mladí, párty, nákup

Ach, ta dnešní mládež

V obraze / 2.12.2013

Zkostnatělá fráze, která se předává z generace na generaci. Už by to ale stačilo!

Na úvod, aby bylo jasno. Mám ráda staré lidi a myslím si, že bychom si jich měli více vážit. Oni jsou ti, kdo by nám měl předávat onu životní moudrost. Vždycky to tak přece bylo, starší generace předávaly těm mladším své řemeslo i rady do života a mladí je s pokorou a hrdostí přijímali. Nějak se nám to ale zvrtlo.

Jsme špatné zboží

Jak ráda bych poslouchala jejich rady a životní poznání.  Ó bože, co já bych dala za to, aby mi někdo řekl, jak správně žít, neutápět se ve svých chybách a omylech, ale zvládat vše na první dobrou. Ne, dnešní generace našich prarodičů mi to neřekne. Místo toho slyším téměř denně litanie nad hrozným stavem dnešní mládeže. Jsme špatné zboží.

Jezdí se mnou autobusem, jsou tam se svými nákupními taškami a lamentují. Když sedíte naproti nim, ještě zvýší hlas, ale neříkají to vám, jen vás po očku sledují a dávají si záležet, abyste je slyšeli. V tu chvíli se ve mně pere úcta ke stáří a stoupající adrenalin s chutí zařvat.

Nezařvu, vzpomenu si na svoji babičku, která je přesný opak, čistá duše, která nenadává, akceptuje tuto dobu, ale svým chováním mi dává příklad a naději, že tradiční hodnoty ještě nevymřely. To je pro mě hodnota stáří a úcta k němu. Určitě není jediná, samozřejmě nemůžeme paušalizovat a všechny lidi nad 70 let hodnotit jako verbální přítěž dnešního mládí.

Respekt a pokoru nahradil Facebook

„Ta dnešní mládež“, je to fráze, kterou určitě slýchali i ti, co ji dnes vypouští z úst. Mládí je v každé době kontroverzní vůči stáří. Mládež razí novou cestu, vždy byla provokativní a starší generací nepochopená. Je ale dobré vnímat obě strany. Já respektuji, že staří lidé žili v jiné době, těžké době. Vím, že museli tvrdě pracovat, neměli tolik možností, luxusu, jako máme my a vážili si života mnohem víc.  Stejně tak jsem si vědoma i toho, že mezi dnešní mládeží se vytrácí pokora k životu. Za lidskou hodnotu začíná být považována cena IPhonu nebo značkové bundy jejich vlastníků. Mezilidské vztahy fungují na virtuální úrovni, kdy každý sedí doma u svého počítače a setkává se s přáteli na sociálních sítích. Nevím jak vy, ale v tomto případě je absolutně chápu, je to dost zvrácené.

Občas je těžké, rozhodnout se, kterou cestou se dát. Zdroj: commons.wikimedia.org

Občas je těžké rozhodnout se, kterou cestou se dát.
Zdroj: commons.wikimedia.org

Haló, tahle doba není sranda

Ale uvědomují si oni, jak náročné je žít v této době? Dobře, nepracujeme na polích, fyzicky se nedřeme, nemáme problém s tím zajít si do obchodu a koupit si banán. Jenže tahle doba je sakra náročná. Máme možnosti, tunu možností, co se svým životem dělat, dostává se nám takové svobody v rozhodování jako nikdy v historii. Paradoxem je, že právě tato možnost volby nás paralyzuje, frustruje a uvádí do depresí. Celý svět se zrychluje, jeho potenciál, technika i konkurence se rozvíjí takovým tempem, že mu nestačíme.

Občas si připadám jako běžec, který se snaží všechno dohnat, ale přitom stojí na místě. Je to jako na běžícím páse, dřete se, stříká z vás pot, ale na konci zjistíte, že jste pořád tam, kde jste byli, zaseknutí v rozhodnutí.

Víte, opravdu to není jednoduché. Vy jste to měli všechno dané, plán života – svatba, byt, auto, první dítě, dovolená v Jugoslávii. Upřímně, občas vám to závidím. Ta tíha rozhodnutí je někdy náročná, přichází s ní totiž ruku v ruce pochybnost o správnosti rozhodnutí. Na druhou stranu, možná je to daň za možnosti, které dnes máme. Každopádně každá doba má své plusy i zápory. Dřív se lidé namáhali fyzicky, dnes psychicky. Co je horší, už nechám na vás.

Zdroj perexové fotografie: Anton Belovodchenko, sxc.hu

Gabriela Nováková

Gabriela Nováková

Bylo by dobré změnit svět.

Zanechte komentář