[game]: Pojďte si hrát

Literatura / 14.1.2014

Co byste udělali, kdyby vám kdosi tajemný na druhé straně obrazovky nabídl, že si můžete hrát a dostávat za to zaplaceno?

Anders de la Motte je bezpečnostní analytik v mezinárodní IT společnosti, předtím pracoval ve Stockholmu jako policista. Svou prvotinou [game] debutoval v roce 2010, o rok později vyšel druhý díl [buzz], 2012 pak finální [bubble].

Severská literatura se stále drží na vrcholu zájmu a její autoři prodávají v Čechách jeden výtisk za druhým. Na této vlně se tak trochu veze i první díl trilogie Anderse de la Motte, [game]. A to i přesto, že se nejedná o klasický severský thriller či detektivku. Hrdinové nejsou zadumanými intelektuály a příběh by se vlastně mohl odehrávat kdekoli, jen kvůli národnosti autora je dějištěm Švédsko. Přesto svěží dílo rozhodně stojí za přečtení i hlubší zamyšlení.

Vítejte ve Hře!

Obálka knihy. Zdroj: bux.cz

Obálka knihy.
Zdroj: bux.cz

Seznamte se s Henrikem, který si rád nechává říkat HP. Je to flákač a lenoch, který je ve svých třiceti vlastně pořád stejným puberťákem jako v patnácti. Práci se vyhýbá obloukem, ale průšvihy přitahuje jako magnet. A je tak věrně prokreslen a vystihnut, že je vážně, vážně těžké si ho oblíbit. Henrik se právě vrací vlakem z pařby, když tu na sedadle před sebou spatří stříbrný telefon. Ten se mu okamžitě zalíbí a není pochyb o tom, že si ho nechá a někdy výhodně střelí. Ale když ho hračka na displeji osloví jménem, začne mu docházet, že tady se děje něco podivného.

Winning isn’t everything, it’s the only thing!“

Vince Lombardi

Stříbrný mobil mu představí Hru. Celosvětově probíhající zábavička s mnoha diváky a sponzory, kdy jednotliví hráči plní přes mobil předávané instrukce, všechno natáčí a následně za adrenalinové kousky získávají body a peníze. A jakmile Henrikovi dojde, že si může hrát, dělat něco, co ho baví, a ještě si přijít na pěkný balík a sklízet za to nadšené ovace svých internetových fanoušků, už pro něj nevede cesta zpět. A to i přes to, že některé herní úkoly jsou na hranici zákona… nebo snad až za ní?

Do you speak English?

Poutavý příběh se odvíjí ve zběsilém tempu, na začátku vás polapí a až do poslední stránky vás nenechá vydechnout. A to jen proto, aby vám před obličejem zamával opravdu nečekaným zvratem a nechal vás čekat na další dva díly, kde by se mělo všechno rozuzlit.

Říká se, že nejrychlejším pohybem, kterého je lidské tělo schopno, je mrknutí.

Do kapsy je však strčí elektrické synapse v mozku.

„Teď ne!“ problesklo mu hlavou, když ho oslnilo světlo. A ze svého úhlu pohledu měl naprostou pravdu. Měl by mít ještě čas, spoustu času – vždyť mu to slíbili. Instrukce přece plnil do puntíku, dělal přesně to, co mu řekli.

Takhle to nemá být.

Teď ne!

Opravdu ne!

(Zdroj: de la Motte, Anders. [game]) 

Druhý díl.  Zdroj: bux.cz

Druhý díl.
Zdroj: bux.cz

Přestože je děj promyšlený a dobře vykonstruovaný, kniha lépe sedne mladším čtenářům. A to kvůli jazyku, jakým je psána. Jednotlivé kapitoly střídavě vypráví Henrik a Rebecca, jeho pravý opak, disciplinovaná spořádaná policistka. Rozdíl mezi oběma vypravěči poznáte okamžitě, Rebecčiny promluvy jsou poklidné a psané běžným jazykem, kdežto ty Henrikovy obsahují mnoho anglických slov, slangu hráčů a geeků, vulgarit a pubertálních výkřiků. Než si člověk na podobné psaní zvykne, chvíli to trvá, na druhou stranu to postavu skvěle ilustruje a Henrika vám jeho myšlenkové pochody a mluva přiblíží víc než sebelepší popis.

Angličtinou je zkrátka celá kniha prodchnuta – názvy kapitol jsou výhradně anglické, definice slova hra, game, tedy názvu knihy, je na prvních stránkách taky v angličtině. Do českého názvu se však neprobojovala jazyková hříčka – kniha se v originále jmenuje [geim], hranaté závorky naznačují výslovnost daného slova. Proč se český distributor nedržel předlohy, to už je ve hvězdách.

[game] je variací na náš přetechnizovaný svět plný sociálních sítí a virtuálních realit. Na knize není nic fantastického či nereálného, ať jsou scény a akce jakkoliv nepravděpodobné a Hra jakkoliv nebezpečná a po síti probíhající, všechno se drží striktně v rámci našeho světa. A o to je kniha působivější.

Obrovská dávka paranoie čiší ze všech stránek a čtenář si začne říkat „co když se něco takového skutečně děje“. Napětí, akce, psychologické obrazy i rozjímání nad směřováním života, to vše najdete v působivém koktejlu mezi řádky poměrně lineárního příběhu, který se však nebojí čtenáře překvapit. A to za přečtení stojí!

Zdroj perexové fotografie: youtube.com

Zdroj videa: youtube.com

Kateřina Stupková

Kateřina Stupková

Studentka žurnalistiky, filmová fanynka i knižní nadšenec, milovnice kávy, čokolády a horkého letního počasí, seriálů, návalů kreativity i prolenošených odpolední.

Zanechte komentář