vše.  Jejich osudy a příběhy si můžete přečíst na internetových stránkách www.chrtivnouzi.cz nebo www.galgovnouzi.cz , stojí to za to.

Zdroj použitých fotografií: soukromý archiv Adély Vyležíkové

Lucie Hudcovičová

Lucie Hudcovičová

„Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.“ - Jan Werich. Já pevně věřím, že se trefím. Jsem věčný optimista a tak trochu malý zmatkář, mám ráda smích, dobrou společnost a nové výzvy, což psaní zcela určitě je.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Jakub J

    Uzasna slecna se srdickem na pravem miste, aďo az dojedu tak zajdeme na ostravar nekde na zahradku at muzes vzit sve mazlicky 😉