Jeden den v životě socialistické ženy

V obraze / 17.12.2013

Stěžujete si, že jsou vaše dny šedé, nudné a jeden jako druhý? Nemáte na nic čas? Zkuste prožít den v životě socialistické ženy a možná změníte názor.

Nevím, jak u vás doma, ale u nás se každé svátky vytahuje tzv. diskuse bez vítěze, totiž jestli za socialismu náhodou nebývalo líp. Zatímco starší generace nostalgicky vzpomíná, střední je na vážkách a mladší je i přes občasný stres vděčná za výdobytky dnešní doby, pije se, vzpomíná a listuje fotoalby. A tak jsme si na letošní advent doma sedli, ponechali diskusi stranou a pokusili se zrekonstruovat jeden den v životě socialistické ženy. Koneckonců, každý den má své kouzlo, když člověk přemýšlí pozitivně a bere vzniklé situace s nadhledem:

Za okny je ještě tma, ale povinnosti nepočkají. Zdroj: Shutterstock.com

Za okny je ještě tma, ale povinnosti nepočkají. Zdroj: Shutterstock.com

4.45. Zvoní budík. Tmavou ložnicí se rozezní ostrý řezavý zvuk. Žádná uklidňující melodie, oblíbená písnička ani funkce snooze. Zaklapnout – a den začíná!

5.00. Umýt obličej, vyčistit zuby, nalíčit Dermacolem. A koukám, že už mi dochází řasenka, tu budu zase shánět…

5.20. Mirek si plácá na obličej Alpu po holení, Anička si čistí zuby a Honzík odmítá vstávat. Já mažu chleby s drožďovou pomazánkou, balím je do papírových ubrousků a přidávám Aničce do aktovky jablko. Honzík určitě dostane svou porci vitaminů ve školce.

5.45. Honzík nechce jít do školky, na uklidněnou mu dávám žvýkačku Pedro, svěřuji jej paní učitelce a utíkám na autobus.

6.00. Na poslední chvíli, ale jsem v práci. Zítra musím nařídit budík o deset minut dřív. Mirek to má do fabriky taky daleko a nebudeme se muset tak honit.

6.05. Hned od rána drnčí v kanceláři telefon. Přepisuji na stroji včerejší podklady pro pana vedoucího. Jak bych si dala šálek turecké kávy.

8.00. Konečně mám čas vychutnat si kávu spolu s okoralým větrníkem ze svatební výslužky, kterou včera přinesla nová kolegyně Mařenka. Příjemný bonus.

S holkama přemýšlím, co letos dostaneme pod stromeček. Papuče? Zdroj: Freedigitalphotos.net

S holkama přemýšlíme, co letos dostaneme pod stromeček. Papuče? Zdroj: Freedigitalphotos.net

11.30. Oběd v závodní jídelně, dnes špenát s uzeným a knedlíkem. Jedno z mých oblíbených jídel, mňam. S kolegyněmi žertujeme, co letos dostaneme k Vánocům. Papuče, svetr nebo něco do kuchyně? Hodily by se mi natáčky, přemýšlím. Takové ty pořádné, kovové.

14.00. Mám padla! Přečísnu vlasy (už by to zase chtělo trvalou!) a běžím klasické kolečko pekárna-mlékárna-řezník.

14.30. Dneska jsem stihla nákupy rychle, bodejť by ne – u řezníka měli jen zbytek salámu a nožičky párku.

14.35. Vyzvedávám Honzíka ze školky, skoro se mu nechce odejít. Hlavně, že ráno vyváděl, dobírám si ho.

15.00. Z tašky vybaluji koupený chleba, převlékám se do domácích šatů a nabádám Honzíka, který si jde s kamarády hrát, aby nezašpinil ty nové šusťáky s lampasy.

15.50. Poklidila jsem a zapínám plotnu. Dneska budou párky s hořčicí, děti i manžel je mají rádi. Ještěže tak, moje kreativita má v prázdných regálech své meze.

16.00. Anička se vrací z kroužku cvičení, má hlad a nakukuje pod pokličku. Chvilku vydrž, hlásím.

V obchodě toho moc neměli, ale párky my rádi. Zdroj: Shutterstock.com

V obchodě toho moc neměli, ale párky my rádi. Zdroj: Shutterstock.com

16.10. Přichází Mirek z hospody, kam se s kluky stavoval po šichtě na jedno, má hlad a nakukuje pod pokličku. Už to bude, bando!

16.15. Volám na Honzíka z balkonu, piští na mě, že nemá hlad a ať mu dám ještě hodinku na hraní s klukama. Budeš to mít studené, rezignuju.

16.25. U jídla se ptám, jak se všichni mají, bručí „hm“ a ládují se. Anička vyzvídá, kdy zajdeme na smažák s hranolky. Tenhle týden dostaneme výplatu, tak proč ne? V sobotu, shodujeme se všichni.

16.30. Anička a Mirek zblajzli jídlo raz dva, Anička upaluje zpátky do pokojíčku a Mirek se převlíká do nátělníku a otvírá pivo u televize. Vytahuju žehlicí prkno a ladím rádio.

17.15. V pauze mezi žehlením a pozpěvováním volám na Honzíka. Loučí se s klukama, skáče přes kaluže a i na tu dálku vidím, jak má nové kalhoty zacákané.

Kluci si hráli na piloty a já budu zase prát. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Kluci si hráli na piloty a já budu zase prát. Zdroj: Freedigitalphotos.net

17.18. A taky že jo! Svlíct a honem s nima do pračky. Honzík se dušuje, že přestože si hráli na piloty, nikde po zemi s klukama nelezli. Minimálně on tedy ne! Kecka.

17.45. Anička dělá úkoly a Mirek se vzteká u Sparty. Zatímco žehlím, připomene mi písnička Waldemara Matušky mladá léta. Zasním se a vzpomínám, jak jsme s Mirkem před lety cestovali do Bulharska a sebrali nás, že spíme v kempu načerno. Pokutu jsme museli jít zaplatit do sousedního města, 7 km v horku po pláži. Ale jak nám bylo hej!

20.00. Hotovo, děti uléhají ke spánku, Honzík plánuje, s jakými hračkami si bude zítra hrát. Už se těší na ráno.

20.05. Fotbal prohraný. Mirek otvírá další pivo a nadává na rozhodčího. Škoda, že tehdy v páté třídě nechal fotbalu, připomíná mi. To by ta československá liga vypadala jinak, nezapomene dodat svůj oblíbený argument. Jasně, směju se.

21.30. Chystám se do postele, byl to těžký den. Zkontroluju děti, spí jako andílci. Honzíkovy šusťáky se suší v koupelně. Zatímco si mažu obličej a ruce indulónou, slyším Mirkovo chrápání. Tak třeba příště ta Sparta vyhraje – a to bude veselejší usínání.

22.00. Upadám do říše snů. Tak zase zítra.

Zdroj perexové fotografie: Shutterstock.com

Pavla Lokajová

Pavla Lokajová

Copywriterka, redaktorka a věčná životní idealistka. V hlavě se mi neustále rodí nové nápady. Píšu články, které bych sama chtěla číst. Stephena Kinga považuji za mistra slova, z Marquezových knih čerpám moudrost pro každý den.

Zanechte komentář