Básník píšící do duše sluncem kastilských plání

Literatura / 16.1.2014

Antonio Machado byl jedním z hlavních představitelů skupiny španělských básníků a spisovatelů, kteří se označovali jako Generace 98

Antonio Machado se narodil dne 26. 7. 1875 v hlavním městě slunné Andalusie, Seville. Rozhodující vliv na utváření Machadovy osobnosti měl jeho otec, velký znalec španělského lidového folkloru. Když bylo Antoniovi osm let, přestěhovala se rodina do Madridu, kde absolvoval svá středoškolská a později i vysokoškolská studia. Ta ukončil na Filozofické fakultě Madridské univerzity. Jeho prvním zaměstnáním se stal post středoškolského profesora francouzštiny v kastilském městě Soria. Dva roky poté, ve věku 34 let, se oženil se svojí první a jedinou manželkou, jmenovala Leonor a v době době sňatku jí bylo pouhých 15 let.

Antonio Machado.Zdroj: http://ascending-knowledge.com

Antonio Machado.Zdroj: ascending-knowledge.com

Leonor jej doprovázela během studijního pobytu v Paříži, kde Machado pobýval. Osud si s ní však krutě zahrál. Již během pobytu v Paříži musela být Leonor hospitalizována v sanatoriu, neboť v průběhu několika týdnů opakovaně zvracela krev, což bylo projevem tuberkulózy, nemoci tak typické pro dané období. Leonor byl doporučen čerstvý vzduch, a z toho důvodu se manželé vrátili do Sorie, kde si pronajali dům. Avšak ani čerstvý vzduch nezbránil tomu nejhoršímu. Dne 1. dubna 1912 jej milovaná žena navždy opustila, bylo jí pouhých osmnáct let.

Antonio Machado se propadl do silné deprese. Následně Sorii opustil a přijal místo profesora na lyceu v andaluském městě Baez, kde nějaký čas žil se svojí matkou. Později působil ve městě Segovia, což mu vyhovovalo z důvodu snadné dosažitelnosti Madridu, který byl v tu dobu centrem intelektuálního a kulturního dění celého Španělska. Během občanské války se Machado pohyboval spolu s republikánskou armádou nejprve směrem do Valencie, poté do Barcelony. Později byl nucen opustit Španělsko a zemřel v jihofrancouzském městě Colliure.

Antonio Machado a jeho tvorba

Má milá, v lehkém vánku

se tvůj šat dosud bělá…

Mé oči nespatří tě,

mé srdce však tě čeká

 

Zdroj: Antonio Machado- Samoty

Začátek Machadovy básnické tvorby je protkán nití silného pesimismu, smutku, deprese, které jsou esencí jeho první básnické sbírky, překládané jako Samoty. Je třeba podotknout, že tyto rysy nejsou jen jeho fenoménem, ale nesou  se celou tvorbou básníků a literátů Generace 98.

Důvodem dané skutečnosti byla situace ve Španělsku, kdy prohrálo španělsko-americkou válku a přišlo o zbytky posledních kolonií. Z impéria, “nad nímž kdysi slunce nezapadalo“, se stal nepříliš významný stát. Španělští autoři se snažili najít nové hodnoty, jistoty, které by zemi v nelehké situaci mohly být oporou.

Avšak v prvním období Machadovy tvorby se tyto národně-politické myšlenky v jeho básních prakticky neobjevují. Jeho poezie z této doby zní jinou melodií. Tou melodií je básníkova introspekce, tedy zkoumání sebe samého zevnitř.

 

Sorio má! Právě bije

jedna z hodin na radnici.

Sorio, tvrz Kastilie,

ach, tak krásná při měsíci!

 

Zdroj: Antonio Machado- Kastilské pláně

Zlomem v jeho kariéře bylo vydání jeho nejslavnějšího díla, Kastilských plání. V této básnické sbírce dochází v básníkově duši ke značné revoluci. Předmět jeho zájmu se přesunul z vlastního nitra ke světu okolnímu. Jeho duše se probudila ze stádia silného vnitřního defétismu k určitému okouzlení krajinou jeho vlasti. Semínko patriotismu, které do něho zasel v mládí jeho otec, vyrůstalo do nádherné květiny nebývalých rozměrů, barev a vůní. Ovšem v této dobové tvorbě se nejedná jen o obdiv k vlasti a krajině, ale Machado si též všímá člověka, který v této nádherné krajině žije.

Další básnickou sbírkou je Zem Alvara Gonzalese, ve které básník opustil svůj obdiv ke kastilské krajině a přesunul svůj zájem spíše na lid Kastilie a na celé Španělsko. V básníkově nitru se mísily protichůdné pocity. Na jednu stranu je z textů cítit určitá hořkost nad stavem jeho milované vlasti, na druhé straně je v jeho nitru zažehnut plamen naděje. Machado věřil v budoucnost i obrodu Španělska.

Antonio Machado napsal samozřejmě další básnické sbírky, řada kvalitních vznikla v období občanské války. Jedna z nich však ční nad ostatními, a tou je báseň Stal se zločin v Granadě. V této básni Machado krásným způsobem vzdává čest a poklonu Federicu Garcíu Lorcovi, který je mnoha lidmi považován za básníka, v jehož tvorbě se ukrývá duše Španělska.

Pokud jste příznivci poezie a již je vaše nitro nasáklé krásnými verši mistrů řemesla básnického z českých luhů a hájů, myslím, že není na škodu se podívat, jaké básnické diamanty ukrývá literární pokladnice království Pyrenejského poloostrova.

Zdroj perexové fotografie: wikimedia.org

Michal Procházka

Michal Procházka

Jsem milovník literatury, která má hloubku a nutí člověka přemýšlet o životě v širších souvislostech.

Zanechte komentář