Krev se nezapřela ani v případě Robertsona Daviese

Literatura / 12.12.2013

Recenze románu „Krev se nezapře“ z pera kanadského romanopisce Robertsona Daviese.

Dějový rámec

robertson davies. Zdroj: wikipedia

Robertson Davies. Zdroj: wikipedia.org

Román Krev se nezapře patří k nejslavnějším výtvorům z Daviesovy literární dílny. Román líčí životní pouť hlavního hrdiny Francise Chegwiddena Corniche. Příběh začíná po smrti hlavního hrdiny rozhovorem tří dědiců, spravujících majetek po pozůstalém, hovořících o založení  Cornichovy nadace na podporu humanitních věd a umění. Během rozhovoru jeden z dědiců vysloví jméno démona Maimase a anděla životopisce Zadkiela, kteří začínají trojici dědiců pozorovat a následně se po vzájemné, velmi zdvořilé konverzaci rozhodnou, že si Francisův životní příběh, na kterém se podíleli, znovu promítnou – jakoby na filmové pásce.

Robertson Davies se narodil 28. dubna 1913 ve městě Thamesville v provincii Ontario. Jeho rodinné zázemí do značné míry ovlivnilo jeho lásku k literatuře a divadlu. Jeho otec byl senátorem a také novinářem, byl velšského původu. Oba rodiče byli velcí čtenáři a tak malého Robertsona knihy obklopovaly od dětských let. Na začátku své kariéry byl znám především jako esejista a literární kritik, postupem času se vypracoval na brilantního romanopisce. V rodné Kanadě obdržel řadu ocenění a platí za jednoho z nejlepších literátů, kterého tato země měla.

 Tím se v příběhu přesouváme do období, v němž došlo k seznámení Francisových rodičů. Jejich seznámení rozhodně nebyla láska z čistého nebe, ale bylo tím, co bychom mohli nazvat z nouze ctnost. Francisova matka nechtěně otěhotněla během plesu u britského královského dvora, kam se chodívaly představovat zámožné dívky z kanadských rodin. Otcem prvního dítěte, které je mentálně retardované a v příběhu je nazýváno „ bláznem“, je vojenský poslíček, který měl za úkol přinést Francisově matce šampaňské do hotelového pokoje po ukončení plesu.

Po zjištění těhotenství začíná v rodině Francisovy matky velký problém. Jedná se o velice bohatou a známou rodinu a nyní mají „dceru v hanbě“. Kde tedy najít ženicha, který by si ji vzal v požehnaném stavu? Předtím se ještě marně pokoušejí dítě zahubit pomocí horkých koupelí, skákání ze stolu a popíjení oleje, ale k ničemu to nevede. Ženichem se stane major Cornisch, který je ochoten si Francisovu matku vzít, ale klade si své, nemalé podmínky, mezi které patří i to, že děti vzešlé z jejich manželství budou vychovány v protestantské víře. Tato skutečnost je pro horlivé katolíky, kterými rodina Francisovy matky byla, pohromou, ale musí ji akceptovat.

Dobře střežené tajemství

Mentálně retardovaný bratr „jakoby“ umírá a na scénu přichází Francis Cornich, náš hlavní hrdina. Velice podrobně je popsáno jeho dětství, které není zrovna šťastné. Je  šikanován ve škole, rodiče se mu příliš nevěnují, a tak se z něj stává samotář, který své jediné útočiště nachází v malování.

Právě malování bude hlavní částí jeho života. Během dětství dochází k šokujícímu zjištění, že údajný mrtvý, mentálně postižený bratr žije a je na půdě v posteli křížené s klecí. O tomto tajemství ví jen kuchařka a jistý domácí pomocník, se kterým se Francis velice přátelí, a dále jejich domácí lékař a Francisův dědeček. Důvodem bratrova skrytí a falešného úmrtí je fakt, že se domácí lékař a dědeček usnesli, že bude pro všechny lepší, když bratr zmizí s cesty a bude prohlášen za mrtvého. Ve skutečnosti pohřbili jen prázdnou rakev se štěrkem. I tak bratrova existence nemá dlouhého trvání a brzy umírá, avšak jeho úkol pro život Francise byl jiný, a to naučit jej soucitu, jak poznamenává anděl Zadkiel a démon Maimas.

V dalších etapách života prochází Francis studiemi na Oxfordu a začíná pracovat pro tajnou službu. Pozná svou životní lásku, nesmírně proradnou sestřenici Ismay, která mu namluví, že je s ním těhotná, a on si ji naivně bere. Stává se žákem jednoho z nejuznávanějších restaurátorských mistrů dané doby. Získá značné jmění a je velmi bohatý.  V životě přičichne i k řemeslu padělatelskému. Závěr své životní poutě prožívá jako bohatý, samotářský podivín, který jednoho dne ve věku 72 let vydechne naposledy.

Jak to vidím já

obálka románu, zdroj: kosmas.cz

Obálka románu. Zdroj: kosmas.cz

Román je velice obšírná forma autobiografie dané osoby. Autorovi není nic tabu a skutečně se nevyhýbá žádnému tématu. Naturalistickým způsobem ukazuje dětskou krutost, šikanu a bití, kterému je Francis ve škole vystaven. Velmi detailně jsou rozebrána dilemata dospívajícího Francise, zejména v oblasti přirozené lidské sexuality, konfrontované s katolickou náboženskou vírou.  Originální je rovněž popis Francisova chování v letech dospívání, při kterém se převléká do ženského oblečení. Jak je později v románu vysvětleno, snažil se najít sám v sobě svůj ideál dívky.

Takové myšlenky, takové činy se nazývají masturbací a vzápětí vedou k úplné degeneraci těla i ducha. Doktor viděl strašlivé následky způsobení tímto hříchem všech hříchů a na první pohled pozná chlapce, který podlehl tomuto odpornému zlozvyku.

Robertson Davies: Krev se nezapře

Rovněž jeho vztah k druhému pohlaví prochází složitým vývojem. Počáteční stud postupně střídá suverénnost. Z románu je cítit komplikovaný vztah k vlastním rodičům, kteří se mu od dětství moc nevěnovali, v důsledku čehož je ve svých emocích většinou dost uzavřený.

Postavu, která Francisovi supluje téměř otce, ztvárňuje domácí pomocník Zadok Hayle, který je prototypem správného, čestného muže. Mateřský element mu částečně nahrazuje kuchařka Victorie Cameron. Jeho srdce v příběhu zahoří skutečnou láskou jen jednou, ale tehdy se silně spálí. Jeho vyvolená jej používá jenom jako chodící banku, nic víc než vlastní užitek v něm nevidí. Skutečnou třešničkou na dortu je popis Francisovy smrti z jeho perspektivy. Byť se to může někomu zdát morbidní, jeho poslední pocity před odchodem z tohoto světa jsou popsány tak impozantně, že musí čtenáře zaujmout.

Tak to je ono? Smrt, kterou viděl tolikrát umělecky ztvárněnou, obyčejně jako postavu krutě hrozivou, zavítala nyní do “ Starožitníkova chrámu“ a Francise překvapilo zjištění, že se jí nebojí, jenom se mu těžce, stále obtížněji dýchalo. Člověk přece musí počitat s tím, že ho čeká nějaký zápas.

Robertson Davies: Krev se nezapře

Robertson Davies je řazen do magického realismu. Oproti jiným autorům tohoto žánru magický element u něho prakticky vůbec nevstupuje do hlavní osy příběhu. Hlavní osa příběhu je důsledně autobiografická. Magičnost a nadpřirozenost reprezentují démon s andělem, ale přímo v jeho životě nevystupují. Myslím tedy, že se jedná o střízlivější formu magického realismu. Každý autor však  má svou neopakovatelnost, právě v tom tkví kouzlo rozmanitosti literatury. Nejinak je tomu i v případě Robertsona Daviese. Jsem proto přesvědčen, že jeho román má určitou jedinečnost, kterou jinde v literatuře nenajdete.

Davies, R. 2013. Krev se nezapře. Praha: LEDA/ROZMLUVY. 2013. ISBN 978-80-7335-307-0

Zdroj perexové fotografie: wikimedia.org

Michal Procházka

Michal Procházka

Jsem milovník literatury, která má hloubku a nutí člověka přemýšlet o životě v širších souvislostech.

Zanechte komentář