Hanka Svobodová, ochrana mořských želv

Abych mohla zachraňovat mořské želvy, musela jsem se naučit indonésky, říká Hanka

Cestování / 12.12.2013

V osmnácti odjela do Mexika a začala jako dobrovolník pomáhat s ochranou mořských želv. Dnes je z ní odborník a Indonésie je jejím druhým domovem.

Mořské želvy jsou krásné a ještě krásnější je jim pomáhat. Hanka Svobodová je jedním z těch lidí, kteří si plní svůj sen, cestují a ještě dělají něco dobrého pro přírodu. Začínala jako dobrovolnice v Mexiku a dnes je z ní odbornice, zabývající se záchranou mořských želv. Cestuje za nimi do Indonésie tak často, jak jen to jde. Jak náročné cestování i ochrana želv je? Na to jsme se jí zeptali!

Hanka Svobodová

Mgr. Hanka Svobodová

V červnu roku 2011 ukončila studium na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde se zabývala mořskými želvami. Nyní v Indonésii přispívá k jejich ochraně. Ráda cestuje, chodí po horách a lyžuje. Každý den si snaží plnit své sny. Zároveň je koordinátorkou projektu Badatelé.cz.

Co vás přimělo k tomu, začít ochraňovat zrovna želvy? Co byl takový ten první impuls?

Želvy jsou pro mě něco jako životní příběh, nedokážu určit nějaký první impuls. Možná to, že jsem v první třídě na ZŠ dostala za vysvědčení suchozemskou želvu a díky ní jsem se začala o plazy více zajímat. Četla jsem o tom, kde žijí, co je ohrožuje. Na gymnáziu jsem o tom pak psala Středoškolskou odbornou činnost.

Po střední škole jste začala hodně cestovat, navštívila jste například Mexiko a zúčastnila se další dobrovolnické akce s želvami. Kde jste narazila na tuto nabídku? Co jste zde měla za úkol?

Vlastně jsem do Mexika jela ještě na gymnáziu, o prázdninách mezi 3. a 4. ročníkem. Bylo mi čerstvě 18 let a to je věk, od kterého mladí lidé mohou pracovat jako dobrovolníci. O dobrovolnictví jsem se dozvěděla náhodou z brožurky v informačním centru pro mládež. Výjezd zajišťovala organizace INEX s. d. a.

V Mexiku jsem poprvé viděla živou mořskou želvu a pomáhala jsem tam v centru na ochranu těchto starobylých plazů. Nebyly tam zrovna dobré podmínky, ochranáři na plážích seděli v domku a místo toho, aby se starali o želvy, hráli karty. Ani nás nenechali moc věcí dělat, ale možná právě to, že jsem viděla, že se želvy nechrání dobře, mě pohánělo vpřed s tím něco udělat. Od té doby se jim věnuji stále více, psala jsem o nich bakalářskou i diplomovou práci na VŠ.

želvy mořské

Mláďata mořských želv spěchají do moře.

Před třemi lety (v roce 2010) jste navštívila Indonésii. Co vás vedlo k návštěvě této země? Proč zrovna Indonésie? Opět vás přilákaly želvy?

Ano, přesně tak. Šlo o to, že výzkum na diplomovou práci jsem dělala v Irsku. Sice to bylo zajímavé a hodně jsem se toho naučila, ale želv jsem tam moc neviděla. Pro mě je důležité podílet se v rámci ochrany nejen na výzkumu, proto jsem si řekla, že by bylo dobré vydat se do tropů, které mě stejně dlouhodobě lákaly již od Mexika a kde je ochrana přírody zatím pouze na začátku. Indonésie konkrétně mě lákala svou diverzitou, najdete tu pralesy, korálové útesy, vysoké hory, ale také mnoho náboženství a jazyků.

Jak jste se o želvy starala zde? Co tvořilo náplň vašeho dne?

Věděla jsem, že pokud se chci v Indonésii věnovat ochraně mořských želv, musím se nejdříve naučit indonésky, moc lidí totiž anglicky v neturistických částech nemluví. Zúčastnila jsem se tedy programu Darmasiswa, ve kterém velvyslanectví posílá zájemce studovat do Indonésie. Učila jsem se pak tedy 8 měsíců na univerzitě v Padangu na západní Sumatře indonéštinu. Během tohoto pobytu už jsem tam navštívila několik želvích center a pomáhala jsem v nich jako dobrovolník zlepšovat způsob ochrany mořských želv.

Želva mořská

Samice želvy mořské při kladení vajec.

Kolikrát jste Indonésii již navštívila? Plánujete se znovu vrátit?

Zatím jsem v Indonésii byla 4x, dohromady asi rok a půl. Nejdříve jako dobrovolník, postupně si mě jednotlivá centra začala zvát jako odborníka. V únoru se do Indonésie vracím znovu, tentokrát na hodně dlouho, budu mít jedno centrum na starosti.

To je skvělý úspěch, gratulujeme! Prozraďte, o jaké centrum se jedná?

Je to centrum na severovýchodě indonéské části Bornea v oblasti Berau. Staráme se tam o dva ostrovy Bilang-bilangan a Mataha. Centrum založila Turtle Foundation, já už tam 2x byla jako odborný poradce, vždy na měsíc, a teď se rozhodli, že to chtějí posunout a rozvinout víc – nejen přímá ochrana želv, ale i vzdělávání místních i turistů, minimalizace prodeje želvích vajec a šperků z želvoviny v okolí. Takže budu mít centrum na starosti a budu tam jediný Evropan..

Kam jste se ještě podívala a kde se vám líbilo nejvíce?

Byla jsem na různých místech – projela jsem velkou část Indonésie, hodně se mi líbilo na západní Sumatře, kde jsem studovala a mám tam spoustu přátel, nebo na východní Jávě v národním parku Alas Purwo, kde jsem dlouho pracovala a želvy se tam snaží chránit opravdu dobře. Nejraději mám ale oblast Berau na severovýchodě Bornea, tam už jsem byla 2x a pojedu tam právě teď v únoru. Chráníme tam společně s místními několik ostrovů, kde kladou vejce karety obrovské. Ty ostrůvky se dají obejít za půl hodiny, je tu krásné moře, želvy, manty. A také dobří lidé, kterých si velmi vážím.

Mláďata mořské želvy

Mláďata mořských želv jsou velmi malá a zranitelná.

Na vašich stránkách se lze dočíst, že mimo jiné pracujete jako odborný poradce na Borneu a zároveň spolupracujete na monitoringu kvality želvích center na Sumatře. To musí být opravdu náročné, jak to zvládáte?

Je to náročné, navíc poslední dva roky jsem měla možnost být v Indonésii vždy jen měsíc za rok o dovolené, takže většina práce probíhala na dálku a tady jsem normálně pracovala na plný úvazek. Často jsem si říkala, že je toho moc, nějak to ale nešlo jinak. Teď se situace změní, budu v Indonésii a želvám se budu moct věnovat celistvě. Věřím tomu, že když člověk opravdu chce a dělá to nejlepší, co může, dosáhne svých snů, a tak se to děje i mě. Jsem za to ráda.

Jaké jsou vaše prozatímní plány do budoucna? Co byste ještě chtěla dokázat? Jaké jsou vaše sny?

Plány jsou teď takové, že se přesunu na Borneo. V projektu se tam chceme věnovat nejen přímé ochraně mořských želv (přenášení vajec do bezpečí a vypouštění mláďat), ale rádi bychom se podíleli i na vzdělávání místních lidí a hlavně dětí. Ve školách chceme učit nejen o přírodě a želvách, ale třeba i angličtinu.

Také bych chtěla co nejvíce informovat turisty o situaci mořských želv, protože i oni si v tropech kupují želví vejce na jídlo a náramky z želvoviny. To jsou hlavní důvody, proč želv ubývá. Na ostrov teď za námi mohou přijet i dobrovolníci a pomoci nám, dřív to nešlo, nikdo tam nemluvil anglicky. Věřím, že tohle všechno dohromady může posunout přístup oblasti k ochraně těchto kriticky ohrožených živočichů.

Zdroj všech fotografií: archiv Hanky Svobodové

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář