Cesta okolo, projekt

Marek Liška: Z malého výletu se stala dlouhá výprava po Evropě!

Cestování / 18.12.2013

Začalo to nevinně – dva kamarádi a krátký výlet z Brna do Vídně. Skončilo to cyklistickou výpravou po Evropě v délce 2 000 kilometrů.

Marek a Kuba jsou dva mladí kamarádi, kteří se nezaleknou žádné výzvy. Již dlouhou dobu sledovali slavné cestovatele a snili o podobných výpravách, jako dělají oni. I přesto, že s cestováním neměli žádné zkušenosti, rozhodli se, že uspořádají cyklistickou výpravu po střední Evropě. Na nic nečekali, sbalili všechny důležité věci a vyrazili za hranice. Jak jejich cesta probíhala, kde přespávali či kolik kilometrů museli denně ujet, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru, který jsme pro vás připravili.

Cesta okolo

Marek Liška

Jeho největší zálibou je cyklistika, dále chození po horách a lyžování. V poslední době tráví mnoho času na počítači, kde se učí úpravy v grafických editorech a video tvorbu. Volné chvíle si zpříjemňuje sledováním filmů, nebo seriálů.

Proč jste se rozhodli uspořádat výpravu do Budapešti? Co byl ten první impuls a proč zrovna sem?

Začalo to velmi nevinně, prvotním plánem bylo jet na pohodový víkendový výlet z Brna do Vídně a poznat námi neobjevený kraj.  Když už jsme měli na dosah ruky taková místa, jako jsou Bratislava, Neusiedler See, maďarské hranice, stále více a více nás lákalo si výlet trochu zpestřit a vidět tak místa, o kterých jsme si mohli do té doby jen nechat zdát. Nakonec se z krátkého výletu stala téměř 2000 km dlouhá cyklistická výprava po Evropě.

Byl nějaký důvod, proč jste si vybrali zrovna kola? Mnoho cestovatelů jezdí spíše se starým automobilem.

Někomu se válí doma stará Škodovka, nám se doma válela naše kola. Oba jsme aktivní cyklisté a kolo využíváme téměř denně. Navíc je to úžasný stroj, který jede na naše tuky a ne na naše peníze, kterými jsme jako studenti dosti omezeni. Stačilo pouze sehnat nosič a dostatečně velké brašny. Nesmí se to ale s tím balením přehnat! Měl jsem zásoby jídla skoro na týden a bylo to znát i na váze mého kola. Když má člověk uvést do pohybu něco, co váži skoro více než on samotný, chvíli to trvá, než si na to zvykne.

Cesta okolo

Na cestě jsme potkali partu, která měla s námi kousek společné trasy .

Kolik zemí jste cestou navštívili a o jaké se jednalo?

Oproti původnímu plánu, který jsem již zmínil, se náš seznam dosti rozšířil, konkrétně se jedná o pět zemí včetně ČR. Naše cyklistická výprava začala u nás v obci Krmelín, která leží kousek od Ostravy. Napojili jsme se na mezinárodní síť cyklostezek zvanou GreenWays, která nás dovedla až do hlavního města Rakouska, Vídně. Odtud jsme se na otočku vydali k naším „bratrům“ na Slovensko. Podívali jsme se do Bratislavy a ještě ten den jsme se vrátili zpět do Rakouska. Následovalo Neusiedler See a poté jsme přejeli maďarskou hranici a dostali se do oblíbené turistické destinace Balaton.

Trasa dále pokračovala přes Budapešť směrem na východ, přes zapadlé vesnice a města, až jsme dorazili na Slovensko, kterým jsme rychle projeli do Polska. Naší poslední zastávkou bylo starobylé město Kraków a odtud jsme se vrátili domů. Jako navigace nám skvěle posloužily vytisknuté výstřižky trasy z prestižního mapového serveru. GPS v telefonu jsme využili pouze ve velkých městech, kde se hůře orientovalo.

Cesta okolo, značka

Neměli jsme jinou možnost, než toto značení ignorovat. S policií jsme naštěstí problém neměli.

Kde se vám líbilo nejvíce a kde naopak nejméně? Byla nějaká země či město, které vás naprosto zklamalo?

Oba jsme se shodli, že nejlepší částí našeho výletu byla první polovina naší cesty. Mě okouzlila překrásná Vídeň, kde jsem si to jako cyklista užíval a cítil jsem se na cyklostezkách bezpečně. Nejvíce jsme byli zklamaní stavem cest v Maďarsku a Polsku, kde šlo někdy o život. V těchto zemích moc neberou ohled na cyklisty. Po celou dobu nás v Maďarsku strašily cedule se zákazem vjezdu traktorům, koňským povozům a cyklistům.

Jak jste se po cestě stravovali?

Stravování bylo až na druhém místě, jelikož jsme chtěli na cestě poznat co nejvíce krásných míst. Ale jíst se musí, a tak jsme si jídlo obstarávali v supermarketech, které jsou na každém rohu jako u nás doma. Ráno jsme si dali dva, tři kousky bílého pečiva s čokoládovou pomazánkou nebo arašídovým máslem. V průběhu dne jsme si dali mysli tyčinku, kterých jsme měli vždy dostatek.

Na oběd jsme vesměs stavěli u obchodů, kde jsme si koupili zrovna to, na co jsme měli chuť. Nečekaným výdajem byla chlazená Coca-Cola, která nás dokázala osvěžit, dodat rychlou energii a po celých dnech pití doslova vařící vody to byla opravdu slast pro naše chuťové buňky. Na večeři jsme si vytáhli vařič a „uvařili“ si polévku z pytlíku nebo polotovar z konzervy.

Cesta okolo, odpočinek

Zasloužený odpočinek.

Jak vypadal váš denní harmonogram, kolik kilometrů jste denně ujeli a kde jste přespávali?

Nový den odstartoval zazvoněním budíku v osm hodin ráno. V klidu jsme vstali, nasnídali se, provedli ranní hygienu, sbalili všechny věci a věřte nebo ne, zabralo nám to skoro dvě hodiny. Poté jsme šlapali a šlapali a šlapali… V průběhu stanovené trasy jsme se zastavili na nějakém pěkném místě, oddechli si nebo pojedli. Snažili jsme se co nejvíce pohybovat směrem vpřed a nikde se dlouho nezdržovat. Šlapali jsme cca do osmnácté hodiny. Pak jsme se snažili najít si nějaké tiché místo na přenocování.

Spali jsme, kde se dalo, a neměli jsme s tím žádný problém. Spali jsme v lese, v soukromém meruňkovém sadu, na stezce národního parku, v slunečnicovém poli, atd. Pouze dvakrát jsme navštívili kemp, a to jen v Maďarsku na Balatonu a v Budapešti, a jednou jsme spali u Kubovy rodiny na Slovensku. Po postavení stanu jsme se před večeři šli umýt. Ptáte se kde? Vozili jsme si na to speciální dvě dvoulitrové láhve. Když jsme měli štěstí, podařilo se nám do nich sehnat i teplou vodu a umývali jsme se jen tak volně v přírodě. Cestou znavení jsme se z posledních sil najedli a ulehli do spacáku, odpočívali a relaxovali při hudbě.

Cesta okolo, přespání

Stanování na stezce národního parku kousek za Vídní.

A jak vám přálo počasí? Setkali jste se někdy s pořádnou bouřkou, nebo vám po cestě spíše přálo štěstí?

Vyjížděli jsme za deště, ale čím více jsme se vzdalovali od domova, začalo se počasí lepšit. Od dalšího dne nám začala jízda až v 35° vedrech. Cesty byly rozpálené někdy až na neuvěřitelných 60 °C, to se  nám pak roztavený asfalt lepil na pneumatiky a brzdil nás. Ovšem to nic nemění na tom, že počasí nám přálo na jedničku s hvězdičkou.

Měli jste čas prohlédnout si i nějaké významné památky?

Moc nás nebaví chodit na hodinové exkurze a hlavně platit za ně vysoké částky, stačilo nám je vidět zvenku a pozorovat prostředí a lidi kolem nás. Pokud se poohlédnu zpět, navštívili jsme pouze Dunajskou věž a Vídeňské kolo (kdo tam nebyl, nebyl ve Vídni).

Plánujete do budoucna nějakou další cestu? Pokud ano, kam by to mělo být?

Rozhodně ano a budeme pokračovat v objevování krás Evropy. Své představy, kam by to mělo být, již máme, ale před veřejnosti to ještě tajíme. Pokud se chcete, jako první dozvědět kam to bude příště, budeme vás přednostně informovat, popř. nás sledujte na naších facebookových stránkách.

Zdroj všech fotografií: archiv Marek Liška

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář