16 věcí, které jsem v šestnácti netušila

V obraze / 8.12.2013

Kdybyste se mohli vrátit v čase a dát svému mladšímu já pár rad, které by to byly?

Spočítala jsem 16 životních lekcí, které bych si přála vědět v šestnácti letech. Cesta z mladické naivity by byla snazší, automatičtější a příjemnější. Víc bych si užívala a méně vše řešila. Na druhou stranu je dobře, že si každý tímto spletitým stromem životních lekcí, zkušeností a aha-momentů vyšplháme až do výšin dospělosti. Bez nich bychom to dnes nebyli my – a proces učení samozřejmě pokračuje dál. Raději si i příštích 10 let budu prodírat cestičku pokusů a omylů, než aby mi budoucí 36leté já darovalo životní moudra na stříbrném podnose.

Přesto. Kdybych mohla sama sebe pozvat na čaj, odkryla bych následující tajemství:

Vědět to všechno dřív, nestresuju se. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Vědět to všechno dřív, nestresuju se. Zdroj: Freedigitalphotos.net

1. Maturita není největší zkouška života. Ani promoce. A patrně ani zařizování vlastního bytu nebo svatba (jasně, to zatím neposoudím). Život nelze redukovat jen na velké kroky, pořád na něco čekat a zbytek času mezi tím si nechat proklouznout mezi prsty. Velké zkoušky zažíváme denně, jen si jejich dopad uvědomíme až s odstupem.

2. Pocit štěstí se neodvíjí od váhy, ale od mého nastavení. A když je vnitřní nastavení správné, všechno ostatní se dá do pořádku. Rozdíl mezi obdobím před pár lety (75 kg) a dneškem (58 kg) není ve váze – kdyby mi tehdy někdo mávnutím kouzelného proutku kila odčaroval, mé problémy by nezmizely. Právě tím, že jsem aktivně pracovala na jejich vyřešení ve vlastní hlavě, upravila se zbytečná kila a další oblasti.

3. Hormonální antikoncepce není nejlepší nápad, ačkoliv mi gynekoložka 7 let tvrdila opak.

4. Párty každou druhou noc nepřinese pocit naplnění. Psaní ano. I běh, jóga, čas strávený v přírodě, s přáteli či sebevzděláváním. Ale ani občasný noční tah není k zahození.

Tvoří mě to, co jím, jak přemýšlím a jak aktivně žiju. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Tvoří mě to, co jím, jak přemýšlím a jak aktivně žiju. Zdroj: Freedigitalphotos.net

5. Jsem to, co jím. Doslova. Tělo se regeneruje a vytváří nové buňky z toho, co si naložím na talíř a čím ho zásobuji. Takže žádné samospásné nízkotučné výrobky ani Cola Light nemají v mém jídelníčku co dělat. Když chci být plná energie, musím se jí nadopovat v podobě čerstvé a přirozené stravy.

6. Nesmím věřit všemu, co kde píšou a říkají, co mi kdo tvrdí. Vakcína proti chřipce mi zdraví přes zimu nepřinese, dostatek citronů, odpočinku a zázvoru překvapivě ano. Zdravý rozum a zvídavost jsou klíčem ke spokojenosti.

7. Cestováním nechudnu. Naopak bohatnu. Není pravda, že výlet za hranice všedních dnů jsou jen vyhozené peníze a pár fotek na Facebooku. Čím jsem starší, tím víc pro mě cestování znamená. Rozšiřuji své obzory o nové zážitky, kultury, úhly pohledu a smyslové vjemy. Učím se rychleji, než kdybych seděla doma a peníze vyhodila za párty a značkové oblečení.

8. Od starších a zkušenějších se můžu hodně naučit. Ani v 16, ani v 26 nemám patent na moudrost. Od starších se můžu naučit životní nadhled i něco pro svou kariéru. Samozřejmě pokud chci a připadá mi to správné.

Změna je součástí přírodních zákonů. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Změna je součástí přírodních zákonů. Zdroj: Freedigitalphotos.net

9. Nic v životě není jisté – kromě změny. Nedávno si má kamarádka posteskla „Víš, já bych chtěla, aby alespoň jedna věc v životě byla jistá. Alespoň jeden styčný bod, na který bychom se mohli spolehnout” – a mě tím vyvrtala díru do hlavy. Vyslovila zákon přírody, se kterým se lidstvo velmi těžko sžívá. Vše je v pohybu, mění se, přetváří, vzniká a zaniká. V 16 jsem brala hodně věcí  automaticky, od rodiny přes zdraví po vztahy. Dnes vím, že změna je přirozená, i když ztráta často bolí.

10. Jsou věci, které neovlivním. Živelné katastrofy, nehody a bezútěšné situace, o kterých denně čtu na internetu, nevyřeším. Nemá smysl se jimi nervovat. Ani nemoci mých blízkých nevyléčím – můžu jen sedět, držet dotyčného za ruku, předávat mu pozitivní energii a věřit.

11. Ale můžu zapracovat na těch, které ovlivním. Souvisí s výše řečeným. Nezměním sice svět, ale můžu začít u sebe – dělat svou práci nejlíp, jak umím, poradit ztracenému cizinci na ulici, separovat odpad, ovlivnit životy svých blízkých, poradit nebo pomoct, když je potřeba.

Dnes už si chci zachovat jen ty vztahy, které mě obohacují. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Dnes už si chci zachovat jen ty vztahy, které mě obohacují. Zdroj: Freedigitalphotos.net

12. Rodina a blízcí přátelé jsou důležití. Dnes vím, že škola i budování kariéry mi pomohly dospět do bodu, kde jsem. Ale že nejsou alfou a omegou. Kdežto rodina a blízcí přátelé (ti, kteří mě skutečně naplňují) jsou skutečnou životní prioritou. Ale! Nemusím za každou cenu vyjít se všemi. Ve svém životě chci zachovat jen vztahy, které mi něco dávají, které mě posunují a ze kterých mám dobrý pocit.

13. Mám důvěřovat své intuici, i když mě okolí přesvědčuje o opaku. Zkoušela jsem obojí. Poslechnout chytré hlasy ve svém okolí i sama sebe – a výsledky se diametrálně lišily. Pokud jednáte proti tomu malému hlásku ve vaší hlavě a nejste 100% přesvědčeni o správnosti vašeho jednání, nikdy vás výsledek nenaplní. Dnes vím, že i když se v danou chvíli mé rozhodnutí zdá všem šílené, věřím-li mu, mám za tím jít.

14. Vždycky bude někdo lepší, bohatší, úspěšnější, krásnější. Ostatní lidi, uznám-li to za vhodné, mohu brát jako hnací motor a pozitivní motivaci. Ale nemám sebemenší důvod porovnávat svou kapitolu 1 s něčí kapitolou 35. Tohle kdybych věděla v 16, ušetřím si spoustu nervů a zklamání. Ale nevadí.

15. Nepřijde žádný zázrak ani princ na bílém koni, kteří magicky změní můj život k lepšímu. Jsou to má každodenní rozhodnutí, která kurz života ovlivňují a dávají mu tvar, směr a rychlost.

16. A konečně. Nemám nekonečně mnoho času. Mé dny, stejně jako každého jiného, jsou spočteny. Když budu splnění svých snů neustále odkládat, může být jednoho rána pozdě. Je na mě, co udělám s dneškem a jak využiji zítřek. Souhlasíte?

Zdroj videa: Youtube.com

Zdroj perexové fotografie: Freedigitalphotos.net

Pavla Lokajová

Pavla Lokajová

Copywriterka, redaktorka a věčná životní idealistka. V hlavě se mi neustále rodí nové nápady. Píšu články, které bych sama chtěla číst. Stephena Kinga považuji za mistra slova, z Marquezových knih čerpám moudrost pro každý den.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Míša

    moc hezký článek…k zamyšlení, super! 🙂