Dejte si pozor, ať se neutopíte v Oceánu na konci uličky

Literatura / 18.12.2013

Dlouhé čekání skončilo, Gaiman je zpět a s ním i nový snový svět.

Neil Gaiman. Muž, jenž se bez bázně a hany může již nyní, přestože se jedná o autora stále žijícího, zařadit mezi spisovatelské legendy. A tento pan spisovatel vypustil do světa další knihu, která se už  nějakou dobu povaluje na policích českých knihkupectví. Jak to s ní tedy dopadlo?

Jednou jsou to bohové, podruhé zase děti…

Česká obálka knihy. Zdroj: bux.cz

Česká obálka knihy. Zdroj: bux.cz

Na začátek je nutno říct jednu věc – Gaiman patří mezi autory, které buď milujete, nebo je naopak nejste schopni dočíst. Málokdy má někdo na jeho tvorbu čistě nevyhraněný názor. Krásný důkaz toho, že jen proto, že je někdo ověšen mnoha literárními cenami a má na svědomí kultovní komiks Sandman, nutně neznamená oblíbenost mezi všemi. Co byste chtěli do člověka, který v jednu chvíli koketuje s bohy a v další se vrhá na literaturu pro děti. I když, dětská literatura… Málokdo posouvá hranice tohoto žánru tak, jako to dokáže právě Gaiman. A jeho nový román Oceán na konci uličky je toho perfektním důkazem.

Na prvních pár stránkách to vypadá, že příběhem nás bude provázet čtyřicetiletý muž, který se po dlouhé době vrací do svého rodného města na pohřeb. Ten se ale rychle ve vzpomínkách navrací do doby, kdy mu bylo pouhých sedm let. Do doby, kdy sebevražda nájemníka v domě jeho rodičů roztočila kolotoč událostí, které se běžnému chápání docela vymykají.

Dospělí se drží cest. Děti bádají.

Možná si říkáte, co dělá sebevražda v dětské knize. Tady nastává ten první moment, kdy si uvědomíte, že kniha není tak úplně cílená pro dětské publikum. Ale naopak pro čtenáře, kteří na své dětství už tak trochu pozapomněli, a kterým chce připomenout jeho bezprostřednost. A nejen ji, ale také to, že selský rozum a chladná logika neovládaly tehdy plně naše myšlení. Snaží se v nás znovu probudit ten pocit, kdy jsme věřili, že monstra pod naší postelí byla skutečná a opravdu nás děsila. Dobu, kdy jsme vzdychali napětím nad jednoduchými kouzelnickými triky. Čas, kdy pohádky byly skutečné.

[two_third]

Anotace knihy:

Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.

Zdroj: bux.cz

[/two_third]

Ukolébá nás, zavede zpět do těch radostných let a celý ten idylický pocit roztříští a připomene nám, jak je ono dětství vlastně křehké a lehce zničitelné.

Brit, co píše rád a hodně

Ačkoliv se Gaiman řadí mezi autory britské, typický suchý britský humor a úsečnost v jeho dílech příliš nehledejte. Spíše právě naopak. Gaiman je pisálek rozšafný, který si rád hraje s vaší myslí – stimuluje ji, nutí vás cítit a tahá z hlubin vaší paměti věci dávno pohřbené. Nehledě na to, že jeho prostředním jménem by se klidně mohlo stát „precizní vypravěč“. Gaiman totiž příběh buduje postupně, scénu za scénou, větu za větou, neunikne mu jediný detail. A díky tomu vás vtáhne do příběhu tak, že jeho knihy odkládáte až ve chvíli, kdy jste na poslední stránce. A vy chcete víc.

I v Oceánu na konci uličky se autor drží svého oblíbeného žánru – fantasy, do kterého vplétá hororové prvky. Co si budeme povídat, Gaiman ví, v čem exceluje, a od toho neutíká.

Pokud tedy stále váháte, do jaké knihy se pustit přes vánoční svátky, zauvažujte nad tím, že dáte šanci knize, která se vymyká současným trendům v literatuře.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář