Tak už spi

Literatura / 10.12.2013

Próza Helen Walshové je označována za nejpůsobivější, nejoriginálnější, byť poněkud kontroverzní román o mateřství v současné britské literatuře.

Třicetiletá Rachel Masseyová, kurátorka pro mládež v liverpoolském komunitním centru, proplouvá moderním single stylem života. Miluje svou práci a užívá si dostatku mužské pozornosti, avšak s vidinou trvalého vztahu se už nadobro rozloučila. Stejně tak jako s dítětem. Je si vědoma svých nároků a bezpečně rozezná, když na milostném poli schází ta pravá a tolik potřebná jiskra. V tu chvíli je prostě lepší dát ruce pryč. V okamžiku, kdy Rachel konečně cítí, že jí v jejím životě zcela nic neschází, však přichází nečekaná událost – neplánovaná sexuální avantýra a hlavně těhotenství.

Devět měsíců s Fazolí

Kluk nebo holka? Fazole. Zdroj: foter.com

Kluk nebo holka? Fazole. Zdroj: foter.com

Hrůza i štěstí zároveň – přesně tak by se daly charakterizovat Racheliny prvotní pocity poté, co se její tušení definitivně potvrdí. Tisíce myšlenek se naráz neovladatelně ženou do jejího mozku jako obrovská ničivá lavina. Bude schopna své dítě sama dostatečně zabezpečit? Zvládne se o něj náležitě postarat? Měla by se o svou radost podělit také s otcem dítěte, nebo jej má raději zanechat v poklidné nevědomosti?

Když ale Rachel přemůže mateřský cit natolik silně, že dokáže zaplašit veškeré obavy, připadá si nezranitelná a odhodlaná statečně čelit všemu, co nový život přinese. A to jen sama, se svou Fazolí, prozatím ještě pohodlně uhnízděnou v břiše.

Den D přichází

A je to tady! Odtok plodové vody, první kontrakce. Fazolka se rozhodla přihlásit o své čestné místo pod sluncem. V porodnici ale místo vlídného zacházení čeká na rozrušenou a vystrašenou Rachel pouze ledová sprcha.

„Vaše bolesti by se daly přirovnat k silnější menstruaci,“ prohlásila a usmála se na mě, abych si připadala jako trouba. Měla jsem sto chutí jí jednu vrazit, ale zatnula jsem zuby a řekla jí, ať se na mě nezlobí, ale tohle je o několik stupňů horší než krámy. Zeširoka jsem se chytla recepčního pultu a podepřela tak své objemné tělo. Vrchní sestra ukázala hlavou na paní, kterou právě spěšně přiváželi na vozíčku a která vypálila do chodby salvu sprostých nadávek. „Tohleto jsou pořádné porodní bolesti, milá paní!“ zvolala vrchní sestra téměř škodolibě. „Takhle se to pozná!“

(Zdroj: Walsh, H. Tak už spi)

Kdyby rodit bylo natolik snadné, že by ženy zvládly své dítě přivést na svět v pohodlí a klidu domova, byl by celý porodnický personál bez práce. Něco na tom asi bude – ne však v případě Rachel. Když totiž její kontrakce dosáhnou minimálních rozestupů a té nejvyšší intenzity, na cestu do porodnice už nezbývá čas.  Najednou je tu Joe, který zakouší svůj první kontakt mimo bezpečí dosavadního azylu a svou přítomnost dává hlasitě najevo, zatímco za dveřmi bytu duní po schodech kroky sanitářů.

Jen se trochu vyspat!

Spánek. To jediné, po čem Rachel touží. Zdroj: foter.com

Spánek. To jediné, po čem Rachel touží. Zdroj: foter.com

První dny s Joem ani mlhavě nepřipomínají procházku růžovým sadem. Neutichající pláč měnící se často v zlověstný křik dohání Rachel doslova k šílenství. Kam se najednou poděl ten ohromující příval mateřské lásky, který by nyní tolik potřebovala? Vlivem fatálního nedostatku spánku přestává vyčerpaná Rachel zcela rozlišovat hranice mezi sny a skutečností, ztrácí paměť i veškerou sebekontrolu a následky svého neuváženého jednání si uvědomuje teprve až v extrémně vyhrocených situacích. Přestože jí vlastní myšlenky nahánějí nepředstavitelnou hrůzu, nedokáže je přemoci. Co všechno bude ještě ochotna udělat pro pouhých pár minut odpočinku?

Joe dál zuří, jeho hysterický řev nabírá na obrátkách, v každém trhaném nádechu mezi vzlyky je slyšet horlivá skřehotavá obhajoba. Ztrácím vědomí, žasnu, jak se pokoj tříští, jak do mě bodají vířící šipky a barevné záblesky, točí se mi hlava. Vzpamatuju se. Joe brečí, brečí a brečí. Ten nezmlkne. Bojím se. Děsím se ho – děsím se sebe.

(Zdroj: Walsh, H. Tak už spi)

Otevřeně o mateřství

Česká obálka knihy. Zdroj: kosmas.cz

Česká obálka knihy. Zdroj: kosmas.cz

Existují stovky, ne-li tisíce knih o mateřství. Většina z nich nastávající matky do jejich další životní etapy teoreticky dokonale vybaví a vynasnaží se vštípit názor, že těhotenství a následné mateřství jsou nejkrásnějšími obdobími života ženy. Ale proč se na věc nepodívat i z jiného úhlu pohledu, právě tak, jak nám to ve svém románu servíruje britská autorka?

Tak už spi vyvolá u čtenářů (či spíše čtenářek) kvůli své upřímnosti zcela jistě rozporuplné pocity. Některé ženy snad budou při četbě souhlasně a empaticky pokyvovat hlavou, jiné možná hlavní hrdinku za její „nezodpovědně sobecké“ chování nekompromisně odsoudí. Avšak právě v tom okamžiku bude jasné, že sepsání této místy ukrutné zpovědi novopečené matky mělo skutečně smysl, neboť co jiného má četba vyvolat, než pravé emoce. A těch kniha Helen Walshové přináší v syrové podobě opravdu veliké množství, přesto zcela stravitelnou a přitažlivou formou. Místo změti matoucích metafor tedy čekejte příjemně plynoucí text, jehož hodnotu zvyšuje notná dávka autorčina intelektuschopnost působit na čtenáře prostřednictvím slov tak, jako by on sám žil protagonistův příběh na vlastní kůži.

WALSH, HELEN. Tak už spi. Praha: Argo, 2013.

Zdroj perexové fotografie: foter.com (upraveno, Generace 21)

 

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář