Platzová píše o anarchismu s lidskou tváří

Literatura / 22.11.2013

O tom jaké to je, když anarchismus není jen symbolem násilí, se dočtete v zatím poslední knize úspěšné české spisovatelky Magdalény Platzové.

Možná si myslíte, že dobře znáte celou historii svého původu. Snad také žijete v domnění, že některé vaše tužby se nikdy nemohou z jakéhokoli důvodu naplnit. Pak jste na tom podobně jako historik Jan Schwarzer, jedna ze stěžejních postav románu Anarchista. Když z popudu kamaráda Josefa prostoupí Janovy myšlenky postava ruského židovského anarchisty Andreje B., jenž by měl být údajně jeho pravým pradědečkem, opouští hlavní hrdina Prahu a vydává se po stopách svých předků, a to přímo tam, kde si vždycky přál žít – do New Yorku.

Jak splatit krev druhých? Vlastní svobodou…

Obálky knihy Anarchista. Zdroj: kosmas.cz

Obálky knihy Anarchista. Zdroj: kosmas.cz

Pátrání v minulosti přivádí Jana k rodině vlivného podnikatele Johna C. Kolmana, mocného průmyslníka nelidských praktik na zaměstnancích, na něhož byl ke konci 19. století spáchán atentát devatenáctiletým mladíkem. Kdo jiný by mohl být oním útočníkem než Andrej B. Dlouhých čtrnáct let těžkého věznění nestačila vystřídat ani euforie ze znovunabyté svobody. Místo ní totiž přišlo nemilosrdné vyhoštění z USA a návrat do rodného Ruska. Avšak ani tam se „ráj na zemi“ nekonal – komunismus anarchistům zkrátka nepřál. Místo toho nastal čas tahanic o místo pod sluncem…

Jak snadno se státní byrokracie spikne proti jednotlivci, který se stal nepohodlným. Jak lehko lze diktovat podmínky člověku, který i kdyby se všeho vzdal, přece nakonec potřebuje určitý prostor k životu. „Po smrti,“ napsal do své závěti Andrej, „chci být spálen na popel a rozprášen. Alespoň pak už nezabírat žádné místo, vyváznout z kola zamítnutých a schválených žádostí.“

(Zdroj: Platzová, M. Anarchista)

Ve stínu ženy

Emma a Alexander, skutečné předobrazy Luisy a Andreje. Zdroj: foter.com

Emma a Alexander, skutečné předobrazy Luisy a Andreje. Zdroj: foter.com

Poslední roky svého života strávil Andrej B. ve Francii, po boku krásné a mladé Mimi. Půvabná milenka uchvacovala Andreje svou bezmeznou starostlivostí, avšak stejně tak drásala jeho bohémské srdce sžíravou žárlivostí. I v těch nejintimnějších chvílích, kdy se Andrej ocitl na dně svých fyzických sil, mu ale dokázala být oporou. Přesto nebyla jedinou osudovou ženou Andrejova života. Luisa do něj vstoupila o mnoho let dříve a zůstala až do konce. Zapálená anarchistka byla Andrejovi vším – partnerkou, spolubojovnicí za lidskou svobodu, rádcem, kritikem i stínem, v němž v době její slávy setrvával. Ještě víc však znamenal on pro ni…

Muži přicházeli a odcházeli, některé jsem milovala, však víš. Ale nikdo nebyl tak úplně vstřebán každou částečkou mojí bytosti jako Ty. Zvykla jsem si na ztráty. Pomalu se smiřuji s tím, že můj život, stejně jako životy ostatních lidí, dopadl úplně jinak, než jsem si představovala. Jediná ztráta, s níž bych se nemohla smířit, jediná skutečná pohroma, která by mě mohla postihnout, by bylo ztratit Tebe. Nebo Tvé přátelství.

(Zdroj: Platzová, M. Anarchista)

Anarchismus tehdy a dnes

Spletité osudy Andreje i příslušníků Kolmanovy rodiny poodkryly Janovy fragmenty soukromé korespondence, poznámek a ostatních archiválií, ale i vzácné osobní setkání s příbuznou slavného rodu. Snad Janovi skutečně koluje v žilách krev ruského anarchisty, snad je to jen pouhá náhoda, že on sám je o století později tímto hnutím fascinován. Pozorně naslouchá filozofickým úvahám o smyslu svobody a oproštění se od autorit, přihlíží moderním protestantským projevům uprostřed manhattanských mrakodrapů. Sám v sobě rozplétá síť složitých mezilidských vztahů, přemýšlí o lásce, vině a odpuštění, o dluzích, které je nutné splácet, o vnitřním vykoupení, bez něhož duše nemůže ani po smrti najít svůj vytoužený klid…

Láska se časem vyčerpá, ale vina ne. To vina je silnější než smrt.

(Zdroj: Platzová, M. Anarchista)

Magdaléna Platzová svým posledním literárním počinem předvedla, jak dovedně lze skloubit podložená historická fakta (inspiraci skutečnou postavou v podobě citátu nalezneme již na úvodních stránkách knihy) se čtivým příběhem, který je přes zavádějící název díla až neobyčejně citlivý. Hluboké myšlenky s filozofickým přesahem někdy přímo nutí k zastavení a zamyšlení, přesto text plyne lehce a srozumitelně, neboť je napsán žádoucím prostým a přirozeným jazykem, zbaveným moderních vlivů. Autorka knihou vyvrací vžitou představu o anarchismu coby násilném hnutí a ukazuje, že i jeden z jeho nejznámějších představitelů byl pouze lidskou bytostí se svými sny a city.

Knihy M. Platzové. Zdroj: kosmas.cz (upraveno)

Knihy M. Platzové. Zdroj: kosmas.cz (upraveno)

Magdaléna Platzová (nar. 1972) je autorkou románu Návrat přítelkyně (2004), povídkových sbírek Sůl, ovce a kamení (2003), Recyklovaný muž (2008) a dětské knížky Toník a jeskyně snů (2010). Její román Aaronův skok (2006), který má v edičním plánu na zimu 2013/2014 newyorské nakladatelství Bellevue Literary Press, nazval recenzent Frankfurter Allgemeine Zeitung „tím nejlepším, co bylo za poslední roky v Čechách napsáno“.

Platzová vyrostla v Praze, studovala ve Spojených státech a v Anglii a získala magisterský titul z filosofie na pražské Karlově univerzitě. Působila jako herečka a překladatelka, později redaktorka a novinářka v Literárních novinách a v Respektu, kam přispívá dodnes. V letech 2009 až 2012 žila v New Yorku, kde psala román Anarchista a vedla seminář o Kafkovi na New York University. V současné době bydlí s manželem a třemi dětmi v Lyonu.

(Zdroj: obálka knihy Anarchista)

PLATZOVÁ, MAGDALÉNA. Anarchista. Praha: Torst, 2013.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář