Michal Hrubý

Diváka si musíme hýčkat, říká o svém divadle producent Michal Hrubý

Divadlo / 24.12.2013

S producentem divadla Studio DVA Michalem Hrubým nejen o hudebních divadlech a strážných andělech.

Michal Hrubý (nar. 1975) založil divadelní a uměleckou společnost Studio DVA v roce 2002. Od svého vzniku spolupracuje s takovými osobnosti českého a slovenského divadla, jako jsou např. Ivana Chýlková, Karel Roden, Eva Holubová, Milan Lasica, Daniela Kolářová, Kryštof Hádek a mnoho dalších. Mezi významné projekty Studia DVA patří například letošní již 10. ročník Metropolitního léta hereckých osobností, pořádaný každoročně na Letní scéně Vyšehrad, či muzikál Hello, Dolly! nebo hudebně divadelní projekt Vánoční koleda.

Před několika dny zaznamenalo vaše divadlo premiéru hry Děvčátko – Vánoční příběh. Jak se povedla?

Premiéra byla krásná, velkolepá, plná emocí. Což mi připomíná prvotní impuls, který mě přivedl k myšlence zkusit zrealizovat tuto pohádku. Byl to dar od mého bratra k loňským Vánocům, kdy mi věnoval knihu vánočních pohádek a povídek. Příběh Děvčátka se sirkami, obsažen v této sbírce, vnímám velmi osobně, neboť jsem byl a stále jsem značně fixován na své babičky, které již bohužel nežijí. Co se týče samotného ztvárnění Děvčátka, mám radost, jak se režiséru Šimonu Cabanovi a dalším kolegům povedlo příběh uchopit a podat tak, aby vyjadřoval to, jak jej vnímám já, tedy jako poetický vánoční příběh, ze kterého čiší radost ze vzájemné blízkosti.

Na koho se můžeme v Děvčátku těšit?

No, Marta Vančurová v roli babičky je úžasná! Má nádhernej úsměv, hlas, projev, prostě všechno. A Anička Šišková, která ji alternuje, je zase úplně jiná babička – taková kulišácká. V roli Děvčátka se s Janou Strykovou (kvůli jejímu požehnanému stavu) střídá Zuzana Stavná. Vyrovnanost těchto i dalších alternací je úžasná – nemusíte si vybírat, na které představení půjdete kvůli tomu či tomu herci, neboť všichni jsou bez výhrady vynikající.

Zdroj: produkce Studia DVA Divadlo

Ze hry Děvčátko – Vánoční příběh. Zdroj: produkce Studia DVA Divadlo

Jaké divadelní žánry můžeme očekávat od scény Studia DVA?

Děvčátko stejně jako předloňská Vánoční koleda tíhne hodně k muzikálu; ostatně celé Studio DVA se rádo věnuje hudebnímu divadlu. Já sám muzikál zbožňuji a často jezdím do Londýna a New Yorku na nejnovější kusy tohoto neuvěřitelně náročného oboru. V tomto ohledu bych rád připomněl činnost Městského souboru Brno, která podle mého naplňuje termín hudební divadlo tak, jak jej vnímám já.

Zpátky k Vaší otázce – u nás převažuje činohra s občasnými přeběhy k hudebnímu divadlu, jakým je právě Děvčátko nebo Hello, Dolly! s vynikající Ivanou Chýlkovou, která byla mimochodem za tuto roli v širší nominaci na cenu Thálii, což mi udělalo obrovskou radost.

Když už jste zmínil Ivanu Chýlkovou – všimla jsem si, že byla jakýmsi tahákem vaší první hry Hlava z písku – proč právě ona?

Je to výborná herečka…

Já jsem se totiž dočetla, že jste platonicky zamilován do Zlaty Adamovské – tak proč v Hlavě nehraje ona? Jak k tomu přijde?

(Smích) Ivana Chýlková je můj anděl strážný. Je to jednak výborná herečka, jednak je muzikální, takže zvládá i ten muzikálový žánr – výborně zpívá, výborně hraje a výborně se pohybuje, a co je hlavní – je to krásný člověk (úsměv). Patří mezi moje nejbližší v tomto divadle.

První hra, Hlava v písku, čerpala z maďarského prostředí – proč zrovna Maďarsko? Plánujete do budoucna spíše díla zahraniční dramatiky?

To Maďarsko bylo dílem náhody – hlavním uměleckým režisérem je v našem divadle Patrik Hartl, který píše své vlastní texty, jež následně režíruje. V případě Hlavy v písku čerpal inspiraci ze skutečného příběhu, a co jej bude inspirovat při psaní dalších her, to se musíte zeptat jeho.

Když už jsme u vaší první hry – jaké vlastně byly začátky Studia DVA a proč právě tento název?

Začátky nebyly vůbec těžké. Šlo spíš svým způsobem o zájmovou činnost, která nás naplňovala. Několik mých přátel spolu se mnou se před zhruba 12 lety rozhodlo spolupracovat, dělat divadlo „trošičku jinak“, a tak, zjednodušeně řečeno, vzniklo Studio DVA. A ti dva jsou Lenka Rašková, kostýmní výtvarnice, a já. A protože jsme chtěli dělat víc věcí než jen divadlo, pojmenovali jsme se Studio, což vzhledem k dnešnímu příklonu přece jen spíše k divadlu dalo popud k vytvoření dovětku: Studio DVA divadlo, což je náš současný úplný název.

Má vaše divadlo stálý ansábl?

Nikoli, všechny herečky a všichni herci jsou ve Studiu DVA angažování na jednorázové projekty. Zároveň se nám tu ale vytváří jakýsi pseudo-soubor – soubor stálých spolupracovníků, kteří se pravidelně potkávají. Já se snažím do každého projektu vnést novou výraznou hereckou osobnost, která ostatní obohatí a zároveň tak zamezí eventuelním stereotypům či hrozícím ponorkám.

Ve vašem divadle hostuje několik dalších souborů (Divadlo Bolka Polívky a Milana Lasici) – proč zrovna tato? Plánujete do budoucna spolupráci s jinými hostujícími soubory?

Nejprve bych upřesnil otázku – nejedná se o hostování; obě dvě zmíněná divadla, tedy jak Polívkovo, tak Lasicovo, jsou tu v podstatě doma. Máme mnoho společných rysů, které nás sbližují; z těch nejdůležitějších asi statut soukromých divadel a podobné dramaturgie. Se Študiem L+S jsme vytvářeli různé koprodukce, s Divadlem Bolka Polívky rozhodně také do budoucna plánujeme další projekt, který věřím, že se uskuteční již roku 2014. S jinými soubory tedy zatím nepočítáme, ale je možné, že bude u nás někdo hostovat, ale potom se bude jednat už o ono klasické hostování.

Čím je podle vás Studio DVA jedinečné?

Myslím, že je to typem umělců, kteří se zde potkávají. Například v Děvčátku – na jednom jevišti se potkává Marta Vančurová, Ivana Chýlková, Monika Absolonová, Kryštof Hádek… A byť každou tuto hereckou osobnost máme spojenu s určitým žánrem, do kterého patří, zde se navzdory škatulkování potkávají na jednom jevišti a společně vytvářejí krásné představení. V tom tkví podle mého názoru jeden ze zdrojů síly Studia DVA. Další a neméně podstatný je hlavní záměr našeho divadla – totiž dělat divadlo, které mají lidi rádi. Divák je tedy pro nás zásadní, a proto si ho musíme hýčkat.

Označil byste vaše divadlo za komerční, mainstreamové?

Pokud komerční znamená „divadlo, které se samo zaplatí“, pak ano, jinou možnost ani nemám. A samozřejmě, v našem programu jsou komediální, vždy vyprodané kusy, ale na své si přijde i poněkud dramatičtěji naladěný divák, pro kterého jsme hráli Berghmannovu Podzimní sonátu a do budoucna plánujeme další vážnější hry, aby si na své přišli i ti, kteří se nepřišli primárně smát.

Co vás konkrétně oslovuje v divadle? Na jaké hry rád chodíte?

Nejvíce mě asi oslovují herci – kontakt s nimi, sledování jejich práce… Naše divadlo je „herecké“ – plné skvělých hereckých osobností. Co se týče her, na které rád chodím – mohu vidět prakticky cokoli, ale pokud něco vyhledávám, jsou to představení s mými oblíbenými herci; jel jsem například na Broadway na hru s Danielem Craigem či do Londýna na Richarda III. s Kevinem Spaceym. S přáteli se rád zajdu podívat na hostující, mimopražské soubory. Z českých muzikálů bych vyzdvihl Mary Poppins s vynikající Monikou Absolonovou.

Na co se můžeme v roce 2014 těšit?

Rozhodně doporučuji sledovat náš program – v příštím roce plánujeme rozjet nový projekt, a to cyklus koncertních show. Bude se to jmenovat V záři hvězd. V této sérii se divákům představí různí zpěváci a zpěvačky, kteří budou svůj hudební um inscenovat jako výpravné divadelní koncerty. Jako první se v tomto cyklu objeví Lenka Filipová. Další koncertní show plánujeme na září budoucího roku, ovšem kdo bude dalším umělcem, na to nechť si diváci počkají (úsměv).

Na závěr – je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům? Cílíme převážně na studenty, tak kolik u vás stojí pivo a jaké točíte?

(Smích) Pivo? Já nepiju pivo! Nevím, kolik stojí pivo. Ale víno máme za 40 Kč a jsme plně otevřeni všem divákům; zájemcům o studentské slevy a akce doporučuji sledovat náš Facebook a všechny srdečně zvu do našeho divadla, neboť věřím, že u nás si vybere každý.

Zdroj perexové fotografie: Pavla Hodkova /divadlo Studio DVA/

Hana Bulejová

Zanechte komentář